"Nepřál bych vám, abyste se cítili jako my na konci prvního poločasu. Když jsme dostali gól, byl jsem zděšený. Na lavičce jsme se v tu chvíli všichni dívali do země.
Nikdo jsme takový průběh nečekali. Ale přesto jsme nikdy nepřestali věřit, že vyhrajeme.
Všichni jste si určitě všimli, že náš trenér téměř celý zápas stál vedle lavičky, nebo pobíhal k postranní čáře. Něco podobného jsem u něj ještě nikdy neviděl.
Ale divit se tomu zase nikdo nemůže. Byl to hodně důležitý zápas.
Když se blížil konec a my pořád prohrávali, pro sebe jsem si říkal, že když to neotočíme, tak je s námi konec. Ale ukázali jsme velké srdce. Tohle mužstvo má ohromnou vnitřní sílu.
Když dal Marek Heinz druhý gól, vyskočili jsme všichni z lavičky a radovali se jako malí kluci.
Při zápasech na střídačce sedíme všichni náhradníci, potom ještě trenéři, doktoři, masér. Je nás tam fakt hodně, téměř dvacet. Ale docela v pohodě jsme se tam poskládali, je tam dost místa.
Ve druhé půli trenér postupně vybral tři hráče, kteří se šli rozcvičit. Nám ostatním bylo v tu chvíli jasné, že si dnes nezahrajeme. Ale na mistrovství Evropy není důležité, kdo nastoupí. Hlavní je, abychom uspěli jako mužstvo. A to nám zatím vychází."
