Poslední zásah přidal ve čtvrtfinálové bitvě proti Španělsku.
Při gólu jste napálil do brány míč odražený po rohovém kopu. Přitom ten jste měl zahrávat vy. Proč jste vyčkával na hranici vápna?
No, to byla právě ta největší haluz. Do té doby jsem všechny rohy kopal já, ale v prodloužení mě chytaly křeče, tak jsem řekl Petrovi Jandovi, ať to jde kopnout. Pak jsem viděl, jak ke mně padá míč, tak jsem to chtěl trefit hlavně nahoru, protože v brance stáli hráči. Naštěstí tam, kam jsem to kopl, byl vůbec ten nejmenší. Škoda, že jsme to neudrželi, ale hlavní je, že jsme postoupili.
Právě postoupit do semifinále, to se žádnému českému týmu v této věkové kategorii dosud nepovedlo.
Je to něco neskutečného, navíc když jsme měli tak těžkého soupeře. Ale už v poločase jsme si říkali, že ta hra Španělska není to, co umí.
Ale oni se teď zlobí, že prohráli s týmem, který jednou ohrozil branku, který ani nehrál fotbal.
Když se podíváme na statistiky, tak je fakt, že jsme dvakrát vystřelili na branku a dali jeden gól. Ale minimálně první poločas jsme je do vážnější šance nepustili. Pak bylo důležité, že jsme při penaltách byli opět klidnější. Je super mít v týmu takové šutéry, kteří je umí proměnit.
Po předchozích zápasech vás čekaly rychlé přesuny do jiných měst. Měli jste tentokrát čas postup oslavit?
Trošku jo, ale v rámci možností. Byli jsme chvilku ve městě, ale nebylo to nic hrozného. Byla stanovená večerka a všichni jsme to stihli.
V semifinále vás čeká Rakousko. To je asi přijatelný soupeř, že?
Je to pro nás neskutečná životní šance. Zahrát si finále mistrovství světa, to se povede jednou za život. Já jsem si kvůli zranění nemohl zahrát ve skupině první zápas proti Argentině, tak bych ji rád potkal ve finále. Navíc nás nečeká stěhování, naopak soupeř poletí šest hodin. Takže konečně budeme mít tuto výhodu my.
 Český záložník Luboš Kalouda se do televizní kamery raduje ze své trefy proti Španělsku. |
