Jakmile bylo jasné, že se přižene hurikán, běloši se sebrali a odjeli svými auty, zatímco černoši – většina z nich neměla vůz – zůstali a čelili smrti.
Veškeré předchozí prognózy se potvrdily – hráze praskly a 80 procent města pohltila voda a tma. Světlo příštího dne odhalilo dvě katastrofy v plné míře – katastrofu města a katastrofu společnosti rozdělené na ty, kteří mají a kteří ne. Hydrologie se spojila se sociologií.
Voda zabránila policii a hasičům vstoupit do města. Tam zatím řádily ozbrojené gangy. Dvě stovky policistů rezignovaly z frustrace, dva se zastřelili.
Tak se stalo, že ve Spojených státech, i přes předchozí varování, pár set tisíc mužů, žen a dětí uvázlo bez vody, proudu a komunikace, a to po celých pět dní. Lidé začali umírat na ulicích, v domech a na stadionu, na který se dvacet tisíc z nich uchýlilo ve snaze najít azyl. Nafouklá těla plula po vodě, počet mrtvých přesáhl několik tisíc.
Při tragédii 11. září starosta New Yorku Rudi Giuliani silou své osobnosti dodal nejen městu, ale celé Americe pocit naděje a zotavení.
Starosta New Orleansu C. Ray Nagin neměl podobné štěstí. Až poté, co Naginovi nezbylo nic jiného než se mezi tvrdými nadávkami na vládu rozbrečet, si prezident Bush a jeho lidé všimli, že nestíhají. Jak napsal politolog Donald Green, "stal se obrovský vládní průšvih". Hurikán nejen zničil město, ukázal také na rozdíl mezi chudými a bohatými v Americe.
Tato rozdílnost má dvě příčiny.
Tou první je domácí dogma bushovského klanu, dogma, které si přivlastnili jak hloupí, tak inteligentní.
Je to dogma, které v praxi posiluje klima bezcitnosti, nadřazenosti a neschopnosti. Dnes jsou v Americe veškeré zdroje a odměny dělené podle partajních linií, ať jde o firmu Halliburton (spojenou s viceprezidentem Cheneym), která buduje Irák, nebo o kontrakt na přestavbu státní dálnice. Nezbytná podpora programů pro chudé se drasticky snižuje, nebo dokonce úplně ruší. I když tento rok americká ekonomika rostla, procento chudých se zvýšilo.
Druhou příčinou je, že zmíněná neschopnost vlády způsobuje rozklad hlavních amerických institucí, jako jsou CIA, FBI a nyní FEMA (Federální agentura pro řízení pohotovosti).
Stejně jako při 11. září, předchozí doporučení a varování vedení FEMA narazilo na hluché uši.
Ve spojení s neblahými výsledky v Iráku a s neschopností najít bin Ládina malér v New Orleansu přispívá k sílícímu pocitu většiny Američanů, že prezident Bush nedovede zemi řídit. Cena benzinu u pumpy zřejmě hned neklesne (a kdoví jestli ještě někdy), takže Bush si může být jist, že lidé na něj jen tak nezapomenou.
To, spojeno s proměnou rekordního přebytkového národního rozpočtu na rekordní ztrátu, může znamenat, že Bush-prezident, kterého potvrdil Nejvyšší soud, a nikoliv voliči, bude zapsán do amerických dějin jako jeden z nejhorších amerických prezidentů.
Nicméně v dějinách Spojených států se mnohokrát přihodilo, že se tragédie stala impulzem pro výraznou změnu k lepšímu, třeba když po bankrotech ve třicátých letech následoval program New Deal s četnými sociálními reformami a zahájením výstavby infrastruktury moderní Ameriky. Otázkou je, jestli prezident Bush a jeho lidé tohle pochopí.
