Inženýři americké vesmírné agentury NASA v pondělí kolem 16. hodiny našeho času začali s napínáním první vrstvy štítu s tloušťkou 50 mikrometrů a rozměry 14,3 × 21,3 metru na vesmírném teleskopu Jamese Webba. Tento štít má aparáty chránit před teplem slunečního záření. Ve 21:48 pak inženýři NASA oznámili, že tato akce proběhla úspěšně. Ještě před tím musel teleskop vytáhnout nosníky těchto clon.
„Základem vrstvy je Kapton pokrytý tenkým filmem hliníku (100 nm) „legovaného“ křemíkem (50 nm). Tato kombinace zajišťuje vysokou odrazivost slunečního záření a elektrickou vodivost k ukostření jednotlivých vrstev,“ vysvětluje na twitteru Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
Později bylo oznámeno, že se podařilo roztáhnout další dvě o něco slabší vrstvy. Roztahování druhé vrstvy začalo v pondělí v 22:09 a trvalo 74 minut. “Ta má tloušťku pouze 25 μm a stejně jako u první vrstvy je tvořena Kaptonem s filmem hliníku a křemíku. Na první a na rožky druhé vrstvy může dopadat sluneční záření, na třetí vrstvu již nikoli. Proto je tvořena Kaptonem a z obou stran opatřena 100 až 110 nm VDA filmem (hliník),“ doplňuje Václavík.
Zatím poslední vrstva sluneční clony se začala napínat v 23:48 a své plné velikosti dosáhla po 71 minutách. Celkově trval proces napínání od prvních kroků do napnutí třetí vrstvy něco přes pět a půl hodiny.
„Vrstvy jsou čím dál více prohnuté a jejich vzájemné vzdálenosti se různí. U středu, kde se potkávají u provozní platformy JWST je to několik centimetrů, na okraji až 30 cm,“ uzavírá Michal Václavík.
Neočekává se tak, že by s posledními dvěma měly být nějaké potíže. Ty má NASA v plánu začít roztahovat v úterý.
The layers start coming and they don’t stop coming…
Layers 2 and 3 are now complete! Tensioning for the final two layers of Webb’s 5-layer sunshield is planned for tomorrow. More: https://t.co/rD9IOD9gX4 #UnfoldTheUniverse https://t.co/BaQKwd2MuO
Teleskop bude při svém fungování natočen permanentně štítem ke Slunci a jeho obří zrcadlo a detekční přístroje budou naopak na odvrácené straně. Na „horké“ straně zařízení může teplota vystoupat až na 110 stupňů Celsia, druhá strana však musí pro zdárné fungování observatoře udržovat teplotu pod minus 223 stupni Celsia.
Tepelný štít se skládá z pěti vrstev speciálního materiálu zvaného Kapton. Vnější vrstva, která bude jako jediná čelit přímému slunečnímu záření, další čtyři jsou pak dvakrát tenčí, a mají tak přibližně tloušťku lidského vlasu.
„Fáze napínání membrán sluneční clony je obzvláště náročná, protože dochází ke složitým interakcím mezi konstrukcemi, napínacími mechanismy, kabely a membránami. Tohle byla nejtěžší část testovaná na zemi, takže je úžasné, že dnes všechno proběhlo tak dobře,“ řekl James Cooper, který pracuje v Goddardově středisku vesmírných letů.
24. prosince 2021 |
Mírné zpoždění
Úspěch s první vrstvou štítu oznámila NASA na tiskové konferenci. Na ní také zaznělo, že devět dní po startu ze Země je zařízení v dobré kondici, ačkoliv v posledních dnech tým narazil na dvě drobné komplikace. Teleskop k pondělí urazil již přes 60 procent cesty na svou cílovou pozici vzdálenou přes 1,5 milionu kilometrů od Země.
Inženýři se nyní podle svých slov seznamují s fungováním observatoře ve vesmíru, jelikož některé charakteristiky stroje nešlo dostatečně napodobit v simulacích.
S napínáním slunečního štítu se podle původního plánu mělo začít již v sobotu, NASA se však rozhodla dát svým inženýrům den volna na Nový rok a v neděli pak řešila dvě menší komplikace.
Solární panely teleskopu jednak nevyráběly tolik energie, kolik inženýři očekávali, takže museli mírně upravit jejich nastavení oproti tomu, které měl teleskop ještě ze Země. Druhý problém se týkal motorků, které mají na starosti rozvinutí a napnutí samotného slunečního štítu. Jejich teplota byla vyšší, než inženýři očekávali, a řídicí středisko proto mírně upravilo natočení teleskopu vůči Slunci, aby jim zajistilo dostatečné chlazení.
Teleskop Jamese Webba je dosud největší a nejvýkonnější vesmírný dalekohled vypuštěný lidmi. Na rozdíl od Hubbleova teleskopu nebude pozorovat vesmír z nízké oběžné dráhy Země, ale z oblasti kolem takzvaného druhého Lagrangeova bodu (L2), kde se vyvažují gravitační síly Země a Slunce. Díky tomu může teleskop udržovat stabilní pozici a zároveň je dostatečně daleko od Slunce na to, aby dokázal zachytit velice slabé infračervené záření, které dorazí na jeho zrcadla z prvních hvězd a galaxií, jež vznikaly před 13,5 miliardami let.
Teleskop by měl na svou konečnou oběžnou dráhu kolem L2 dorazit ke konci ledna. Následovat bude několik měsíců velmi jemných kalibrací. První fotografie by měly být dostupné v polovině roku.
Vzhledem k velké vzdálenosti teleskopu od Země v podstatě nepřipadá v úvahu, že by bylo možné zařízení opravit, pokud by se některá z jeho součástí ukázala být defektní, jak to bylo u Hubbleova teleskopu. Také kvůli tomu trval vývoj teleskopu Jamese Webba několik desetiletí a tento fakt rovněž omezuje životnost celé observatoře. Teleskop totiž bude muset mírně upravovat svou polohu, aby zůstal na kýžené oběžné dráze, přičemž paliva by měl mít dostatek na nejméně deset let provozu.
Jeden z inženýrů NASA v pondělí na tiskové konferenci řekl, že podle dosavadního vývoje letu by palivo teleskopu mohlo vydržet i o několik let déle. Zatím však podle něj nelze jasně říci, kolik přesně jej zařízení ještě spotřebuje do svého uvedení do ostrého provozu.
28. října 2021 |
