Nastavit tvrdé mantinely. A přesvědčit veřejnost, že fotbalisté SK Dynamo České Budějovice nejsou příživníci, kteří jen berou peníze, hrají na automatech, opíjejí se a je jim jedno, že spadli z 1. ligy. I to je jeden z cílů, které si sportovní manažer klubu Martin Vozábal při nástupu do funkce dal. Pochopitelně chce i návrat zpátky mezi fotbalovou elitu.
Martin Vozábal (34 let)Z rodného Tábora po základní škole jako nadějný fotbalista zamířil mezi juniory do SK Dynamo České Budějovice, reprezentoval i Česko na olympiádě v Sydney v roce 2000. Celkem 15 let hrál profesionálně fotbal na postu záložníka, dva roky byl v českobudějovickém klubu kapitánem. Kariéru ukončil z rodinných důvodů a postupně působil jako asistent trenérů B i A-týmu. Od letošního roku je sportovním manažerem klubu. Žije v Hluboké nad Vltavou s přítelkyní Alenou. Z předchozího vztahu má ve střídavé péči dvojčata Vanessu a Melissu (11,5). Právě kvůli tomu, aby se jim mohl věnovat, svlékl dres hráče a vykročil na trenérskou dráhu. |
Ještě do minulého týdne byl přesvědčený, že našlápnuto mají všichni dobře. Pak se dozvěděl, že dva hráči - Jindřich Kadula a Ondřej Otepka - v opilosti ve středu v noci napadli 32letého muže (více zde).
"O tom, co udělám, jsem se rozhodoval asi pět minut. Pokud chceme být dobrým klubem, tohle nemůžeme jakkoliv tolerovat. Nestačí, že by museli zaplatit vysokou pokutu. Těch eskapád kolem hráčů bylo v poslední době dost a už nechci, aby se v bulvárních denících objevovaly snímky našich opilých kluků," naráží Vozábal na nedávnou dobu.
I proto nekompromisně rozhodl, že Otepka opustí okamžitě klub a Kadulu, který má smlouvu, přeřadil do B-týmu, kde ovšem nebude hrát zápasy. V současné době ještě dolaďuje s právníkem výši finanční pokuty, která bude v řádech desetitisíců korun.
Za zcela samozřejmé považoval návštěvu napadeného muže v nemocnici. "Nebylo to nějaké gesto pro veřejnost. Ujistil jsem ho, že nebudeme hráče hájit právně, pokud se on obrátí na soud. Možná si myslel, že to jsou zlatí kluci z Dynama a my se za ně budeme bít," konstatuje manažer, který zároveň přiznává, že v době své hráčské kariéry rozhodně nebyl žádný svatoušek. "Všechno ale musí mít svou mez. Tu ti dva překročili," dodává.
V jednom týmu s Barošem a Ujfalušim
Sám začal s fotbalem jako kluk v Táboře, kde chodil do sportovní třídy na Maredově vrchu. Talentovaného hráče si brzy všimli v Českých Budějovicích a tak se ve 14 letech přesunul na internát a kromě tréninků musel stihnout i studium na ekonomické škole.
"Uvedl jsem se tam jako pěkný trouba, protože hned první den jsem přišel do jiné třídy," vzpomíná se smíchem.
Martin Vozábal je sportovním manažerem SK Dynamo České Budějovice.
Bydlel s hokejisty Alešem Kotalíkem a Jiřím Šimánkem. Možná i proto hokej patří mezi jeho oblíbené sporty. V 15 letech už byl v juniorské reprezentaci a s ní se dostal v roce 2000 na olympiádu do Sydney.
"Dodnes mám doma kufr, klobouky, oblečení i spoustu suvenýrů, které jsme tam dostali. Byl jsem v týmu s Barošem, Ujfalušim, Jankulovskim. Nestěžuju si, že jsem to nedotáhl tak daleko jako oni," tvrdí Vozábal s tím, že celou jeho kariéru provázely vzlety i pády.
Hrál za České Budějovice, kde byl dva roky kapitánem, pak odešel do pražské Slavie, zase se vrátil do domovského klubu a když ho tady trenér Milan Bokša nechtěl, podepsal smlouvu v Hradci Králové. V té době už měl dvojčata Vanessu a Melissu a vadilo mu, že na ně neměl čas. I proto znovu přemýšlel o návratu, ale pak se s klubem nedomluvil na smlouvě a šel hrát za Slovácko. Do Českých Budějovic ho přilákal až trenér František Cipro.
Martin Vozábal v dresu Viktorie Žižkov odehrál celkem 21 zápasů v sezoně 2008/2009
"Nevadilo mi žít pořád s věcmi v kufru, ale scházely mi dcery. Jediná možnost domluvy na střídavé péči s jejich matkou byl můj trvalý návrat na jih Čech," potvrzuje důvod, kvůli němuž v létě 2010 oficiálně ukončil profesionální kariéru.
Pochopili to i jeho rodiče, kteří věděli, že nepověsil kopačky na hřebík kvůli tomu, že je líný a chtěl by chodit denně do hospody. Protože ho všichni přesvědčovali, že mu bude fotbal chybět, hrál divizi ve Strakonicích, ale když mu Karel Poborský nabídl místo trenéra u českobudějovických juniorů, neváhal ani chvíli. Postupně asistoval trenérům i v A-týmu a letos kývl na post sportovního manažera.
"Aktivní hraní mi skutečně nechybí. Nezlákaly mě ani finanční částky, kterými mi mnozí mávali před očima. Občas si jdu zaběhat, jezdím s holkama a přítelkyní Alenou na kole, zahraju si beachvolejbal, v zimě si zabruslím. To pro kondičku stačí," poznamenává.
Je šťastný, že si nemusí dávat kuře na 26 způsobů a pivo jen ve středu, když je po zápase a další se hraje až v pátek. Baví ho i svoboda, kterou tím získal. Štve ho jen, že českobudějovický fotbal spadl do nižšího patra. Je přesvědčený, že kdyby sám býval ze své pozice šéfa týmu v posledním roce razantnější, mohl klub hrát pořád 1. ligu.
Dva flákači umí rozložit mužstvo
I proto, že se poučil, bylo jeho rozhodnutí směrem ke dvěma opilým násilníkům tak razantní. "Chtěl jsem už vloni vyhodit dva hráče, jenže vedení to tehdy nechtělo akceptovat. Nakonec odešli čtyři, ale ty tři potřebné body pro udržení první ligy se nám už získat nepodařilo," přiznává neúspěch.
Podle něj není možné, aby se hráč ráno probudil s myšlenkou, že mu běží plat a protože nějaký trouba napsal na nástěnku, že od deseti je trénink, musí si to tam jít odchodit.
Když se podle Vozábala potkají v mužstvu dva, tři namyšlení flákači, rozsévají kolem sebe morálku, s kterou nic neudělá ani sebelepší trenér. Jako bývalý hráč totiž moc dobře ví, kde si ulevit, aby to nebylo příliš nápadné.
"Potřebujeme hráče, kteří jsou hladoví po úspěchu, nikoliv primadony typu Chtěli jste mě, tak mě tady máte a k vyššímu výkonu se přinutit nedám," konstatuje sportovní manažer, který je zodpovědný zástupci majitelů včetně Karla Poborského.
Věří, že se postupnými kroky podaří nejen návrat do nejvyšší soutěže, ale i fanoušků do ochozů. Jako příklad uvádí Plzeň, kde před pár lety Jihočeši zvítězili 4:2, ale za Plzeňáky tehdy hrál snad každý, kdo měl nohy.
"Dneska je to super tým, kterému se všichni klaní," dodává. I poslední zkušenosti ho však přesvědčily, že je to běh na pořádně dlouhou trať.
