Liberecký útočník Branko Radivojevič slaví vítězný gól ve druhém finále se...

Liberecký útočník Branko Radivojevič slaví vítězný gól ve druhém finále se Spartou | foto: ČTK

Vaří se ve mně balkánská krev, říká liberecký tahoun Radivojevič

  • 8
Je napůl Srb a napůl Slovák, takže v něm vře temperament. Branko Radivojevič patří k hlavním tahounům hokejistů Liberce.

Když v pátek vstřelil ve druhém finále se Spartou vítězný gól, emoce z něj tryskaly. Zkušený slovenský hokejista prožívá úspěchy i neúspěchy naplno. „Dřív to bývalo daleko horší,“ usměje se pětatřicetiletý útočník.

Máte už tři děti, i otcovství vás zklidnilo?
Je to jeden z důvodů. Vím, že hlavou zeď neprorazím a že je potřeba se v každé situaci nejdřív zamyslet. Ale někdy to ve mně pořád vře a vybuchnu. Letos v Liberci takových chvil bylo málo.

Je vaše nátura daná kombinací srbské a slovenské krve?
Jasně. Máma mi vždycky připomínala hlavně tu balkánskou. Oni jsou horkokrevní a já to v sobě mám odmalička. Rychle vypěním. Plus je, že se dokážu také rychle zklidnit.

Zvláštní je, že vás k hokeji přivedl otec. Člověk by čekal, že vás dá jako Srb spíš na fotbal.
No, ale já vyrůstal v Trenčíně, kde byl fenoménem hokej, navíc tam tehdy vyhráli federální titul. Všichni chtěli hrát hokej a já nebyl výjimkou.

Takže jste si hokej vydupal?
Ono to bylo i tím, že jsem dostal pod stromeček hokejku, kterou jsem si hned zamiloval. Navíc jsme bydleli pět minut pěšky od zimáku.

A jako fotbalista byste byl dobrý?
Ne, fotbal hrát neumím. Přiznám se, že mi jiné sporty nikdy moc nešly. Pro mě existoval jenom hokej, byla to náplň mého dětství. Celé dny jsem strávil na ulici s tenisákem.

Za jak dlouho hokejovému fenoménu podlehl otec?
Velice rychle. Chodil na všechny tréninky, když mu to práce dovolila. Zmeškal minimum zápasů. Bylo dobré, že hokeji moc nerozuměl, takže mi do něj nikdy moc nemluvil. Nepamatuju si, že by mě někdy zkritizoval.

Jak se vůbec ocitl na Slovensku?
Pracoval ve stavební firmě a tehdy budovali v Trenčianských Teplicích lázně. Máma žila blízko, seznámili se a on nakonec zůstal na Slovensku. Oženil se a žije tam doteď.

V KABINĚ. Slovenský útočník Branko Radivojevič patří k tahounům Liberce.

Jaký máte vůbec k Srbsku vztah?
Jezdíme tam jednou za dva roky za rodinou otce. Z dětství si pamatuju, jak táta těžce prožíval válku, protože vlastně pořádně nevěděl, co se doma děje. U jeho vesnice byly největší boje, navíc se jich účastnil jeho bratr a bratranec. Tehdy jsme tam přestali jezdit, ale já říkám, že jsem napůl Srb a napůl Slovák.

A umíte srbsky?
Uměl jsem výborně.

Teď už ne?
Rozumím dobře, ale tím, že jsme tam během války nejezdili a já mezitím odešel do Ameriky, tak se mi jazyky začaly míchat dohromady – zvlášť když k tomu při mém angažmá v KHL přibyla ještě ruština. Ale kdybych v Srbsku strávil nějaký měsíc, tak věřím, že bych se rozmluvil. Možná se tomu jazyku někdy v budoucnu budu víc věnovat.

Zmínil jste svá angažmá. Neříkáte si zpětně, že jste v NHL mohl vydržet déle?
Nejsem takový, že bych zpětně něčeho litoval. Odešel jsem do Ruska, kde jsem našel dobré zázemí a hokej mě tam bavil. Mohl jsem zůstat v Americe, ale neměl jsem v NHL takové postavení. Vždycky to bylo v týmech dané podle výšky kontraktu. V tu dobu přišla nabídka z Ruska a já ji využil.

I kvůli lepším finančním podmínkám?
Také, to nebudu zastírat. Bylo to jedno s druhým.

Myslíte, že jste ze svého potenciálu vymáčkl maximum?
Když je člověk starší, říká si, že určité věci mohl udělat jinak. Ale dřív byla doba trošku jiná, nebylo tak lehké se prosadit. Vždycky jsem poctivě trénoval. Člověk si možná řekne, že toho mohlo být víc, na druhou stranu musí být za to, co je. Neměl jsem žádné velké zranění, i toho si cením.

Cítíte, že teď před sebou máte poslední šanci dosáhnout na výrazný úspěch?
Určitě, člověk nikdy neví, kdy se dostane do finále. Vím, jak je to těžké, proto chci využít té příležitosti. V Liberci po tom touží všichni a jdeme si za tím.

Vzdal jste se slovenské reprezentace. Proč?
Mám tři děti a ono se to nezdá. První dva synové strašně rychle vyrostli, tak si teď užívám dceru. Jsou tam mladší hráči, já už to mám za sebou.

Opravdu myslíte, že má Slovensko kvalitní hráče?
Říká se, že ne, ale vím, že tam jsou. Současný kouč reprezentace Zdeno Cíger to dělá dobře. Kádr už bylo potřeba obměnit, muselo to přijít, ten moment se jen oddaloval. Napomohla tomu i stávka nás všech, kteří jsme nesouhlasili s tím, jak proběhla volba šéfa svazu. Máme šikovné hráče, ale musíme začít od nejmenších – tam jsme zaspali dobu. Dorosteneckou ligu máme na velmi slabé úrovni, nejlepší hráči odcházejí do Čech nebo je sebere projekt dvacítky a konkurence v lize je úplně minimální. Propastný rozdíl byl vidět, když Trenčín coby slovenský mistr dostal v přípravě nakládačku ve Vsetíně. Je potřeba zlepšit systém a vychovávat hráče odmalička. Svaz nemůže být lakomý a musí investovat do trenérů. Ti to nebudou dělat za 200 eur měsíčně.

Takže nejste pesimista?
Ne, věřím, že se to změní. Přijdou nové volby... Ale nebude to všechno najednou. Bude to v horizontu osmi, devíti let, ale už se musí něco dělat! Zapracovat se musí i na stadionech, protože jejich stav je katastrofální.

Jaký máte vůbec dojem z toho, jak stávka dopadla? Nespadne vše zpátky do starých kolejí?
Ne. Docílili jsme toho, co jsme chtěli. Budou nové volby a věřím tomu, že se vybere správný kandidát. Čeká nás strašně dlouhá cesta.


Předkolo

Litvínov
3:0
Plzeň
České Budějovice
3:0
Karlovy Vary
Liberec
3:2
Olomouc
Hradec Králové
3:0
Vítkovice
Pardubice
4:1
Hradec Králové
Kometa Brno
2:4
Litvínov
Pardubice
4:0
Litvínov
Sparta
3:4
Třinec
Sparta
4:0
Liberec
Třinec
4:3
České Budějovice

Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.