V Česku tak nyní platí situace, kdy nájemníci musejí při zpoždění platit poplatek z prodlení. Pokud se ale opozdí pronajímatel - například při vracení přeplatků - doplácí pouze úrok z prodlení. Poplatky jsou přitom několikanásobně vyšší. Podle názoru Ústavního soudu ale tento stav není v rozporu s ústavou.
Jiného názoru byli chebští soudci. Právě oni případ ústavním soudcům poslali. Na problém narazili při projednávání běžného soudního sporu a došli k závěru, že zákon, který musejí uplatnit, je nespravedlivý, protože ve stejné věci stanoví různou sankci pro pronajímatele a pro nájemce.
Ústavní soud ale Okresnímu soudu v Chebu nevyhověl. Zákonodárce má podle názoru soudního pléna za určitých okolností právo zvolit ke dvěma stranám nájemního vztahu rozdílný přístup. Nesmí jít o projev libovůle, což však prý není tento případ.
Zatímco platit nájem je základní povinností nájemníka, vracení přeplatků je povinností vedlejší, která není základním prvkem nájemního vztahu. Určitou nerovnost v sankcích navíc nezakotvuje sám občanský zákoník, ale nižší právní předpisy, které určují výši poplatků.
A proti nařízení vlády, které je v tomto případě podzákonným právním předpisem, návrh chebského soudu nesměřoval.
