Musí se nechat, že mladí lidé to v zemi vycházejícího slunce doopravdy nemají jednoduché. Vzdělání stojí obrovské peníze (které většinou studentům půjčují rodiče - alespoň z doslechu to vypadá na nejběžnější praxi) a je samozřejmé, že rodiče pak na děti tlačí, aby byly úspěšné.
Všeobecný tlak z rodiny i konkurence ostatních (kteří jsou ve stejné situaci) znamenají, že mladí lidé staví práci na první místo - mají strach o pracovní pozici a udělali by pro práci vše - chodí dřív a odcházejí později, chodí o víkendech a svátcích, dovolenou neznají. Nemají čas na přátele (pokud jim nějací zbyli - většina z jejich přátel na tom bude pravděpodobně stejně), nechodí nikam za zábavou a často celý měsíc nevidí sluneční světlo, nemají v podstatě příležitost se s nikým seznámit a vztahy na pracovišti jsou silné tabu (navíc by si to nikdo nedovolil - mohlo by to ohrozit jejich pracovní místo). To pak na člověka deprese a sebevražedné myšlenky přijdou celkem snadno i u nás. A teď si představte, že žijete v zemi, kde je sebevražda jako odčinění osobního selhání dávnou tradicí (a ano, spousta starších japonských lidí stále vnímá seppuku jako věc cti, i když se to v tomto století zdá naprosto šílené).
