Týrané děti z Bíliny přihlížely souloži rodičů, uvedla u soudu sousedka

Teplický soud dnes začal řešit děsivý případ týrání tří dětí v Bílině. Jejich rodiče Lubomír a Květa Dunkovi je místo lásky a péče zavírali do tmy komory plné odpadků, kde děti trávily dlouhé hodiny mezi zvratky, byly pomočené a špinavé od výkalů.

Lubomír a Květa Dunkovi jsou obviněni z týrání dětí | foto: Libor Zavoral, ČTK

Nejstarší z chlapců neuměl ve čtyřech letech mluvit, jen vrčel a vydával skřeky. Sourozenci neznají hračky, říkanky, pohádky, nevědí, co je to nočník. Případ zároveň ukazuje na mezery v sociálním systému.

Pracovnice sociálky se o rodinu zajímaly už loni v létě v Duchcově, kde rodiče s dětmi bydleli. Sousedům se nelíbilo, že je rodiče nechávají celé dny plakat, nechodí s nimi ven, nestarají se o ně.

"Nechodili s nimi ani na preventivní lékařské prohlídky. Řekli, že to nepovažují za nutné," uvedla včera před soudem sociální pracovnice úřadu v Duchcově Zlatuše Tomášová. Už loni v červnu viděla jedno z dětí, jak pláče a v zamčeném pokoji zoufale klepe na okno v přízemním bytě.

"Děti byly pořád zavřené, nemluvily, nebyly oblečené. Podle mých zkušeností je měli odebrat už loni v létě," dodala.

Jenže Dunkovi se mezitím loni v říjnu odstěhovali do Bíliny. A unikli tak dohledu duchcovské sociálky.

Sousedé si stěžovali na pláč dětí
I v Bílině si ale sousedé stěžovali na častý pláč dětí a podivnou výchovu.

Sousedé včera soudu přinesli i další svědectví. "Dunkovi si kupovali hlavně krabice červeného vína, žádný jogurt nebo jiné jídlo pro děti," uvedla sousedka, která z obav raději mluvila v utajení přes telefon.

Když rodiče souložili, děti pobíhaly kolem nich
Právě ona na rodinu upozornila v Bílině sociálku. "Bylo mi líto těch dětí," řekla. Pak popisovala i intimní detaily ze života Dunkových.

"Neměli záclony, sousedé z protějšího domu se dívali, jak souloží. Při aktu kolem nich v pokoji pobíhaly jejich děti," uvedla žena. "Měli jsme porno zdarma," poznamenala další sousedka Dunkových Drahuše Kalučarová.

To nejhorší ale sociálka odhalila při další kontrole letos 17. ledna.

"Ptali jsme se, kde jsou děti. Náhle jsme zaslechli vrčení z komory. Když otec otevřel dveře, ucítili jsme obrovský zápach moči a výkalů. Ze tmy nevětrané komory se vybatolily dvě děti, špinavé a zavšivené. Vydávaly neidentifikovatelné zvuky," popsala Prücknerová.

Dunka tvrdil, že děti nechal zavřené jen na deset minut, aby pomohl své manželce s nákupem. "Zavřel jsem je do komory, abych je ochránil, protože jsou moc živé. Byl jsem rozrušený, proto jsem v komoře nerozsvítil. U nás jsou děti na prvním místě, tohle byl zkrat," hájil se včera před soudem.

Podle odborníků ale byly zavřené často. "Moje dítě by řvalo, chtělo ven, tyhle na to byly zvyklé," poznamenala Prücknerová. Podle psycholožky Ilony Wölfelové byly děti značně citově deprivované z dlouhodobého zavírání.

Děti měly boule, jizvy a škrábance
K bytu Dunkových v Bílině ihned dorazili policisté. "Jedno z dětí mě zatahalo za kalhoty a vydalo nějaký neidentifikovatelný zvuk. Přestože byl leden, neměly v chladném bytě bačkůrky, chodily jen ve spodním prádle a tričku," vzpomíná policista Zdeněk Sedlák.

Přivolaná lékařka děti prohlédla, nalezla boule na hlavách, škrábance a jizvičky. "Skákaly na posteli a spadly na zem," vysvětlovala boule Dunková. Jizvičky na rukou má nejstarší syn prý z toho, jak se sám kouše.

Všechny tři děti poslala lékařka na vyšetření do nemocnice, odkud druhý den zamířily do kojeneckého ústavu v Teplicích.

Zde odborníci odhalili další hluboké stopy, které zanechalo psychické trýznění. "Nevěděly, co je nočník. Příjemnější jim bylo čůrat ve stoje na zem," uvedla lékařka z ústavu Monika Myšáková.

Děti se bály o každé sousto
Neuměly držet příbor, jedly tak, že jídlo nejprve shodily ze stolu na zem, kde ho snědly rukama. Přitom se bály o každé sousto a svačinu braly i ostatním. Hračky neznaly, říkanky slyšely poprvé. Nechtěly chodit za ruku na procházky. První srozumitelné slovo čtyřletého chlapce bylo "teta".

V ústavu udělaly děti obrovské pokroky. Naučily se základní hygienické návyky, s ostatními dětmi jí u stolu a hrají si.

Obžalovaní rodiče veškerou vinu popírají, dětem prý věnovali veškerou péči. "Lež využívají jako běžný výrazový prostředek. I přes snížený intelekt by se uměli o děti postarat, kdyby chtěli. Podle mého názoru ale děti využívali jako zdroj příjmů," uvedla psycholožka Ilona Wölfelová.

Líčení bude pokračovat 12. srpna. Dunkové hrozí až osmiletý trest za týrání, jejímu manželovi až deset a půl roku, neboť jde o zvlášť nebezpečného recidivistu, který v minulosti dostal za pohlavní zneužívání a znásilnění jedenáct let vězení.

. odpovědi obžalované Květy Dunkové na otázky soudce Miroslava Čapka

Čapek: Lékařka tvrdí, že děti měly vši a hnidy.
Dunková: Nemohly mít, to bychom je měli s manželem taky, ne?

Čapek: Takže si to lékařka vymyslela?
Dunková: Ano, chtějí nás poškodit. (Lékařky v nemocnici i v kojeneckém ústavu shodně uvedly, že děti musely odvšivit.)

Čapek: Chodili jste s dětmi na procházky?
Dunková: Ano, každý den ráno, odpoledne i večer. (Sousedé-svědci ale tvrdí, že je viděli venku nanejvýš jednou v měsíci, jinak byly děti zavřené doma. Lékařka v kojeneckém ústavu popsala první procházku dětí slovy: "Bylo vidět, že to neznají. Nelíbilo se jim to, nerady chodily.")

Čapek: Jak si vysvětlujete, že nejstarší syn ani ve čtyřech letech nemluví a jen vydává skřeky?
Dunková: Měl hodně narkóz při operacích vrozené vady konečníku, to zanechá stopy. (Podle lékařky však bylo dítě zdravotně v pořádku, strádalo však emočně a psychicky.)

Čapek: Jak si vysvětlujete, že první slovo řekl váš čtyřletý syn v kojeneckém ústavu a znělo "teta"?
Dunková: Začíná se mu rozvíjet mozeček. Už je čas.

Čapek: Četla jste mu pohádky?
Dunková: Ano, O dvanácti měsíčkách, Jezerní královna.

Čapek: Jezerní královnu dávali včera v televizi.
Dunková: Já se na televizi nekoukám. (Psycholožce Iloně Wölfelové řekla, že četla i říkadla. Na žádné konkrétní si ale nevzpomněla. Knihu říkanek prý už vyhodila.)

Čapek: Jak jedly vaše děti?
Dunková: Lžící.

Čapek: Jak si vysvětlujete, že v kojeneckém ústavu jedly jen rukama? A to tak, že si jídlo shodily ze stolu a snědly ho na zemi?
Dunková: Tomu nevěřím. (Přesně tak to ale popsaly pracovnice kojeneckého ústavu přivolané jako svědkyně.)

Čapek: Chodili jste s dětmi na běžné lékařské prohlídky?
Dunková: Na očkování ano, na vyšetření kyčelních kloubů ano. (Podle lékařky ústavu chybělo u prostředního chlapce vyšetření kyčelních kloubů, nejstarší neměl dvě očkovací dávky z loňska.)

Čapek: Úřady tvrdí zcela něco jiného, než popisujete. Takže se snad na vás všichni domluvili?
Dunková: Ano, já bych netvrdila něco, co není pravda. (Psycholožka Ilona Wölfelová před soudem uvedla, že oba rodiče používají lež jako běžný výrazový prostředek).