1. Co určuje výši trestu za vraždu?
Výše trestu za vraždu začíná podle současného českého trestního zákoníku na 10 letech a v nekomplikovaných případech sahá až k 18 letům. Toto rozmezí může být ale i vyšší, jak stanoví paragraf 140 trestního zákoníku. Za vraždu s rozmyslem může pachatel dostat podle druhého odstavce tohoto paragrafu 12 až 20 let. V dalších přesně vyjmenovaných případech, které uvádí odstavec tři a mezi které spadá například vražda dítěte nebo více osob, vybírá soudce z rozmezí 15 až 20 let, anebo může sáhnout k výjimečnému trestu. To v českém prostředí znamená buď trest od 20 do 30 let, anebo doživotí.
Sudků sice usmrtila jednoho člověka, přesto ale spadala do nejpřísnějšího rozmezí trestu. Bylo to proto, že i útok v kavárně kvalifikovali vyšetřovatelé jako vraždu, i když nedokonanou. Sudků totiž 5. července 2016, zhruba dva týdny před vraždou v Tesku, napadla mladou ženu v kavárně na Újezdu a pokusila se ji uškrtit (více o škrcení návštěvnice kavárny zde). Znalecký posudek a další důkazy svědčily o tom, že i tehdy Sudků chtěla vraždit, připravila se na to a skutečně s tím začala. Dívka se bránila, přivolala si pomoc a útok přežila bez vážnější újmy.
To ale nelze přičíst Sudků k dobru, je to něco jiného, než kdyby si vraždu rozmyslela. V očích soudu se proto nejvážnějšího zločinu dopustila „opětovně“, což je přesně to určení, které - stejně jako třeba vražda dítěte - znamená třetí odstavec a sazbu 15 až 20 let či výjimečný trest až doživotí.
2. Proč ale i někteří dvojnásobní vrazi dostali méně než Sudků?
Rozmezí trestu je dáno zákonem, ale o tom, jak vysoký trest v tom či onom konkrétním případě padne, rozhoduje trestní senát. Zvažuje při tom všechny okolnosti zločinu, které mohou obžalovanému přilepšit, ale i zhoršit jeho vyhlídky. Důležitá je například i motivace pachatele, nejen počet mrtvých, který za sebou zanechá.
Sudků podle soudce Stanislava Králíka přitížila její brutalita, bizarní motivace, když vraždou řešila nesehnání ubytovny, krátká doba mezi oběma zločiny a také lehkovážnost, s jakou usmrtila jiného člověka. „Bylo to k vyřešení své naštvanosti, vzdoru, když se jí něco nelíbilo,“ řekl při odůvodnění rozsudku Králík (více o rozsudku nad vražedkyní Sudků najdete zde).
Zbyněk Prokop zabil dva mladé lidi v pražské Krči.
Například Daniela Škopána, který v roce 2014 zavraždil manželský pár v pražských Stodůlkách, potrestal Městský soud v Praze sice také výjimečným trestem, ale nižším než u Michelle Sudků - 28 lety vězení (více o vraždě kunsthistorika a jeho manželky zde). U Škopána soud přihlédl mimo jiné k tomu, že má poměrně dobré vyhlídky na nápravu. To se u Sudků říci nedá, možnost resocializace u ní znalci označili za velmi ztíženou.
Pro srovnání můžeme uvést také dvojnásobnou vraždu v pražské Krči, za niž dostal pachatel Zbyněk Prokop stejně vysoký trest jako Sudků. Prokop měl původně sedět na doživotí, trest mu ale na 30 let snížil odvolací soud (více o trestu za dvojnásobnou vraždu v Krči zde). Tím se dostáváme k další otázce.
3. A proč ne rovnou doživotí?
Doživotní trest lze v českých podmínkách udělit za několik zločinů, nejčastější z nich je právě vražda. Kromě ní je to třeba vlastizrada, genocida nebo teroristický útok. K tomu, aby mohl někdo dostat doživotí, musí být u jeho zločinu a osobnosti splněno hned několik podmínek. Trestný čin musí být „zvlášť zavrženíhodný“ co do provedení, pohnutky a následku, a navíc musí soud dojít k tomu, že je pachatel nenapravitelný a jinak před ním společnost chránit nelze.
David Virgulák má na svědomí životy tří taxikářů.
Zatímco zvláštní zavrženíhodnost si lze u vraždy představit snadno, právě podmínka nenapravitelnosti vede soudce k tomu, aby volili doživotí opravdu jen v krajních případech. Nenapravitelnosti nasvědčuje například to, když je někdo v násilné trestné činnosti recidivista. U Sudků ale nic takového není, dosud nebyla trestaná. Znalci sice viděli možnost její resocializace jako ztíženou, úplně ji však nevyloučili.
Doživotní trest dostal v poslední době například vrah taxikářů David Virgulák, který má na svědomí tři životy. Mezi pachateli odsouzenými na doživotí převažují muži. V posledních letech tento trest dostala jediná žena, Romana Zienertová, která zabila své čtyři děti (o případu vražedkyně Zienertové zde).
4. Může něco změnit odvolání?
Pokud soud vynese výjimečný trest, bývá odvolání obžalovaného téměř pravidlem. Sudků se ale přímo v jednací síni tohoto práva vzdala. Jak uvedl její obhájce Tomáš Dvořáček, on sám jí tento postup neradil, bylo to její vlastní rozhodnutí. Odvolání se vzdala i státní zástupkyně a také právník, který zastupoval rodinu zavražděné ženy. Verdikt je tak definitivní.
Sudků nemůže už ani podat dovolání k Nejvyššímu soudu. „Zavřela si tím i možnost dovolání, protože to směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně,“ objasnil právník Tomáš Gřivna. Laicky řečeno, soud druhého stupně, tedy odvolací, žádné rozhodnutí nevydá, když se k němu nikdo neodvolal. Gřivna dodal, že žena se zbavila i budoucí možnosti obrátit se na Ústavní soud.
Kdyby Sudků v budoucnu přehodnotila své rozhodnutí vzdát se odvolání, mohla by dosáhnout změny jedině tím, že by navrhla obnovu trestního řízení. K tomu je ale potřeba, aby se objevily nové důkazy. O obnově řízení rozhoduje soud. V minulosti o to usiloval ve své kauze Jiří Kajínek, ale neuspěl (podrobnosti o Kajínkově návrhu zde). Teoretickou šancí Sudků na změnu může být podle Gřivny ještě podnět ministru spravedlnosti, aby podal stížnost pro porušení zákona. V tuto chvíli ale nic nenasvědčuje tomu, že by ministr měl důvod takovému podnětu vyhovět.
5. Proč tak vysoký trest, když je Sudků psychicky nemocná?
Michelle Sudků se v minulosti skutečně několikrát léčila v bohnické psychiatrické nemocnici. Psychiatry navštěvovala i v souvislosti se svou sexuální identitou. Sudků je transsexuál, narodila se jako muž v ženském těle. „Říkala o sobě, že se cítí jako gladiátor v ženském těle,“ uvedla žena, která ji potkala v nemocnici (více o chování Sudků před zločinem zde). Sudků podstupovala změnu pohlaví, kterou ale nedokončila.
Heidingera znalci označili za nepříčetného, je nemocný.
Transsexualita ale není psychickou chorobou. A ani jinou psychickou nemoc u Sudků znalci neobjevili. Zjistili sice některé zvláštnosti v její osobnosti, není to ale nic, co by ji před zákonem zbavovalo odpovědnosti.
Jinak je tomu tehdy, když pachatel trpí duševní chorobou, která ovlivňuje jeho jednání. Známý je případ Jana Heidingera, který zabil manželský pár (více o případu Heidingera zde). Má diagnostikovanou paranoidní schizofrenii, což je závažná nemoc projevující se mimo jiné i bludy. Heidingera znalci označili za nepříčetného. Znamená to, že za své chování nenesl trestní odpovědnost, nedokázal totiž rozpoznat realitu. Heidingerovo trestní stíhání bylo proto zastaveno.
Vzhledem k nedokončené přeměně pohlaví bude také složité najít pro Sudků vhodnou věznici. „V ženské věznici se ve skutečnosti bude jednat o muže v ženském těle a naopak v mužské věznici to bude ženské tělo opět s mužským mozkem. To bude dělat problémy na obě strany,“ řekla v pořadu Kauza dne na Rádiu Impuls primářka sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová (více o problematice volby věznice pro Sudků čtěte zde).
Mužský úd mi nepřišili, abych neznásilňovala, řekla Sudků:
6. března 2017 |
