Počet účastníku Gay Pride přehlídek ve všech místech světa, kde se pořádají, každoročně narůstá. Ani Praha není výjimkou. Na tom růstu se podstatnou měrou podílí neustále stoupající účast sympatizující normální většiny.
Např. na Islandu, který má všehovšudy nějakých 600 tisíc obyvatel, napočítali v Rejkjavíku přes 100 tisíc účastníků. Ve 12miliónovém São Paulu, v němž podle 4% odhadu žije necelých 500 000 gayů, Gay Pride průvod tvořilo v roce 2015 cca 5 miliónů lidí, mezi nimiž bylo podle policejního odhadu jen něco kolem 270 tisíc gayů - na první Pride v roce 1997 přitom vyrazilo všehovšudy 2000 účastníků.
V tureckém Istanbulu na první Pride v roce 2004 napočítali jenom 24 odvážlivců, o deset let později už pochodovalo 160 tisíc lidí.
Madrid zaznamenal 3,5 miliónu, New York a San Francisco kolem 2 miliónů, Paříž, Řím nebo Kolín nad Rýnem kolem 1 miliónu.
V příštím roce se očekává zvlášť silná účast, jelikož od stonewallských bouří, jejichž připomínka je ústředním motivem Pride, uplyne 50 let.
Víc než 40 let Pride tradice v celém demokratickém světě přesvědčivě svědčí o neustálém zkvalitňování komunikace mezi gay a hetero komunitou, o odbourávání homofobních přežitků a obsolentních předsudků, o růstu vzájemné empatie a respektu, i o všestranné a bezproblémové integraci homosexuálů, jejich partnerských svazků a rodin do většinové společnosti.
Tohle všechno bylo ještě před pouhými 70 lety na celém světě absolutně nepředstavitelné. Nebýt půlstoletí emancipovaného a sebevědomého vystupování homosexuálů na veřejnosti, bylo by to nepředstavitelné dodnes.
O tom, že společenské změny, na kterých se významně podílí i Pride tradice, mají značně pozitivní vliv nejenom na psychiku dospívajících homosexuálních dětí, ale i na nepostradatelnou výchovu jejich rodičů, není proč pochybovat.
Tak to je vážné... 
