"Nechtěl jsem zklamat důvěru trenérů. Doufám, že jsem něco chytil." Už proti Vítkovicím se zapotil.
Přitom střídat Zikmunda, který neměl den, se mu moc nezamlouvalo.
"Vůbec jsem nechtěl jít do brány, abych nedostal nějaký blbý gól. Nakonec jsem si to užil," vyprávěl.
Při zranění jedničky Přikryla se Volke posunul na střídačku, pak i na led. Přitom sezonu začínal u druholigového novice z Litoměřic.
Proti extralize jiný svět.
"Chlapi přijdou ztrhaný z práce, udělají si žížu na tréninku a jednou týdně odehrají zápas," přiblížil.
"Ale není to špatná soutěž, jsou tam starší hráči, co působili třeba i v extralize. Je to pomalejší, samozřejmě. Neposlali mě tam, že bych neuměl chytat, ale spíš abych nestál."
Chvíli pak strávil u jiného nováčka, v prvoligovém Mostě. Nejdřív jako dvojka. Zrovna když se chystal na premiéru v Hradci, mateřský klub si jej stáhl.
"Jako Ústečák jsem radši, že jsem si zachytal v doma. Strašně na to slyším, že Ústí hraje extraligu," říká hrdě gólman, jehož otec Lvům brousí brusle. Co dál, netuší.
Přikryl je fit. "On je jednička, moje role je pořád stejná. Ale může se stát cokoli. V hokeji to bývá fofr."
