Írán je islámská republika, kde má poslední slovo náboženský vůdce (nyní ajatolláh Chameneí). Legitimita "vlády duchovních" vychází z tradic šíitského islámu, nikoliv z voleb. Íránci volí parlament, místní zastupitele i prezidenta, který řídí vládu. Je to však Chameneí a náboženský dozor, kdo určuje, zda ten který politik vůbec smí kandidovat. Samotné volby připomínají ty západní. Lze říci, že přes překážky, které konzervativci kladou reformistům, mohou Íránci do značné míry rozhodovat o politicích.
2. Lze objektivně zjistit, kdo vyhrál volby?
Ne podle západních standardů, Írán neumožnil účast zahraničních pozorovatelů. Opozice tvrdí, že znevýhodňováni byli i její lidé, kteří se snažili volby monitorovat. Je však spíše pravděpodobné, že Ahmadínežád vyhrál díky podpoře Íránců. Zůstává otázkou, zda by ve zcela svobodných volbách zvítězil hned v prvním kole.
|
3. Jak hlasoval venkov? Města? Jak zareagují mladí?
Pro reformisty obvykle hlasují vzdělanější, mladší, vůči cizině smířlivější obyvatelé měst. Baštou reformistického kandidáta Míra Hosejna Músávího je bohatý sever Teheránu. I část městských intelektuálů volí konzervativce, byť často z existenčních důvodů. Ahmadínežád, sám z venkova, oslovuje hlavně konzervativní Íránce z vesnic a menších měst. Odchod "mozků" do ciziny je dlouhodobý problém Íránu. Lze odhadnout, že po těchto událostech počet emigrantů jistě neklesne.
4. Může Írán zažít obdobu "sametové revoluce"?
O tom se spekuluje léta. I reformisté vyjadřují oddanost základním principům islámské republiky. A většinou upřímně. Obvykle jim nevadí výsadní postavení náboženského vůdce jako spíše nadbytečné zásahy konzervativců schovávajících se za islám.
Na demonstraci zemřelo sedm lidíÍrán přepočítá část hlasů z prezidentských voleb |
Řada Íránců v soukromí říká, že by přivítali sekulární republiku, jaká funguje u tureckých sousedů. Prosazovat tuto variantu nahlas znamená protivit se nynější ústavě. S odkazem na jinou československou zkušenost lze velmi zjednodušeně říci, že Írán se od poloviny 90. let nachází v permanentním stadiu pražského jara. Tu měli navrch spíše reformisté, jindy normalizátoři. Problém tkví v tom, že normalizátoři (konzervativci) pevně drží otěže a po těchto volbách hrozí, že zadusí i zbytky politické soutěže.
5. Proč se Západ staví k výsledkům voleb opatrně?
Nechce ztratit třeba jen částečnou možnost v budoucnu ovlivňovat íránskou politiku. Vítězství Ahmadínežáda není překvapením a šlo o volby, byť ne dle západních standardů.
Země EU jsou největším obchodním partnerem Íránu. Nemluvě o zemním plynu, na který si Unie brousí zuby zvláště po lednové negativní zkušenosti s dodávkami z Ruska. Otevřená západní podpora reformistům v minulosti spíše fungovala jako příslovečný polibek smrti. Je možné, že si to nové americké vedení uvědomuje.
6. Slábne moc Chameneího?
Chameneí podporoval Ahmadínežáda už před volbami, výsledek hlasování pak přivítal jako "skutečný svátek" a "masový úspěch". Právě proto se Západ staví poněkud zdrženlivě k jeho pozdějšímu obratu: Chameneí nařídil vyšetřit údajné volební podvody a přepočítat část hlasů. Týdeník Time si položil zásadní otázku: Co ho k tomu vedlo? Slábne jeho moc?
Vyšetření volebních podvodů může každopádně sloužit k uklidnění demonstrujících davů. Rada dohlížitelů má na zveřejnění verdiktu deset dní, což zase může být dost dlouho na to, aby stoupenci Músávího ztratili odhodlání, zamýšlí se Time.
Obrovské protesty v Teheránu by ale dokázaly otřást jakkoliv silným vládcem. Chameneí byl zvolen malou, ale vlivnou institucí zvanou Sněm odborníků, která má také právo nejvyššího duchovního vůdce odvolat. A jednat musí i ajatolláh i s Radou dohlížitelů.
V obou institucích má obrovskou moc ajatolláh Akbar Hašemí Rafsandžání (Sněmu odborníků dokonce šéfuje), který vždy tvrdě kritizoval Ahmadínežáda, a tím pádem nepřímo i jeho patrona Chameneího. Analytici se nyní přou, zda tato vlivná skupina nechce Chameneího odvolat. Podle časopisu Time se o to Rafsandžání hned tak nepokusí. Čím chaotičtější ale bude Írán, tím více to hrozí.
