SPECIÁL: Katovická tragédie
Tělo jednoho z našich nejúspěšnějších chovatelů holubů Tomáše B. z Brna v neděli jeho dcera identifikovala v katovické nemocnici. S největší pravděpodobností podle českého konzula v Katovicích zahynul i jeho přítel Josef P., který je také z Brna.
Dalšího chovatele, sedmdesátiletého Zdeňka D. z Orlovic na Vyškovsku, ještě navečer hledali záchranáři pod troskami zřícené haly. Brněnští chovatelé holubů ho mezi sebe přijali jen tři dny před výletem do Katovic. I on, stejně jako dva Češi, kteří zahynuli, patří k dlouhodobým chovatelům. V Orlovicích na něj pořád čeká přes dvě stě holubů.
Všichni tři v sobotu ráno nasedli v Brně do autobusu spolu s dalšími sedmatřiceti chovateli z Moravy. "Autobus na výstavu zařídil Josef, stejně jako loni," vzpomíná na svého kamaráda Jan Zeman z Blučiny. Od soboty nespal ani chvíli, nemůže na hrůzný zážitek zapomenout. Když se střecha začala bořit, byl pod ní.
"Byl to hrozný rachot, znělo to jako letní hromy, ale mnohem silněji," popisuje Zeman. Střecha se skládala jako domino, na lidi padala spolu s hromadami sněhu. Všude kolem létaly trubky střešní konstrukce.
"Začal jsem utíkat a asi tři metry před východem mě chytla tlaková vlna a vynesla ven," vzpomíná Zeman. Když dopadl, rozhostilo se ticho. "Bylo to ticho hrozné, hrobové. A všude tma," popisuje.
Kousek od něj dopadl jeho kolega z autobusu, Antonín Konečný z Lednice. "Ležel na polské tanečnici, které nějaký letící kus uřízl ucho," říká. Hrušovanský chovatel holubů Josef Kameník pozoroval pád střechy zvenčí.
"Ještě třicet vteřin před zřícením jsem byl vevnitř. Právě Josefovi zbyly nějaké oříšky, dal mi je a říkal, že už taky půjde. Pak mě ale, bohužel, nechal jít samotného. Já jsem šel koupit ven vnoučatům cukroví," říká Kameník.
Před halou pak s oříšky v ruce pozoroval, jak se na jeho kamarády řítí dům. Pak všechno ztichlo a zhaslo, jen pouliční lampy svítily. "Slétali se k nim holubi, kteří se dostali z klecí," popisuje Kameník.
Ticho asi po čtyřech minutách prořízl zvuk sirén. Sjížděly se sanitky, policisté, záchranáři s jeřáby. Když se brněnská výprava holubářů sešla v autobuse, chvíli doufali, že jsou všichni. "Řidič zavelel, ať se každý posadí na své sedadlo. A pak jsme to zjistili. Tři chyběli," říká smutně Kameník.
Rozdělili se na skupinky, šli ven a snažili se zmizelé kamarády najít. Marně. Po třech hodinách hledání, v devět hodin večer, se vraceli zpátky do Brna se třemi prázdnými sedadly.
