OTÁZKA:
Ahoj Kájo,
je mi 30let, jsem 3 roky vdaná (brali jsme se po osmileté známosti). Loni jsem svého manžela skoro 2 měsíce podváděla. Manžel na nevěru přišel,bohužel tím nejhorším způsobem. S dotyčným jsme byli kamarádovi na svatbě (manžel byl v té době na dovolené), já se tam hrozně opila a on mě odvezl k sobě. Manžel se vrátil z dovolené dřív a našel mě tam (podotýkám úplně nahou v koupelně). Vzhledem k množství vypitého alkoholu si nic nepamatuji. Po počátečním šoky začaly výslechy o tom,jak to ve skutečnosti bylo a já v hloupé snaze našemu vztahu pomoci,jsem si vymýšlela.Vždy jsem mu řekla,že teď už ví opravdu vše a že mu už v ničem nelžu jenže to do té jeho skládačky nezapadlo a po čase opět přišel výslech,já jsem přiznala znovu něco,co bylo jinak než předtím (většinou tak,jak se manžel celou dobu domníval). Lhala jsem mu víceméně po dobu pěti měsíců. Teď už si myslím,že ví opravdu všechno, ale mám strach, že se opět bude na něco ptát a já na jeho otázky typu proč jsi to udělala, proč jsi s ním na tu svatbu jela nebudu mít odpověď.Hrozně všeho lituji a chci náš vztah dát do pořádku. Vím, kde je moje místo a vím, že manželovi budu dobrou ženou a že při něm dokážu stát a podpořit ho až bude potřebovat.Nevím s kým vším o našem problému mluvil, ale když nám je nejhůř tak mi říká, že by tohle žádná normální ženská neudělala a že mu všechny ženy, které o tom vědí říkají, udělala to jednou, udělá to znovu a že mu budu pořád lhát, protože je to prostě ve mně a vždy raději zvolím tu lehčí cestu (lež) než říci něco nepříjemného.)Já, ale vím, že se mi to už vícekrát nestane, ne kvůli hrůze, kterou jsme si prožili, ale kvůli tomu, že bych neobstála sama před sebou. Bojím se, že se s tím manžel nesmíří a raději zvolí rozvod.Pokud jde o náš sexuální život,ten je teď naprosto skvělý. Jen jeden problém máme, manžel ve snaze vyhovět mi vždy čeká až dosáhnu orgasmu a pak má problém dosáhnout ho sám. Někdy říká, že je to kvůli tomu, co se stalo, že to je někde v podvědomí. Myslím, že má strach, že to tak bude pořád,já si ale myslím, že je ještě příliš brzo na to,aby to bylo v úplném pořádku, že musíme být trpěliví a nevzdávat to. Moc bych si přála, abychom to nevzdali a patřili k těm,kterým se podobnou situaci podařilo zvládnout a zůstat spolu. Myslíš, že máme šanci uspět? Jsem z toho hodně nešťastná a zoufalá a někdy nevím kudy kam. Poraď mi prosím.
Katka
ODPOVĚĎ:
Ahoj Katko, pro manžela to byl asi dost šokující zážitek, tak se nediv, že to stále řeší. Buď trpělivá, stále mu opakuj, že miluješ jen jeho a že toho lituješ a popros ho, aby už o tom pokud možno nikdy nemluvil. Teprve rok, dva, možná i víc, ukáže, jestli to zvládl a překonal. Myslím, že pokud to s Tvojí podporou dokáže, máte velkou šanci spolu zůstat. Pokud se bude dál a dál trápit tím, co se stalo, možná by nebylo od věci se objednat do manželské poradny.
29.1.2003 23:29