Vila je zasazena do krásného prostředí u parku a do centra Brna to také není daleko. Manželé obývají byt v patře o ploše 130 m2. „V přízemí žije můj otec, podkrovní byt obývá syn a další dvě bytové jednotky pronajímáme. Tento byt se uvolnil teprve nedávno, rozhodli jsme se upravit si jej podle našich představ. Okolí je opravdu příjemné, je tady klid a do města tramvají je to sedm minut. A kromě toho jde o rodinný majetek,“ popisuje Stanislav.
Na architekta Martina Franka narazili manželé v časopise Moderní byt, kde je zaujala rekonstrukce domu.
„Byla pro starší paní přibližně v našem věku. Realizace nás nadchla, proto jsme ho oslovili. Líbily se nám barvy, s nimiž pracuje, a velmi jsme ocenili jeho schopnost kombinovat předměty více stylů,“ vysvětluje majitel.
Když se představy mění
Rekonstrukce bytu začala v lednu minulého roku. Manželé měli zcela jasnou představu, jak prostor dispozičně uspořádat, ale jinak architektovi ponechali volné ruce.
Jenže nakonec se vše naprosto změnilo. Například v místě původní kuchyně je dnes pokoj pro hosty. „Manželka si přála kuchyň orientovanou na jih či jihovýchod, kde bude hodně světla. Hala se proměnila v jídelnu, kam jsme chtěli umístit starožitný nábytek po prarodičích,“ vypočítává majitel.
Z jídelny teď lze přes francouzské okno vstoupit na balkon, který je nově vybudovaný. Do haly ústila americká kamna, která jsou dnes otočená směrem do obývacího pokoje. Ten původně také nebyl tak prostorný, ale díky zbourání příčky získal na metrech čtverečních.
„V bytě jsme v podstatě odstranili všechny příčky a zachovali jen nosné zdi. Protože jsme zasahovali do komínových zdí, kde se budovaly vestavné skříně, bylo je třeba staticky zajistit překladem. Podlahy nebylo třeba zpevňovat. Vyrovnaly se zásypem a zaklopily,“ upozorňuje na technické problémy Stanislav.
Nábytek po předcích
Jídelna je opravdu noblesní, vyniká zde krásný starožitný nábytek. Jde o valašskou secesi z počátku 20. století. „Tento nábytek vyrobili v řezbářské dílně ve Valašském Meziříčí a do rodiny jej přinesla moje babička, která pocházela z Rožnova pod Radhoštěm. Pak nábytek ještě využívali moji rodiče a nám se také líbil, proto jsme požádali pana architekta, aby jej do interiéru začlenil. Kusů nábytku bylo mnohem víc, ale sem jsme umístili jen některé,“ vysvětluje majitel.
Původní tmavý velký stůl by zde působil těžce, proto byl nahrazen oválným bílým stolem, který výraz jídelny odlehčil. Za pomoci šikovného řemeslníka Davida Matyse z firmy Glass Metal se podařilo skvěle repasovat lustr v jídelně. Byl v poměrně dobrém stavu, ale bylo třeba v něm udělat kompletně novou elektřinu a doplnit chybějící skleněné třásně, které nechal David Matys vyrobit.
Poradil si také s mřížovím amerických kamen a dalšími světly z první republiky. Například svítidlům v předsíni zajistil nové pochromování a nechal nově vyrobit skleněné koule.
„Také jsme si přáli zachovat stará křesla od Jindřicha Halabaly. Ta byla zrestaurována tak, aby zapadla do celkového konceptu interiéru. Ve skutečnosti jsme měli více různých předmětů, s jejichž začleněním do zadaptovaného interiéru jsme počítali. Našlo se místo i pro náš starý pracovní stůl, který se opravil, namořil a byl upraven šelakem. Máme zde také oblíbené vázy, porcelán, knihy, gramofonové desky i obrazy. Pro dva obrázky po babičce byl speciálně vyčleněn prostor v policích zhotovených na míru. Gramofonové desky mají své místo v nové komodě,“ vypočítává Stanislav.
Dveře jsou sice nové, ale zhotovené přesně podle původních. V obývacím pokoji nahradily plné dveře prosklené kvůli světlu. Zárubně zůstaly zachovány. Kliky manželé vybírali dlouho, sjednotili je s kováním na oknech.
Může se hoditTaké chcete bydlet podle svých snů a přání? Vyberte si své nové bydlení na Reality.iDNES.cz. Nabízíme domy, byty i pozemky po celé ČR. |
Přesto v interiéru nechybí ani „moderní doba“. Je zde využito i elektronické ovládání. „Nechtěli jsme však domácnost příliš automatizovat, proto jsme se rozhodli pro ozvučení interiéru dvěma hudebními zónami se samostatným vypínáním a nastavením hlasitosti. A využíváme centrální vypínač osvětlení. Vše lze ovládat prostřednictvím chytrého telefonu,“ tvrdí majitel.
Rekonstrukce začala 4. ledna a první nábytek se stěhoval už koncem června. „S výsledkem jsme spokojeni, velmi rádi zde večer odpočíváme se sklenkou dobrého vína při poslechu oblíbené muziky a užíváme si příjemnou atmosféru interiéru také díky dobře řešenému osvětlení,“ konstatuje spokojený majitel.
Názor architekta
„Realizace interiéru se podřídila starým stavebním prvkům domu a pokračovala předměty, k nimž majitelé měli osobní vztah a přáli si je zachovat. Bylo je třeba renovovat a pak vše dotvořit novým vybavením na míru a v designu, který se stávajícími předměty dobře komunikuje,“ hodnotí architekt Martin Frank.
Nábytek je spíš konzervativně klasický, má detail a materiály jsou ušlechtilé. Paleta barev je založená na odstínech černé, šedé a bílé barvy a doplněná barvou zlatou a pochromovaného kovu.
Byt původně neměl ústřední topení, jen dvoje americká kamna, jejichž kouřovody byly upraveny tak, aby dobře vytopily celý byt. Jedna byla nenávratně poškozena, ale druhá se za přispění odborníků podařilo perfektně repasovat. Báječně hoří a vytvářejí skvělou tepelnou atmosféru.
Na přání majitelů není spuštěna diskuse.