Proplouval v klidu divizní sezonou společně s fotbalisty Chrudimi, kteří se neustále hnali za postupem do třetí ligy. A najednou záložníkovi Tomáši Malinskému zazvonil telefon s nabídkou od sportovního ředitele prvoligového Hradce Králové a uznávaného odborníka Ladislava Škorpila, zda by měl zájem přijít na testy.
To bylo něco, o čem se dvacetiletému klukovi ze Skutče do té doby ani nesnilo. Jenže kdyby mu život komplikovala jedna příležitost od elitního českého fotbalového klubu. Zanedlouho se mu ozval i Liberec, s nímž nakonec námluvy nedopadly, a tak se ocitl v Hradci, kde nedávno podepsal smlouvu.
"Už když jsem slyšel v telefonu hlas pana Škorpila, bylo mi jasné, že si ze mě neutahují kluci z Chrudimi. Čím víc jsme komunikovali, věděl jsem, že to sranda není," říká rychlonohý středopolař.
Co se vám při těch telefonátech honilo hlavou?
Pro mě jako mladého kluka to byl samozřejmě krásný pocit, ještě navíc, když nemám žádné ligové zkušenosti. Pomyslel jsem si, že tohle může být skutečná šance, jak nakouknout do velkého fotbalu. Hned jsem tušil, že za tím ale ještě bude hrozně moc práce.
Kolik už uplynulo času od vašeho prvního kontaktu?
Jsou to tak dva měsíce, ještě za mého působení v Chrudimi. Pořád jsme si s panem Škorpilem volali. Trenér Kotal mě byl pozorovat na zápase i s generálním ředitelem klubu panem Juklem.
Proč vlastně padlo vaše možné angažmá v Liberci?
Vyměnil se tam trenér, takže z námluv sešlo. A pak jsem šel na zkoušku do Hradce.
Zaskočil vás zájem hned dvou prvoligových klubů?
Věděl jsem, že jsem v Chrudimi odehrál dobrou sezonu. Nahrával jsem na góly, sám jich pár vstřelil. A testy v Hradci jsem bral jako odměnu za svou celoroční práci.
Pro vás musí být přestup do Hradce hotová pohádka. Takový postup z divize až do první ligy se vidí málokdy.
Zatím ho osobně vnímám tak, že v mém životě je přestup do ligy krásná událost. Zatím si ho užívám.
Žil jste v nejistotě, zda si angažmá v lize vybojujete, až do toho přípravného zápasu s Duklou?
Někteří kluci odešli, pár jich klub poslal do béčka. Pak se mi povedl zápas se Slavií, dal jsem gól a na jeden nahrál. Cítil jsem, že zůstanu. Místo v základu jisté nemám. To si musím vybojovat a ukázat kvalitu.
Šance pro vás byla ale velká, že byste eventuálně mohl zůstat. Dobrá sezona, ke všemu Hradec je Chrudimi velmi blízko.
Vzdálenost byla asi i další faktor. Bydlím ve Skutči, což je nějakých šedesát kilometrů do Hradce. Pokud by tedy vyšel ten Liberec, šlo by o dost náročné cestování. Navíc mi tu Hradec zařídil bydlení, takže v pohodě.
Hradec vás podle všeho ještě dlouhodobě sledoval. Rozhodl o vašem příchodu do Hradce i ten fakt, že si vás vybrali přímo oni?
Asi ano. Užší vedení společně s trenérem mě sledovali v zápase s Letohradem, takže jsem měl v hlavě, o co mi tu asi půjde. Byl jsem docela nervózní, ale zase ne jako malý kluk. (úsměv)
A teď vás bude sledovat mnohem víc očí. Třeba až patnáct tisíc lidí, co na Hradec chodívá doma. Jak se poperete s takovým tlakem?
Věřím, že mě divácká kulisa posune k lepšímu. Ale zvyknu si. Fanoušci se k nám tady chovají úžasně.
Skončil jste sezonu v Chrudimi a záhy nastupoval v Hradci. Kolik jste měl tedy času na regeneraci?
Měl jsem dva dny volna. Byla to sobota a neděle. V pondělí jsem se měl hlásit na tréninku v Hradci.
Projevilo se v přípravě, že jste jako jiní hráči neměl dovolenou?
Trenér mi říkal, že bych mohl být unavený a měl si dát volno. Ale můžu být rozehraný, to může být výhoda. Soustředění v Krkonoších jsem odběhal slušně. Extrémní únavu necítím.
Ale v součtu jara a následného podzimu pojedete rok bez pauzy.
Pak ale dostanu třeba delší volno.
Čeho jste se vlastně musel s nástupem do Hradce vzdát? Prý jste dodělal maturitu.
Ano, dodělal jsem strojařinu na technickém lyceu v Chrudimi a z hlediska volného času je to jediné, čím mě přestup omezil. Budu ho mít zkrátka míň. Navíc jdu na vysokou tady v Hradci. Na pedagogické fakultě budu studovat matematiku.
Přicházíte ale do prostředí, kde rozhodují maličkosti. Měl jste po téhle změně nějaké těžkosti?
První týden byl psychicky náročný. Můžu vám říct, že jsem si chvílemi myslel, že to tady nevydržím a seknu s tím. Rodina a spoluhráči stáli za mnou a radili mi, ať vydržím, makám, že si všechno sedne.
A měli pravdu?
Pomalu do sebe všechno zapadá a situace se zlepšuje.
Co pro vás bylo nejobtížnější?
Klub mě šoupl do bytu, který vypadal hrůzostrašně. Teď už je všechno v pořádku. Dostal jsem nový byt, kde si i pořádně odpočinu a na trénink jdu v klidu. Jezdí za mnou přítelkyně. Starosti jsem překousl a teď začíná to hezké.
Těšíte se na ligu?
Všechno bude jiné. Příprava, fanoušci. Rád bych do některých utkání zasáhl a třeba se mi povede přihrát dobrý balon, nebo dát gól. Doufám, že Hradec pro mě nebude konečná a půjde o odpich někam dál.
Chcete být jako Václav Pilař, který teď bojuje v Plzni o Ligu mistrů?
Výborný fotbalista. A jsme podobné typy. Menšího vzrůstu. Jít v jeho stopách by nebylo špatné, ale teď je to na mně.
A odnesete si z Chrudimi i nějaké zkušenosti převzaté od útočníka Radima Holuba, který v Hradci také působil?
To víte, že jo. Radim mi pořád radil i na trénincích, jak pracovat s míčem, a pokud bylo něco špatně, vždycky řekl, jak to má být. Celkově i trenér Jirousek měl všechno dobře poskládané. Kluci tam odsud mě hrozně podporují a drží palce.
