Když nedávno Davisovi zavolal přítel, že ve městě zabili amerického diplomata, zůstal celý den zamčený v bytě. Večer ale musel na přednášku. Rozhodl se jít, aby čelil strachu a nenechal se zahltit úzkostí.
Kanadská lež však Davisovi není vždy ku pomoci. Jeden taxikář zareagoval sdělením, že žil deset let v Montrealu. "Modlil jsme se, aby se mne na nic neptal. V Kanadě jsem byl jen dvakrát. Jediné, co bych o ní mohl říci, je, že Expo je dobrý tým," svěřil se Davis listu The New York Times.
Obavy Američanů nejsou neopodstatněné. V pondělí 28. října to dokázal vrah šedesátiletého zaměstnance americké agentury pro mezinárodní rozvoj Laurence Foleye. Tělo bylo do USA dopraveno o dva dny později. Vrah je stále na svobodě.
"Byl jsem už svědkem mnoha protiamerických výlevů, ale vždycky mě to znovu zarazí," říká výkonný ředitel Fulbrightovy komise v Jordánsku Alain McNamara.
V arabských zemích prožil většinu z uplynulých 20 let. Svou práci má rád. Jakmile ale přestane být jeho rodina v bezpečí, je odhodlán vrátit se do USA. "Doufám, že ten den nikdy nepřijde," říká.
Do onoho pondělí byl Ammán ospalým městem, kterého se násilnosti Blízkého východu netýkaly. Nyní se zdejší Američané snaží zastřít vše, z čeho lze vyčíst, že jsou občané USA, píše deník New York Times.
Například objekt, v němž sídlí Fulbrightova komise, má na průčelí řadu arabských, ale i anglických názvů - neklamný znak, že tu pracují Američané. McNamara zvažuje, že nechá označení, že zde sídlí jordánsko-americká komise výměnných vzdělávacích programů z průčelí sundat.
Nechce se mu, ale bude muset znovu nechat budovu střežit. S minulými strážci byly v roce 1998, kdy Američané a Britové bombardovali Irák, potíže. Na vstupní terasu lili benzín a rozdělávali si oheň, aby se zahřáli. Protože neměli po ruce záchod, používali zahradu. Sousedovi prý jeden z nich svedl služku.
Od tohoto týdne McNamara mění zavedené zvyklosti. Než nasedne do automobilu, prohlédne podvozek a do práce nejezdí přímou trasou, ale oklikami. "Musím si připomenout, jaké to je nemít pohodlí," říká.
V roce 1993, kdy v Jordánsku panovalo rozhořčení nad izraelskou invazí do Libanonu, někdo položil bombu na okenní parapet jeho pracoviště. Knihovna, která za ním byla, zmizela ze světa. "Stále si uvědomuji, že stačí jediná osoba, jediný fanatik," konstatuje McNamara.
Největší starost má o čtrnáct Američanů, kteří v Jordánsku studují, pracují na výzkumech, nebo vyučují, jako například Jack Davis a Christopher Wise na Jordánské univerzitě.
Wise přišel ze západoamerické univerzity v Seattlu a nenávist, s níž se zde setkává, ho nepřestává fascinovat. Jedna ze studentek mu bez obalu řekla, že se zapsala do programu amerických studií, protože chce poznat nepřítele.
Atmosféra panující v Ammánu zrcadlí náladu Arabů vůči USA. Wise si vzpomíná, že když prezident George Bush na jaře komentoval násilnosti na Blízkém východě ze svého ranče a oblečený do trička, mnoho Jordánců to považovalo za urážku.
Bezpečnostní služba na univerzitě pak Wisovi neodpovídala na pozdrav a taxikáři byli hrubí. Z potíží se většinou dostal sdělením, že je přesvědčen, že Washington je proti Arabům zaujat.
Když později Bush vystoupil v OSN, aby zdůvodnil, proč je třeba připravit útok na Irák, dospěl Wise k závěru, že jeho rodina už v Ammánu nebude v bezpečí. Jeho manželka a čtyři děti za pár týdnů odlétají do USA.
