Viděl jsem účetní rozvahu, ve které byla vyčíslena hodnota uhlí pod městem, náklady na těžbu, náklady na postavení paneláků a infrastruktury a na závěr i zisk z tohoto počinu. Skutečné sociálně-demografické dopady již samozřejmě vyčísleny nebyly. Město totiž není jen množina budov (urbs), ale zejména společenství lidí a jejich vztahů (civitas), přičemž nejde tyto dvě věci od sebe oddělovat. Zatímco to první vyčíslit lze, to druhé již nikoliv, a tak se za tuto hodnotu ve výše uvedených účetních rozvahách započte NULA!
Výsledek je nabíledni - Mostecko sice živí energií přes půl republiku, ale rozhodně nepřipomíná Dubaj nebo Kuvajt. I z výše uvedených důvodů se naopak jedná o jednu z nejzdevastovanějších oblastí, a to jak po stránce demografické a sociální, tak i po stránce životního prostředí.
Zbourání starého Mostu je pak pouze korunou celého díla a signifikantní událostí – těžaři Most zničili důsledněji než Římané Kartágo. Rozdíl je pouze v tom, že Kartaginští byli ochotni přistoupit na všechny vyděračské podmínky mocných a všehoschopných Římanů s výjimkou jediné – nebyli ochotni se vystěhovat ze svého města a usadit se jinde. Tento požadavek způsobil, že celé město povstalo v rozhodném odporu a jeho občané bojovali proti přesile agresora na život a na smrt.
Římané nakonec zvítězili silou zbraní. Čím zvítězí těžaři a politici? Manipulací s veřejným míněním a zanedbatelným úplatkem, zakalkulovaným do nákladů na těžbu. Výsledek je pak v důsledku stejně devastující a stejně osudově nezvratný – prokletá a prosolená, resp. zatopená půda, na které kdysi kvetlo starobylé město.
