Být v terénu a sledovat, co se kde šustne, se kriminalistovi vyplatí. Tak se Františku Jonášovi otevřela i kauza orlických vražd.
| foto: Michal Sváček,
MAFRA
Cestu k orlickým vraždám otevřel ožrala s bernardýnem, vzpomíná policista
Třicet let vyšetřoval vraždy v Praze. Byl členem týmu, který objasnil orlické vraždy. Jako specialista na výslechy zazářil ve finále případu, když dokázal rozmluvit šéfa gangu Karla Kopáče. Na kriminálce zůstal František Jonáš až do důchodu, ale bez práce nevydržel ani den, píše Magazín DNES. Okamžitě se stal hotelovým detektivem.
Rané devadesátky byly dobou, kdy zločinci mohli všechno, kdežto policie, jen co si vybojovala. Oslabeni o matadory, kteří utíkali do civilu za lepším, se zbylí policejní srdcaři neochotně smiřovali s tím, že uvolněné židle za psacími stroji zaplňují nezkušení elévové. Co se však od předrevoluční praxe nezměnilo: kriminalista v terénu dál potřeboval hlavně tužku, blok a dobré boty. A dál platilo, že kriminalista by neměl být líný vyrazit občas anonymně obšlápnout pár profláklých putyk a barů ve svém rajonu, zavést neformálně řeč s personálem, jen tak chvíli poslouchat, co se šustne v prostředí.
Někdy na podzim roku třiadevadesát si operativně vyrazili po restauracích taky František Jonáš s Janem Štočkem, kriminalistická elita z pražského oddělení vražd. A ve smíchovském snack baru Diana se to stalo.
Roubal zase přišel něco ukrást. „Jeden z těch chudáků kluků k němu přikročil a udělal sprejem pššššš. A Roubal, jak to dostal do obličeje, sebou mrskl o zem. Přerazil si přitom zub. A to byl motiv, proč si ty postižené kluky vysledoval.“
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
