Už jako malý jsem měl sen stát se uznávaným člověkem, dosáhnout úcty a být
důstojným občanem. Rád bych se někdy dožil toho, že mě u sebe přijme prezident
a nebo alespoň starosta a vyjádří mi cosi (jedno co) a stanu se opravdu váženým
občanem. Měl jsem za to, že toho mohu dosáhnout buďto cestou práce, píle dřiny
a poctivosti nebo jako mnozí - úplatky a křivárnami (což je mi cizi). Můj sen
se však včera zhroutil!
Celý dokument o chladnokrevném vrahovi, se kterým nehne ani to, že jeho otec mu
říká, že provaz by pro něj byl nejlepší a jehož matka se stydí, že ho vůbec
přivedla na svět, jsem sledoval s němým úžasem a vztekem. To, že si spolu sednou
k pivku vyšetřovatel a vrah, no svět je všelijaký, ale k mému snu. Jedna z
posledních scén pořadu, na velkolosinskou radnici v doprovodu kamer přichází
Jan Straka, vchází do kanceláře, kde mu starosta podá ruku(!!!), nabídne mu
židli a poté mu - pro mě zcela nepochopitelně - řekne, že se celá obec
vynasnaží, aby se mu tam žilo dobře a že chce, aby Straka věděl, že je
plnoprávným a řádným občanem!
Snad vám to přijde jako malichernost, jako student práva vím, co je to náprava
a jak může společnost pomoci mírnému (!) recidivistovi, ale toto????? Aby byl
takovýto "člověk" propuštěn na svobodu s velkou slávou, vlastním pořadem a
ještě veselým a přátelským uznáním starostou... nejspíš jsem se měl stát
zvěrolékařem.
Dnes vím, že můj sen se vzdaluje a jak je vidno, poctivá práce se dnes nenosí.
Přesto doufám, že kvůli uznáni společnosti nebudeme muset začít vraždit. A
Strakovi snad jen: "Čtyři vraždy stačí, drahoušku!"
