Řekl bych, že na školu jen padá část problému  (dobrý kantor dokáže přitáhnout dítě i k tomu, co ho moc nezajímá). Pokud dítě nerozumí psanému textu, tak to bude možná chyba toho, kdo ten text napsal a do škol schválil - viz některé učebnice.  Výsadní postavení knihy jako hlavního zdroje poučení i  zábavy je už minulostí, a tak vše leží na rodičích. Pokud znají jen vkladní nebo šekovou knížku, těžko jejich potomek začne číst literaturu, o poezii už raději mlčne, zvláště, když je tady televize. Ta mi nevadí, ale štve mě, když někdo nadává, jaký blbosti  že to dávají, ale čumí a čumí.  Na druhou stranu bych z průzkumu nedělal tragédii, knihy se u nás stále dobře prodávají, i dětské, a jsou krásné (vesměs) i když drahé (všeobecně), ale stále jsou levnější než mnohá stupidní hračka.  Víc se bojím o češtinu jako mateřský jazyk. To, co předvádějí někteří moderátoři v rozhlase či TV (bohužel i veřejnoprávní) je k pláči. A mnohá tzv. hvězda - včetně politiků - by raději neměla mluvit vůbec.

... také schopnost zřetelně mluvit! To se zřejmě ve školách všech stupňů opomíjí. Nevím, jak je to s přednesem básní a textů při výuce češtiny. Za mých mladých let (před 70lety a později) jsme se učili přednášet už od obecné školy, na gymnasiu i na průmyslovce! A učitel/profesor dbal na výslovnost! Dnes se drmolí i v televisi a na jevištích divadel, ve filmech, mluví se jako z "kulometu" v domnění, že je to moderní. A, vesměs mladší moderátorky a herečky  "mluví nosem".

Podobně je to s rukopisem. Dříve existoval předmět "krasopis". Dnes se převážně nahrazuje "psaním na počítači". Takže se už ani "milostné dopisy nepíšou, ale "tisknou".