„Nepochybně existují typy chování, které mohou způsobit řadu infekcí. Proč by však nepečlivé mytí rukou mělo vést k úmrtí pacienta, který už leží na jednotce intenzivní péče? To je absurdní,“ líčí odborník na biologii, genetiku, pandemie nebo biotechnologie.
Koronavirus navíc, jak připomíná list News York Post, cílí vážněji na muže všech věkových skupin a bez ohledu na rizikové faktory.
„Ve skutečnosti jsme svědky toho, že jakmile jsou muži nakaženi, nevedou si v souboji s virem dobře. Poukazuje to tedy na genetiku. Toto onemocnění má genetickou složku,“ tvrdí Sharon Moalem. Ostatně, rozdíly v genetické kondici mužů a žen se zabývá jeho poslední kniha. Má výmluvný název Lepší polovina: o genetické převaze žen.
To muži jsou slabší pohlaví
Svou profesionální dráhu začal Moalem výzkumem Alzheimerovy choroby. A narazil tehdy na problém. Ukázalo se, že je obtížné hledat pro jeho studie zdravé muže vysokého věku. A už tehdy se ze strany svých kolegů setkal s odpovědí, kterou potkával i poté: muži pijí, kouří, páchají sebevraždy, to proto.
Jenže potom jej do očí udeřila osobní zkušenost. V roce 2016 měl se svou ženou vážnou dopravní nehodu. A ačkoli se manželka potýkala s horšími zraněními, vyléčila se rychleji než on.
A lepší životní sílu a odolnost nepozoroval pouze u žen staršího věku, zápolících s Alzheimerem, ale i u děvčátek – miminek na novorozeneckých jednotkách intenzivní péče, kde působil rovněž. A k tomu vzduchem létala spousta znepokojujících faktů, jak připomíná server Independent. Předčasně narozené holčičky mají větší šanci na přežití než chlapečci, na druhé straně životního cyklu pak najdeme mnohem více žen starších sta let než mužů. „Nejtěžší věc, kterou může lidská bytost zvládnout, je překročit stovku. Pětadevadesát procent z těch, kteří to dokážou, jsou ženy. Současně se ve světě dočká svých prvních narozenin víc holčiček než hochů,“ říká Moalem. Smrtelné choroby, jako jsou srdeční nemoci, rakovina, cukrovka, napadají mnohem pustošivěji muže než ženy. A ačkoli se na sto dívek narodí sto pět hochů, do čtyřiceti let věku se poměr vyrovná.
Zvídavý výzkumník měl tedy mnoho důvodů pustit se do hledání odpovědí. Během pátrání seznal, že po staletí tradovaná poučka o mužské převaze lže, proto ji opravuje a tvrdí: To muži, ne ženy, jsou slabší pohlaví.
A klíčem je podle něj počet chromozomů X.
Ženy mají pro boj s virem taktickou jednotku
Každý člověk nese ve svých buňkách soubor šestačtyřiceti chromozomů. Jeden z oněch třiadvaceti chromozomových párů určuje lidské biologické pohlaví. Mužské buňky obsahují chromozom X předaný matkou a chromozom Y od otce, ženské buňky mají dva chromozomy X, od každého z rodičů jeden.
Chromozom Y má zhruba sedmdesát genů a je specialistou na reprodukční schopnosti muže. Chromozom X je však docela jiná třída. Genů obsahuje téměř tisíc a zvládne toho mnohem víc. „Jeho geny se podílejí na práci mozku a imunitního systému, dvou klíčových věcí, které lidská bytost potřebuje k přežití,“ zdůrazňuje Moalem.
Chromozom X je tak komplexní, že by s dvěma takovými chromozomy embryo nepřežilo, tolik genetických informací by ona dvojice představovala! Během vývoje plodu je proto jeden chromozom X „vypnut“. „Dogmatem tedy bylo, že žena je vlastně jako muž, protože může využívat pouze jeden chromozom X,“ cituje Moalema magazín New Statesman. Jenže onen chromozom X, který je „umlčený“, si pětadvacet procent svých genů uchová. Žena tak má v každé buňce podle Moalema o zhruba 250 „aktivních genů“ více než muž.
V polovině ženských buněk však přitom vládne chromozom X od otce, v druhé ten, který ženě předala matka. „Genetická diverzita je skutečně cenná,“ říká Moalem a ukazuje to právě na tom, jak se organismus dokáže vypořádat s vetřelcem v podobě viru, i to je totiž posláním genů chromozomu X. A ženy mají hned dvě odlišné populace buněk imunitního systému, aby nájezdníka rozpoznaly.
„Když jsem koronavirus, mohu si svůj povrch pokrýt proteinem, který signalizuje: ’Pusťte mě dovnitř, nenapadejte mě.’ A buňky ženského imunitního systému se pak víc než v případě mužských buněk dožadují doplňujících informací,“ popisuje. A dodává: „Buňky ženského imunitního systému fungují jako taktická jednotka. Specializují se, poté vzájemně reagují a kooperují, aby vetřelce napadaly.“
Muži mají k dispozici mnohem skromnější imunologickou armádu. „Jako muž všechny ony možnosti nemám. Nezbývá mi, než doufat, že můj jediný chromozom X dokáže virus rozpoznat – a také zabít,“ nezastírá limitované šance mužů Moalem.
A neskrývá ani to, že svou teorii považuje za přelomovou. „V zásadě předkládám návrh nového biologického zákona. Pohlaví, které má dva totožné chromozomy, má ohromnou genetickou výhodu,“ shrnuje.
A dokládá, že se to týká i boje s koronavirem.
Dva zámky jsou bezpečnější než jeden
Ten totiž využívá právě toho, že muži mají k dispozici pouze jeden chromozom X. Koronavirus se totiž do plicních buněk dostává skrze enzym ACE2, ten je jeho vstupní branou.
„Gen, který ACE2 tvoří, je na chromozomu X. A když má koronavirus správný klíč, odemkne každou z plicních buněk mužova organismu. Jenže ženy mají dva chromozomy X, takže polovina jejich plicních buněk má jeden zámek v podobě ACE2, druhá polovina trochu odlišný zámek ACE2. Šance, že virus má klíč, který perfektně sedne do obou zámků, aby je odemkl, není velká,“ objasňuje Moalem.
Proto se podle něj virus obvykle nedostane do tolika plicních buněk ženského organismu, aby napáchal takové škody jako v mužských plicích.
Věda ženám nerozumí
Genetické rozdíly mezi muži a ženami se samozřejmě netýkají pouze schopnosti reagovat na koronavirus. Moalemova teorie by tak znamenala, že dosavadní věda i medicína k ženám nepřistupuje účinně. I proto, že historicky vycházela převážně z testů na mužích. „Nebyla v tom žádná patriarchální konspirace,“ soudí však Moalem, medicína po mužích sahala podle něj proto, že je považovala za „použitelnější“: „Nepoškodíte jejich reprodukční orgány, spermie regenerují, takže můžete riskovat a dávat jim léky pro testování.“
Souhlasí však s knihou Neviditelné ženy, v níž feministka Caroline Criado-Perezová poukazuje na to, že svět, doteď uzpůsobovaný mužům, nabízí genderově „zaujatá data“. A marginalizace žen může dokonce ohrožovat životy. Server The Independent připomíná například krok amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv, který v roce 2013 musel změnit doporučení pro užívání léku Ambien, protože uznal, že ženy potřebují nižší dávky než páni.
Podle Moalema může za vědeckou zaujatost i fakt, že vědě dominovali muži. Ve své knize podává podle The Independent alternativní verze vědeckých objevů – a jedním z nich je například objev chromozomu Y. Podle něj ho jako první identifikovala genetička Nettie Stevensová. Díky tomu, že seděl v redakční radě odborného magazínu, jí ho však poté, co se s její prací seznámil, údajně uzmul rychlou publikací vlastního článku její kolega Beecher Wilson.
