Těžko byste hledali větší symbol věrnosti. V jeho životopisu se skví pouze tři kluby: Třebíč, v níž vyrostl. Olomouc, do níž si odskočil na pár zápasů na střídavý start. A Znojmo. „Když tu skončila extraliga, člověk nad tím přemýšlel,“ přiznává Beroun. „Ale mám manželku ze Znojma, měli jsme malého kluka. Kolem hokeje se tu motal Pavel Ohera, se kterým jsme kamarádi, tak mi bylo jasné, že si nebudu nikde nic dokazovat a raději si budu odvádět práci tady.“
Ta práce je mnohdy nenápadná, ale o to platnější. „Jirka je pro nás důležitý zaprvé svými zkušenostmi a za druhé svým srdcem a bojovností. Patří mezi borce, kteří jsou schopní skočit do střely po hlavě a je jim to úplně jedno. Neřeší zranění, jsou to takoví Zekoni týmu,“ vyzdvihuje trenér Roman Šimíček.
Orlí kapitánské céčko by těžko mohl nosit někdo jiný než právě sedmatřicetiletý pracant. Právě on je duší týmu. Znojemští momentálně v reprezentační přestávce nabírají síly na blížící se zápřah v EBEL, ještě před pár dny je však dusila série sedmi proher. A Berouna užírala víc než kohokoli jiného. „Hodně často jsem přemýšlel, co se děje. Jestli tomu člověk nemohl dát víc, jestli neudělal v zápase něco jinak než dělával dřív,“ popisuje Beroun.
Řešení? „Musíme se prezentovat jenom prací a vrátit se na kolej ze začátku sezony. Být aktivní a dohrávat soupeře, ať se nás bojí.“
Přesně tohle je Berounův styl. „Jsem takový dělník ledu. Spíš někoho srazím, než abych něco tvořil nebo dával góly,“ přibližuje kapitán, jenž má letos na kontě jedinou trefu. „Nebudu se pouštět do nějakých větších akcí. Je třeba kluky hecovat a žít hokejem. Dělat tu práci, které se člověk věnuje celý život.“
Spojení „žít hokejem“ u něj přitom platí víc než u jiných. „Člověk se musí těšit na každý zápas, trénink, na kolektiv. Když je v chlapech dvacet let a najednou by to mělo skončit, tak je to těžké. Proto jsem vděčný za každou minutu na zimáku,“ líčí Beroun. „Jsme trošku střelená rodina, manželka tady taky s mladým tráví čas od rána do večera. Kdybychom tu měli byt, tak bychom asi bydleli na zimáku.“
Postupující věk zatím znojemského patriota nebrzdí, zranění se mu na rozdíl od předchozích let vyhýbají. „Ale to nechci, abyste říkali,“ klepe na dřevo. „Naštěstí jsou to jenom prkotiny, jako zlomený nos a nějaké šití. Dokud budu zdravý a platný, chci hrát.“
A pak? Stane se třeba manažerem Orlů? „Taková pozice asi ne. Mě baví práce v kabině, nevadí mi ani ta manuální. Uvidíme, nebráním se ničemu,“ hlásí Beroun.
