Romské ghetto v Rumburku. Ilustrační snímek

Romské ghetto v Rumburku. Ilustrační snímek | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

KOMENTÁŘ: Romové musí změnit sami sebe, jinak bude dusno dál

  • 476
Je potřeba bez ohledu na politickou korektnost říci, že bez aktivity ze strany Romů se nestane nic. Nestačí pokropit všechny vodními děly a někoho zavřít. Nestačí ani mluvit o tom, že problémy s Romy nejsou a že je všude samý rasista.

Atmosféra ve společnosti poněkud zhoustla. Správci internetových debat budou muset mazat mnoho reakcí čtenářů se zdůvodněním, že příspěvek ten či onen odporuje zásadám a pravidlům debaty. Půjde především o výroky, kde se budou přispěvatelé dožadovat toho, aby někdo jistou část spoluobčanů poslal do plynu, do Indie nebo do práce.

Co se vlastně stalo? Něco je na dnešní situaci nové. Zatím se o rasových konfliktech mluvilo především v případě, že skupina bílých přepadla Romy a zabila je nebo jim způsobila zranění. Také se mluví o diskriminaci, která na sebe bere různou, ne zcela zjevnou podobu, třeba že romské děti jsou umisťovány nadprůměrně často do takzvaných speciálních (zvláštních) škol.

Najednou se stalo, že je to naopak. Romové přepadají bílé a ti se cítí ohroženi. Už tu nemáme jednoduchý model většinové společnosti, která někoho diskriminuje, ale rasový konflikt, na kterém se podílejí obě strany. Kdo je viníkem dnešního stavu?

Cizí prvek ve výbušném prostředí

Předně je v každém konkrétním případě viníkem ten, "kdo si začal". Můžeme sice mluvit o sociálních příčinách konfliktů, o sociální exkluzi, vyloučení celých skupin, diskriminaci a deklasovaných vrstvách, ale nakonec je viníkem každého zločinu především zločinec. Bílý nebo Rom nebo jinak barevný, zákony platí pro všechny.
Další věc je však ta, že existuje něco jako sociální zákonitosti.

Když navodíme určité sociální podmínky, lidé se s nejvyšší pravděpodobností začnou nějak chovat. Když v USA zavedli prohibici a zatrhli alkohol, nevedlo to k povznesení obecné morálky, ale k růstu organizované zločinnosti. Právě to se stalo s romskou populací u nás.

Původní Romové byli do značné části vyvražděni nacisty (za přihlížení české většiny). Do českých zemí pak přišli Romové, kteří tu neměli žádné kořeny a zakotvili často v oblastech, kde bylo těžké zakotvit. Severní Čechy, bývalé Sudety, kraje zlatokopů a místa, kam se chodilo buď za trest, nebo si honem nakrást, co tu ještě zbylo po Němcích. V takovém podhoubí je na sociální konflikt zaděláno.

Vrstva bez šancí

Vede se spor o to, zda naše potíže jsou rasový konflikt, nebo konflikt sociální. Je to trochu umělé dělení. Kdybychom si však museli za každou cenu vybrat (a s ohledem na mezinárodní instituce, které se brzo začnou ptát, co se tu vlastně děje, to budeme muset udělat), musíme zvolit variantu, že je to konflikt sociální.

Naše země dává podle ústavy všem rovná práva. Nemáme u nás speciální zákony pro konkrétní rasové skupiny. Neexistuje ani žádná oficiální evidence, kdo je jaké národnosti. Ani by to nebylo mnoho platné, protože třeba zrovna Romové se ke své národnosti v průzkumech a při sčítání často nehlásí.

Jak se pak pozná, že je někdo Rom? Jistě, je tmavší a mluví romsky. Ale jsme země založená na občanském principu - buď někdo je český občan, nebo není, na národnosti nezáleží. Roma prakticky každý pozná, ale stát musí být "barvoslepý" - padni komu padni.

Potíž Romů není v tom, že jsou Romové, ale že se dostali do sociální pasti, ze které už se nejspíš v dohledné době nedostanou. Kdysi byli vytrženi ze svého životní stylu. Jejich způsob existence považuje většinová společnost za parazitující. Berou ze systému a ničím do něj nepřispívají. Jejich sociální strategie už se dědí po generace. Nerozumějí bílé společnosti a ona nerozumí jim. To všechno by se dalo přežít, kdyby důsledkem nebyl vznik deklasované vrstvy lidí, kteří jsou už i fyzickým ohrožením pro spoluobčany.

Udělat něco sami

Existuje nějaké řešení tohoto tristního stavu? Nejupřímnější by bylo konstatovat, že nikoli. O romské problematice se tu mluví desítky let, už za komunistů se to řešilo a nic se nevyřešilo. Je potřeba bez ohledu na politickou korektnost říci, že bez aktivity ze strany Romů se nestane nic. Nestačí pokropit všechny vodními děly a někoho zavřít. Nestačí ani mluvit o tom, že problémy s Romy nejsou a že je všude samý rasista.

Romové musí něco udělat sami. Existují přece mezi nimi inteligentní lidé, kterým současná situace nevyhovuje, protože kompromituje i je. Státu zase nezbude nic jiného, než se chovat vůči nepřizpůsobeným (nikoli, jak se mylně říká, nepřizpůsobivým) lidem trochu patriarchálně.

Tedy vynutit si i silou, aby děti chodily do školy, trvat na tom, aby nikdo nezneužíval sociální dávky, tlačit na to, aby neexistovala vrstva třicetiletých lidí, kteří nikdy nechodili do práce, zlikvidovat narkomanství, které z celé jedné generace dělá trosky. Jenomže to všechno by chtělo silný stát a silnou a důvěryhodnou politickou reprezentaci. Nemáme nic z toho. Takzvaný "romský problém" se během této generace nevyřeší, spíše se jen zhorší.

Útěchou může nám bílým být jen to, že ty největší zlodějny a problémy v této zemi už přes půl století nedělají tmaví, ale bílí.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video