František Závorka, Lubomír Jasínek a Stanislav Srazil byli prvními parašutisty, které Londýn do vlasti poslal po atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha a šíleném masakrovaní českého obyvatelstva, po němž z domácího odboje nezůstal kámen na kameni.
Exilová vláda však vůbec netušila, že trojici parašutistů posílá do naprostého "vzduchoprázdna".
Proto jim předala adresy a kontakty lidí (včetně legendárních kapitánů Morávka a Bartoše), které nacisté v přestřelkách dávno zabili anebo popravili, nebo, jako parašutisty Karla Čurdu s Viliama Gerika, donutili ke spolupráci v lovu na další výsadky vysílané z Británie.
Skupině Antimony se přesto téměř zázrakem podařilo spojit s hlavou odboje Vladimírem Krajinou a začala Londýn informovat šokujícími zprávami o naprostém ochromení protinacistického odporu v protektorátu.
Když gestapo obklíčilo 16. ledna domek v Rovensku, v němž se skrývali Závorka s Jasínkem, klečel před nimi starosta Rovenska Kouřil na kolenou a prosil je, aby se vzdali, jinak bude město vyvražděno. Až nyní archivy vydaly svědectví gestapa o posledních chvílích parašutistů.
Ti vyšli z domku, ale Závorka se pár kroků před gestapem zhroutil, když rozkousl ampuli cyankáli, dvacetiletý Jasínek ji jen polkl. V ordinaci lékaře Arnošta Kruse, který mu vypumpoval žaludek, pak šokoval nacisty, když si v klidu zapálil a po chvíli upadl do kómatu.
Třetího parašutistu Srazila gestapo zatklo pár hodin poté - přinutilo ho vysílat do Londýna, ale on ho varoval, že to dělá pod nátlakem. Po brutálním mučení byl popraven.
Historik Jiří Šolc srovnává odvahu výsadkářů s činem Jana Palacha (upálil se 16. 1. 1969): první se obětovali kvůli záchraně stovek lidí. Ten druhý proto, že varoval před blížící se totalitou.
Jan B. Uhlíř z Vojenského historického ústavu zase připomíná, že Antimony to měla mnohem složitější než Josef Gabčík s Janem Kubišem, kteří zlikvidovali Heydricha. Ty nacisté nečekali, ale na Antimony byli už dokonale připraveni.
Měli i seznamy vojáků zahraničního odboje a jako rukojmí pozatýkali jejich příbuzné. Závorkovi, Jasínkovi i Srazilovi Češi přesto obětavě pomáhali, i když po vyvraždění Lidic a Ležáků věděli, co riskují.
