Přesto si občas vzpomene...
Před dvěma týdny jel s mužstvem k prvnímu kolu do Stuttgartu. Odehrál parádní zápas, byl nejlepší na hřišti a pohoda se znovu zvedla. Ale před výkopem byl nesvůj. "Hlavně abych nezažil to, co loni," říkal si.
Tehdy se o Barankovi hodně psalo. Ze Sparty přišel za tři miliony marek a pro klub byl největší posilou. Hned první zápas se Schalke pokazil. Trenér Lienen ho po padesáti minutách stáhl a pro další zápasy mu už nevěřil.
"Já jsem se přitom cítil parádně," vzpomíná Baranek. Byl zoufalý, na tréninku dřel, věřil, že bude hrát. Ale kdepak. "Kolikrát jsem propadl beznaději, byla to hrůza." Každý den se těšil domů, manželka a syn Matěj mu zvedali náladu. Pomáhat se snažil i bývalý reprezentant Ján Kocian, který u mužstva dělá asistenta.
Jenže Barankovi ještě víc uškodil rozhovor pro fotbalový časopis Kicker. "Jsem frustrovaný," řekl tehdy. S trenérem měl několik pohovorů, jeden dokonce trochu ostřejší, ale bez závěru.
"Lienen je člověk, který si do ničeho nenechá mluvit. Odporovat mu, to se nemá."
Sedmadvacetiletý záložník dál nehrál, dokonce seděl na tribuně. "Bylo to pro mě něco nového, nevěděl jsem, co dělat." A tak prohlásil, že chce z Kolína pryč.
Klub byl ochoten svolit k přestupu, v bundeslize se dokonce našel zájemce. Baranek ale naskočil kvůli zranění několika spoluhráčů ve Stuttgartu, vstřelil gól, chytil se a svá předešlá slova zmírnil. "Rád zůstanu," řekl. Od té doby si žije dobře, v posledním zápase bundesligy přihrál na gól.
Jen při debatě o rozchodu s manažerem Paskou na chvíli zvážní. Nerad o tom mluví: "Až bude čas, řeknu vám víc."
