Desetníky a dvacetníky už pro lidi přestávají mít hodnotu, protože si za ně nic nekoupí. Proud mincí drhne a svízele obchodníků nahrávají těm, kdo si myslí, že se čas desetihaléřů naplnil. "Desetníků mám tolik, že je musím skladovat. Zákazníci je zpátky nechtějí a složit je v bance na účet se nevyplatí," stěžuje si Korel.
Banky mají s počítáním drobných práci a za tu si nechávají platit. Když Korel nese mince na účet do Komerční banky, banka si u většího počtu mincí strhne stokorunu. A to je tisíc desetníků.
Úplně stejně je na tom drobný obchodník Vladimír Holec ze Zlína, když nosí mince do České spořitelny. Ta má poplatky stejné. "Nejlepší by bylo drobné zrušit," říká. K tomu se kloní i část lidí v národní bance, která peníze vydává. Jasný řez chtějí i hypermarkety, které řeší opačný problém než Korel s Holcem. Má-li pokladní v hypermarketu frontu, rychlejší je lidem drobné vracet než je vybírat, což vyžaduje neustálý přísun nových mincí.
Národní bance však došla trpělivost. Dvacetníky na zkoušku přestala razit a hypermarketům vyschl pramen. Ražba drobných se totiž jeví stále více jako pouhá úlitba hráčům mariáše, jinak nedává smysl. Malé mince ztrácejí kvůli neustálému růstu cen hodnotu, a navíc vyrobit jeden desetník je překvapivě drahé. Mincovna za něj chce 20 haléřů.
Cesta ven z bludného kruhu existuje. Trafikant Korel se spojil s místním Kauflandem, jenž zdarma drobné vybírá do nedávno instalovaného automatu. Kdyby ČNB donutila obchodníky a veřejnost k tomu, aby si desetníků začali víc vážit a vraceli je do oběhu, problém se sám vyřeší.
Případ s Kauflandem ukazuje, že přiškrcení ražby k tomu vede. Koncem roku banka situaci vyhodnotí. Možné je však i to, že desetníky i dvacetníky po více než 80 letech zruší.
