Manchester United versus Real Madrid. Nenahrál jsem si to.
Když jsem o osm hodin dřív odcházel z domova, hlavou se mi honily jiné věci. Byl to nezkrácený záznam. Srkal jsem nudle a zabral se do zápasu. Hattrick. Můj přímý kop a pak dorážka při druhém gólu.
Trestňák, který se mi nepovedl: byl jsem na sebe naštvaný, když jsem se na to díval. Ale pak kamera ukázala náčelníkovu reakci a mně ztuhla krev v žilách.
Natahoval krk, aby viděl. Když míč přelétl nad břevnem, odvrátil se. Jak se znovu podíval, jeho tvář mi řekla úplně všechno. Čišel z ní vztek a zmar: všechno je to Beckhamova vina.
Jako by kvůli mně Manchester právě prohrál zápas. Jako bych v té chvíli odstřelil klub z Ligy mistrů. Možná by každý z těch záběrů vyčetl totéž.
Ale třeba by musel prožít předchozích šest měsíců, aby opravdu pochopil, co mi bylo najednou jasné: "Je po všem. Chce, abych odešel."
Na obrazovce se míhalo posledních několik minut zápasu. Došlo mi, že u náčelníka jsem skončil. Dospěl jsem jako člověk a trenérovi se zjevně nelíbilo, kým jsem se stal.
Pokud šlo o mě, pořád jsem mohl podepsat novou smlouvu s Manchesterem.
Chtěl jsem to udělat, i když mi často nebylo lehko. Příští události na mě proto zapůsobily jako blesk z čistého nebe.
Na dovolené v Americe jsme bydleli v jednom pouštním letovisku a snažili se zapomenout na rozruch kolem.
Najednou mi volal Tony Stephens (Beckhamův osobní manažer - pozn. red.) a přečetl mi do telefonu tiskovou zprávu, kterou vydal Manchester United: "Manchester United potvrzuje, že představitelé klubu se setkali s Joanem Laportou, hlavním kandidátem na prezidenta FC Barcelona. Jednání vyústila v nabídku na přestup Davida Beckhama do Barcelony. Závisí na řadě okolností, především na výsledku prezidentských voleb, které se konají v neděli 15. června, a na dohodě Barcelony s Davidem Beckhamem. Manchester United potvrzuje, že v případě naplnění všech podmínek by nabídku akceptoval."
Zatřásla se pode mnou zem. Nemohl jsem věřit svým uším. Po deseti letech v Manchesteru se mi nikdo neobtěžoval nic říct - ani trenér, ani nikdo z vedení klubu. Jen holé prohlášení s datem 10. června: Prodáváme ho.
Jako v mrákotách jsem se posadil na zem, zlostí bez sebe. Ta zpráva se mi vůbec nelíbila. Navíc jsem se o ní dozvěděl až chvíli po zbytku světa. Bylo to ponižující.
Tony a já jsme probírali, co dál. Za pár dní nás čekalo reklamní turné po Dálném východě. Řekl jsem si, že nemůžeme odjet na druhý konec světa, dokud si všechno důkladně nerozmyslíme.
Bylo to v neděli 15. června 2003 v našem domě v Sabridgeworthu. Svítilo sluníčko, zkrátka ideální den pro rodinnou sešlost. Všichni nám přijeli pomoct s nejtěžší volbou našeho života.
Zůstat v Manchesteru a podepsat novou smlouvu? Nebo odejít do ciziny? A kam? Shodou okolností se ten den konaly prezidentské volby v Barceloně.
Nejdřív jsem si potřeboval promluvit s vedením Manchesteru. Věděl jsem, že trenér je na dovolené, a tak jsem zavolal Peteru Kenyonovi (ředitel Manchesteru United - pozn. red.).
Chtěl jsem vědět, jak na tom jsem. Zeptal jsem se ho, jak klub vidí vzniklou situaci a co si o tom myslí Alex Ferguson.
"No, Davide, upřímně řečeno, zdá se nám, že vztah mezi tebou a trenérem už lepší nebude." Když jsem se ho zeptal na jeho názor, Peter mi nedal jasnou odpověď. Ale pak jsem se ho otázal, co by na mém místě dělal on.
"Když to vezmu kolem a kolem, prožil jsi tu vynikající roky, ale jestli se ti naskytne jiná nabídka, mohla by to pro tebe být velká šance."
Přesně to jsem čekal, i když velkou radost jsem z toho neměl. Radši bych slyšel, že o mě klub dál stojí. A tak jsem řekl: "Když vás tak poslouchám, asi bych se měl opravdu poohlídnout jinde."
Neřekl jsem doslova: Odcházím. Ale pan Kenyon mi přesto poděkoval za to, co jsem pro Manchester United udělal. Cítil jsem, že klub už se rozhodl. Teď to bylo na mně.
Dál jsem pomáhal s opékáním masa a asi o hodinu později jsem zatelefonoval prezidentovi Realu Florentinu Pérezovi. "Rozumím. Davide, chci vám říct jen jednu věc: pokud přestoupíte do Madridu, nebudete nikdy litovat. Nechceme vás tady kvůli reklamě nebo prodeji dresů. Považuji vás za jednoho z nejlepších hráčů světa. Věříme, že naše mužstvo můžete ještě pozvednout."
Byl jsem tak nadšený myšlenkou na Real, že nebylo těžké se nadchnout i pro Madrid a jiný způsob života. Victoria to tak neprožívala, ale byla statečná a cítila, že změna vzduchu nám neuškodí. Ve dvě hodiny ráno jsem zavolal Tonymu: "Real Madrid." Bylo to takhle prosté.
