Měření emisí v reálném provozu.

Měření emisí v reálném provozu. | foto: Lukáš Vaverkapro iDNES.cz

KOMENTÁŘ: Hlasování záškoláků o fyzikálních zákonech Evropu zničí

  • 388
Ursula von der Leyenová dokazuje, že i ten, kdo ve škole nedával pozor, to může dotáhnout daleko. Předsedkyně Evropské komise často svými prohlášeními prokazuje, že fyzika nebyla jejím oblíbeným předmětem. Politické buňky a smysl pro realitu a logické myšlení taky očividně postrádá. Nejnovější prohlášení podává umanutě: „Prostě to chci!“

„Já musím trvat na opakování ceremoniálu.“ Špačkování nasupeného závodníka Volejníka v kultovní komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! přešlo do lidové slovesnosti. Už to nikoho nezajímá, ale dlouho poté, co odešel poslední divák, si Volejník užívá dodatečně udělené první místo na stupních vítězů. Rozčilení Petra Nárožného se můžeme od srdce smát, umanutost a zaslepenost von der Leyenové je ovšem nebezpečná.

Evropu ždímá koronavirus, ekonomika se zastavila. Průmysl – a ten automobilový zvlášť – sestavuje krizové plány, aby vůbec přežil. Šéfka eurokomisařů však trvá na tom, že se musí ještě razantněji snižovat emise. Navrhovat a prosazovat něco takového uprostřed pandemie a sílících obav z ekonomického pádu je důkaz totální nekompetentnosti a absolutní ideologické zaslepenosti.

Ve svém prvním poselství o stavu Unie, které minulý týden přednesla von der Leyenová k evropským poslancům, navrhla razantní zvýšení evropských klimatických závazků. I v době vrcholící pandemie to německá politička podle všeho považuje za klíčovou věc pro příštích dvanáct měsíců. Evropská unie by podle ní měla snížit emise skleníkových plynů o 55 procent oproti stavu z roku 1990. Dosavadní plán byl skromnější, počítal s omezením emisí o 40 procent.

Von der Leyenová, vystudovaná lékařka, které před čtyřmi roky hrozilo odebrání doktorátu kvůli tomu, že opsala část své dizertační práce (čtěte zde), připustila, že se jedná o ambiciózní cíl, který je však podle ní dosažitelný a bude prospěšný. Dosavadní omezování emisí bylo podle ní spojeno s výrazným hospodářským růstem. Ovšem teď je výhled na pořádně tvrdý pád. To však bruselský ansámbl nezastaví. „Zvládneme to, jak už jsme ukázali v minulosti,“ inspirovala se populárními slovy německé kancléřky, jejíž země teď Evropské unii předsedá.

Stoupenci zelené politiky říkají, že Evropa konečně po staletích prolomí svou závislost na uhlí. Podle šéfky zelených europoslanců Ska Kellerové by bylo ideální snížit emise škodlivých plynů dokonce ještě víc, do roku 2030 alespoň o 65 procent.

„Je zřejmé, že strategii EU je třeba pravidelně přezkoumávat a přizpůsobovat, aby bylo zajištěno, že všechny strany budou směřovat k dosažení svých cílů,“ komentoval kroky evropské komise šéf asociace výrobců automobilů Eric-Mark Huitema. „Tvůrci politiky ovšem musí implementovat nejen tyto cíle, ale také politiku podpory pro všechny typy vozidel, bez nichž by tyto cíle nebyly dosažitelné.“ Přeloženo: kromě biče je třeba také cukr v podobě podpory ekologických vozidel.

ACEA také připomíná, že v plnění úkolů je mnohem svědomitější než samotná Unie, která je zadává, své závazky ovšem neplní. Asociace autařů připomíná, že pro rozvoj elektromobility, bez kterého nejsou emisní cíle splnitelné, je třeba mít hustou síť dobíjecích stanic v celé Unii „se závaznými cíli pro členské státy“ v kombinaci s řadou pobídek, které „mobilitu s nulovými emisemi zpřístupní všem Evropanům“.

ACEA připomněla, že ze 60,9 miliardy eur investovaných autoprůmyslem starého kontinentu do výzkumu a vývoje je velká část určena k dekarbonizaci. Díky tomu se prodej dobíjecích vozů v EU zvýšil o 110 %, z 218 083 v roce 2017 na 458 915 v loňském roce. „Investice do infrastruktury však tento růst zpomalují. Ve stejném období se například počet nabíjecích bodů pro elektromobily zvýšil pouze o 58 %,“ dodává ACEA. Stavba nabíjecí infrastruktury nemůže ležet na výrobcích aut, stejně jako doposud automobilky neprovozovaly benzinky, což by ostatně antimonopolní úřady snad ani nedovolily.

Pozor, zasedá parlament

V říjnu bude o nápadech vyhlášených von der Leyenovou hlasovat europarlament. A to je třeba být na pozoru. Protože tato instituce projevuje podobně vyvinutý smysl pro realitu a úroveň znalostí a logického myšlení mateřské školy. „Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem,“ říká se. A je to spíš mírný popis stavu.

Europarlament nyní požaduje klást větší důraz na testování emisí v reálném provozu. To teď s obrovským úsilím a miliardovými investicemi automobilky zavedly do svých procedur a bojují s nimi. Emise naměřené na silnici se přepočítávají takzvaným „faktorem konformity“, který má zohledňovat nepřesnost měření a nahodilost výsledků ovlivněných nekonečným množstvím vedlejších faktorů a nestandardních situací. Magazín Quattroruote uvádí, že europoslanci nyní přišli s požadavkem, aby v roce 2022 byl tento opravný koeficient „vynulován“, to znamená, že to, co se naměří v laboratoři, se musí naměřit i na silnici v provozu.

Měření v provozu s pomocí speciálního zařízení (tzv. PEMS) bylo zahrnuto do zkoumání emisí v roce 2016 jako reakce na aféru Dieselgate. V tomto případě se jedná především o měření oxidů dusíku (NOX). Do konce letošního roku je faktor konformity 2,1, to znamená, že výsledek měření na silnici může být 2,1krát vyšší než laboratorní test – Quattroruote uvádí, že pro homologaci dle normy Euro 6 je třeba, aby auto vypouštělo maximálně 80 gramů NOXů na kilometr. V reálném provozu může takový vůz vypouštět až 168 k/km (2,1 x 80). Od ledna 2021 je tento koeficient 1,43 a pak klesne na 1,32. Zrušen (klesnout na 1) má podle plánovačů EU od 30. září 2022.

Pro měření je potřeba k výfukovému potrubí těsně připevnit mobilní analytický systém, které si pak auto veze na tažném zařízení.

To, že se musí měřit spotřeba v laboratoři, je dáno předpisy a má to svou logiku: na proces měření je přesně daný postup, auto se na něj dlouho připravuje, temperuje a nastavují se další parametry. Je to proto, aby byl proces měření opakovatelný bez zkreslení vnějšími vlivy a aby ho všichni prováděli stejně. Na silnici se nic z toho splnit nedá (čtěte zde).

V Bruselu, kde však chtějí hlasovat i o fyzikálních zákonech, ovšem požadují, aby stejných hodnot jako těch naměřených v ideálních podmínkách dosahovalo auto i v reálném provozu, při běžném používání.

Pomiňme, že ostřílený mazák za volantem taxíku nebo rozdováděné dodávky jezdí úplně jinak než vyplašený penzista nebo vyjukaná prvořidička.

Moc hezky popisuje požadavky evropských Volejníků jeden z vývojářů motorů: automobilky vlastně pro laboratorní test trénují vytrvalostního rekordmana. Na vrcholový výkon atleta dlouho připravují, namasírují, psychologicky stimulují, sledují vlhkost vzduchu a povrchu dráhy, směr a sílu větru, dají mu špičkové obutí a nakrmí ho kosmickými lektvary pro nejlepší výkon (ano, pro testy aut se používá i speciální certifikované palivo).

A teď zpátky do reality, do provozu. Rekordní výkon toho trénovaného atleta, té nadopované hory svalů, musí zopakovat podsaditý padesátník s pupíkem a kocovinou při dobíhání tramvaje, ve sněhulích, brodící se závějí, fičí mu do obličeje a na zádech má plnou krosnu. Co myslíte, vyrovná se trénované gazele, držitelce rekordu? Hlasování v europarlamentu začíná.