"Moc toho nemám, ale jsem včelař, a tak vám chci darovat med," hlásil do telefonu muž z Hodonínska. Marie Popovská z brněnského Domova svaté Markéty nestačí brát telefony a přebírat dary.
Od chvíle, kdy brněnský azylový dům pro matky s dětmi v tísni vyhlásil, že maminky ještě od Nového roku nedostaly dávky v hmotné nouzi, lidé přinášejí plné tašky jídla.
Malá kuchyně se tak po dnech bídy plní banány, bramborami, krabicemi trvanlivého mléka, těstovinami, ale i domácími zavařeninami nebo jogurty.
"Nejdřív jsem do domova zavolal, co si přejí, abych nekupoval zbytečnosti," předal na vrátnici další dvě objemné tašky s jídlem mladý muž.
Jméno prozradit nechtěl, zato za pohnutky, proč daruje jídlo, se nestydí. "Jsem věřící, mám známé mezi lidmi z charity a mám dítě. Vím, co znamená nouze. Když můžu pomoci, udělám to," řekl muž ve slunečních brýlích.
"Alespoň že se dcera najedla"
Zdejší azyl ve Staňkově ulici obývá osmadvacet maminek, některé jsou těhotné, jiné tu žijí s dětmi. Všechny sem zahnaly nemožné sociální podmínky. Ty, které našly práci, jsou na tom lépe. Plat i po Novém roce dostávají ve stejný čas jako jindy.
Dvaadvaceti matkám je však už od poloviny ledna úzko. V termínu, kdy dostávaly na konto pravidelné dávky hmotné nouze na živobytí nebo bydlení, nic nepřišlo.
"Děláme maximum možného, aby byly peníze vyplaceny v zákonných termínech," říká Jiří Reichl z ředitelství úřadu práce.
Podle zákona musí dávky dostat do konce měsíce, a tak se ženy v azylovém domě, které počítají koruny každý měsíc od výplaty k výplatě, na několik dní ocitly zcela bez prostředků.
"Ty dávky nejsou velké, nedá se z nich našetřit dopředu," míní Marie Popovská, ředitelka domova, který provozuje brněnská Charita.
Její jmenovkyně, pětapadesátiletá Marie, bydlí v azylu s dospívající dcerou už od loňského června. Teď několik dní netrpělivě čeká na čtyři tisíce od úřadu práce na živobytí.
"Po Vánocích jsem neměla už žádnou rezervu. Počítala jsem každou korunu. Jsem ráda, že za poslední peníze jsem uživila aspoň dceru," řekla žena v domácí zástěře.
Marně shání práci, nějaký peníz navíc jí občas podstrčí manžel. "Někdy to je stovka, někdy jen dvacet korun. Kolik má. Je nezaměstnaný stejně jako já," zamyslela se.
Její rodinu rozdělila chudoba. Přišli o byt, matka s dcerou odešly do azylového domu. I když tam ženy mají samostatné byty, pánové do domova nesmějí. "Muž žije zatím u známých. V Komárově máme požádáno o byt," řekla žena.
Zatím se jim nedaří o práci zavadit. V domově může podle zákona zůstat pouze jeden rok.
Marie chodí alespoň zdarma pracovat do jedné z neziskovek. Díky tomu jí úřad práce dávky v hmotné nouzi zvýšil o tisíc korun. "Letos jsem se také nahlásila, ale úředníci ještě nevědí, jestli budu moci takto pracovat i nadále. Čekám na vyjádření," krčí rameny Marie.
Pět žen už mohlo pro dávky dřív
Kvůli nečekaným těžkostem se brněnský úřad práce rozhodl pěti nejpotřebnějším ženám dávku v hmotné nouzi vyplatit. V pátek ale nemá úřední dny, a tak musely přijít zvláštním vchodem ze dvora.
Další "azylantky" dostanou peníze v pondělí. Už ve čtvrtek alespoň na chvíli pomohl ženám balíček jídla z peněz oblastní charity. V pátek začali do domova vozit jídlo dárci.
S pomocí přispěchala i primátorova náměstkyně pro sociální věci Jana Bohuňovská. "Můžu vyplenit ledničku a přijet," nabízel se po telefonu šéf krajského úřadu práce Jan Marek.
"Jídla máme už dnes dost," rozhlížela se po první vlně od dárců po hromadách jogurtů, instantních kaší a konzerv Marie Popovská.
