„Hledání nových partnerů je v profi sportu nikdy nekončící činnost. Jednání se vedou, ale nerad bych je komentoval či i nějak predikoval, zda a kdy budou dotažena,“ omlouvá se ředitel jihlavského fotbalového oddílu Jan Staněk. „V minulosti jsem to udělal a byla to chyba. Protože v okamžiku, kdy to nevyjde, jste za blbce.“
Můžete alespoň prozradit, jak vypadá aktuální finanční situace klubu? Podařilo se příchodem nového majitele – společnosti TGM Fotbal – stabilizovat?
Příchod nového akcionáře byl zásadní pro to, aby klub získal licenci pro účast ve druhé lize. To byl významný stabilizační prvek. Nový akcionář přinesl klubu i nějaké prostředky na provoz. Nadále však platí, že možné partnery, kteří by měli zájem o majetkovou účast v klubu, hledáme dál.
Je pravda, že klub z finančních důvodů nastoupil cestu úspor? A že ke konci roku bude například muset skončit mimo jiné kustod Libor Kuchyňa?
Cestou úspor jdeme od okamžiku mého příchodu a klub opustila již celá řada lidí. Je ale také fakt, že v některých aspektech jsme se snažili držet v první sezoně druhé ligy nadstandard. Nyní v naší druhé sezoně jsme to vyhodnotili tak, že je třeba provést další personální zefektivnění chodu klubu, což se bohužel dotklo více zaměstnanců. Na druhou stranu na tom nebudeme v rámci sportovního úseku hůře než v prvních sezonách první ligy v letech 2012–2014.
12. kolo druhé ligyJihlava remizovala na Vyšehradu 1:1 |
Zatímco ekonomicky stále spíše bojujete o přežití, sportovně se vám daří. FC Vysočina je průběžně třetí. Jak jste s tímto průběžným umístěním spokojen?
Myslím, že umístnění v první trojce odpovídá síle našeho mužstva. Ale bodové rozdíly mezi týmy jsou malé, takže nesmíme polevit a potřebujeme zvládnout konec podzimu tak, abychom pokud možno své postavení ještě vylepšili. Pro mě je však důležitější, že během podzimu jsme dostali dva hráče do mládežnických reprezentací (Tomáš Smejkal, Tomáš Svoboda – pozn. red.), Karel Pojezný je náhradníkem v U19 a skvěle hraje za repre také Honza Fortelný. Daří se i dalším mladým hráčům. Samozřejmě sportovní výsledky souvisí s tím, že se daří jednotlivcům.
Útočník Stanislav Klobása v deseti zápasech vstřelil devět branek. Zaznamenali jste, v souvislosti s jeho formou, zájem prvoligových klubů o jeho osobu?
V jakékoliv soutěži je skvělý počin mít průměr skoro gólu na zápas. Standovi to všichni strašně přejeme. Hlavně aby mu to vydrželo. Když jsem mu do smlouvy dával bonus za deset gólů v sezoně, nečekal jsem, že bude už v září v ohrožení. (usmívá se) O Standovi se určitě mluví, nakolik to může přerůst v nějaké nabídky, netuším.
V hledáčku se mohli ocitnout další hráči: stoper Tijani či záložník Smejkal. Budete mít zájem, z finančních důvodů, některého z těchto hráčů v zimě zpeněžit?
Budu se jen opakovat, že hráčům, kteří přerostou výkonnostně náš klub a soutěž, kde hrajeme, nebudeme bránit v odchodu, bude-li na ně dána adekvátní nabídka. Není tajemstvím, že příjmy z přestupů jsou pro nás důležité.
Pouze ve dvou z dosavadních jedenácti zápasů jste nebodovali. Venkovní duely ve Varnsdorfu a Hradci Králové však byly diametrálně odlišné, souhlasíte?
To je pravda. Zatímco v Hradci jsme předvedli dominantní výkon a jen díky několika individuálním chybám jsme prohráli, ve Varnsdorfu to byl kolektivně podprůměrný výkon. Ve finále je však výsledek stejný. Na druhou stranu, nemůžeme počítat s tím, že naše mladé mužstvo bude vyhrávat úplně všechno, i když to je samozřejmě náš cíl. (usmívá se) Důležité je, aby na hráčích bylo vidět, že chtějí vyhrát, což v Hradci vidět bylo celý zápas, ve Varnsdorfu jen asi 15 minut na konci.
Je pro vás právě duel ve Varnsdorfu dosavadním největším podzimním zklamáním?
Z toho zápasu se doufám všichni poučili, ale už je za námi. Stojí však za to upozornit, že přestože náš výkon nebyl vůbec dobrý, nebylo to tak, že by nás soupeř přehrával, nebo že by měl třeba deset šancí. Celý zápas jsme měli velkou převahu a Varnsdorf jen bránil a dal nám gól z brejku a pak ze standardky.
Který z dosavadních duelů vás osobně naopak nejvíce potěšil?
Budu se opakovat, ale každá výhra potěší v daný moment stejně či podobně. V paměti víc utkví samozřejmě výhry nad týmy, jako je Dukla a Zbrojovka. I když jsem byl zklamaný z prohry, byl jsem potěšen z našeho pohárového výkonu se Spartou. Přestože mezi kluby je gigantický rozdíl snad úplně ve všem, dokázali jsme hrát vyrovnaný zápas, což nám ukazuje, že náš způsob hry a výběr hráčů je konkurenceschopný. To samozřejmě říkám při vědomí specifičnosti pohárových utkání.
V domácím prostředí dosud Jihlava neztratila ani bod. Čím si vysvětlujete to, že jste před vlastními fanoušky stoprocentní? Zdánlivě jsou tyto zápasy složitější: týmy na Vysočinu jezdí většinou více soustředěné na defenzivu než v domácím prostředí.
S tím nesouhlasím, protože proti nám naprostá většina soupeřů ve druhé lize hraje diametrálně odlišně než v jiných zápasech a je jedno, zda to je doma, nebo venku. Většinou to je velmi defenzivní fotbal, na brejky a jen nakopávají dlouhé míče dopředu. Výjimkou je pak třeba Líšeň, která i u nás hrála velmi ofenzivně. My jsme se v domácích zápasech dostali do pohody a pomáhá tomu určitě i to, že hrajeme doma v šest večer pod světly. Má to lepší fotbalovou atmosféru než s prominutím v Sokolově v deset ráno.
FC Vysočina, to není jen druholigové áčko, ale třeba také divizní rezerva, která má po deseti zápasech devět výher a jednu remízu. Co říkáte na to, jak se daří jí? Je letošním cílem okamžitý postup do MSFL?
Z výsledků rezervy máme samozřejmě radost. Žádný tlak na mužstvo směrem k postupu nevytváříme. Pokud ale zvládneme i zbytek podzimu jako doposud, naše postavení nás pochopitelně bude předurčovat k tomu, že na jaře se rozhodne mezi námi a Zbrojovkou (druhé Brno aktuálně ztrácí 4 body). Zásadní pro nás ale je, aby rezerva plnila svou hlavní roli, která spočívá v přípravě hráčů pro A-mužstvo.
