Miliony v kufrech
Krev na rukou, miliony na kontu. Ismáíl Haníja je vůdcem Hamásu se vším všudy.
Je 14. prosince 2006. Ze zahraniční cesty z Egypta se vrací Ismáíl Haníja, současný nejvyšší představitel Hamásu. U sebe má přibližně 30 milionů dolarů v hotovosti, na což přijdou izraelské úřady a Haníjovi oznámí, že mu povolí překročení hranice pouze tehdy, pokud nechá peníze v Egyptě, kde budou převedeny na elektronické účty. Následuje přestřelka, ve které jsou i mrtví.
Jen pár měsíců předtím se rozšířila zpráva, že na stejném přechodu byl zadržen spoluzakladatel Hamásu Mahmoud al-Zahar s dvanácti kufry nacpanými 26,7 miliony dolary v hotovosti. Na jaře téhož roku byl na stejném místě zadržen palestinskými celníky ještě Sami Abu Zuhri, současný mluvčí Hamásu. Důvod? Na zem mu upadl pás nacpaný asi 900 tisíci eury. Bankovky byly zabaveny, Zuhri následně incident vysvětlil reportérovi arabského vysílání Al–Džazíra tak, že peníze mu byly darovány soukromě jednotlivci, které potkal během turné po arabských zemích.
To je jen několik příkladů, jakým způsobem proudí do Gazy finance, otázkou je, kolik takových zásilek se podaří propašovat.
Zlaté tunely pod Gazou
Militaristická infrastruktura. Síť tunelů pod Gazou slouží samozřejmě pro vojenské účely Hamásu.
Tunely jsou součástí ekonomického života Gazy, který Izrael podvazuje.
Jenže tunely slouží masivně též transferu zboží. A za něj se platí.
Hlava Hamásu Ismáíl Haníja dnes žije v Kataru. Byť se v roce 1962 narodil v uprchlickém táboře v Gaze, po jeho zvolení do čela hnutí se od něj, stejně jako od jeho předchůdců, očekávalo, že bude žít mimo Gazu. Jeho katarská rezidence je symbolem luxusu, kromě nejdražších aut má k dispozici i soukromý tryskáč, jeho majetek se odhaduje v přepočtu na devadesát miliard korun.
Odkud se vzalo takové bohatství? Jednak z desítek či stovek nemovitostí, které jeho rodina spravuje v mnoha částech arabského světa, dále z velké části z pašování zboží do Gazy. Za léta blokády oblasti menší než rozloha Prahy s více než dvěma miliony lidmi se rozvinula síť podzemních tunelů, kudy proudí mimo oficiální egyptské či izraelské přechody základní potraviny, léky a levný plyn pro výrobu elektřiny, ale také stavební materiál, hotovost a zbraně.
Tunely buduje a spravuje Hamás, který na jejich využívání uvalil dvacetiprocentní daň na vše. Miliony dolarů pak proudí nejen nejvyššímu vedení, ale i stovkám středně až vysoce postaveným členům hnutí Hamás.
Peníze ze západu
Statisíce dolarů končí na soukromých kontech vůdců Hamásu.
Do Gazy a celkově do Palestinské samosprávy proudí desítky milionů dolarů z USA, Evropské unie i OSN. Prostředky mají sloužit obyvatelům oblasti pod blokádou k lepšímu životu, k budování infrastruktury, k lepšímu zdravotnictví a k celkovému rozvoji regionu.
Hamás je kvůli označení za teroristickou organizaci na západě od oficiální pomoci formálně odříznutý, nicméně od svého nástupu do čela Gazy v roce 2007 má různé způsoby, jak toky peněz na pomoc lidem kontrolovat nebo dokonce přerozdělovat na vlastní teroristickou činnost, čemuž se dárci snaží zabránit. Další prostředky Hamásu plynou skrz islámské charitativní organizace působící v západních zemích. Teroristické hnutí se k nim dostává díky vlastním sociálním projektům. Pokud se něco takového prokáže, americké ministerstvo financí i evropské úřady pak rozhodují o zmrazení majetku těchto charit.
Podpora ze strany muslimských zemí
Ismáíl Haníja a ajatolláh Sajjid Alí Chameneí, nejvyšší íránský vůdce. Írán je sponzorem a kmotrem Hamásu.
Podstatnou část finančních prostředků hnutí Hamás poskytují palestinští emigranti, dále soukromí dárci z celého světa, zejména z arabských zemí, větší částky proudí z těch bohatých na ropu. Podpora Hamásu, ať politická, ekonomická, nebo ideologická, přichází z mnoha muslimských zemí, například z Alžírska, Súdánu či Tuniska.
Mezi největší podporovatele Gazy a tamního hnutí pak patří Írán, mluví se o částce až 100 milionů dolarů ročně, dále se angažuje velmi bohatý Katar, který ale tvrdí, že veškerá pomoc je koordinována s OSN i s Izraelem. Sympatie zaznívají také z Turecka, to však kvůli vztahům s USA deklaruje, že pomáhá hlavně politicky.
Kryptoměny pro džihád
Zdatní obchodníci. Pohlaváři Hamásu ovládli samozřejmě i kryptoměny.
Mezi další finanční toky podporující Hamás patří kryptoměny. Hnutí založilo pro jejich těžbu síť firem a začalo tyto prostředky používat nejpozději od roku 2019. Ozbrojené křídlo hnutí známé jako Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma zároveň požádalo na sociálních sítích o dary v bitcoinech.
„Peníze jsou páteří boje,“ zněl vzkaz příznivcům, kteří okamžitě poslali elektronické peníze v hodnotě desítek tisíc dolarů. Způsob financování se však uchytil a podle různých zpráv se dnes podpora v kryptoměnách pohybuje v desítkách milionů amerických dolarů. Nejedná se pouze o bitcoiny, ale i o digitální měnu ethereum, tron, tether nebo dogecoin.
Mezinárodní analytici se domnívají, že radikální skupiny používají kryptoměnu i mezi sebou, například palestinský Islámský džihád měl před dvěma lety převést tyto prostředky za více než 12 milionů dolarů na účty organizace Hizballáh, která operuje na území Libanonu.
Vakf a radikál al-Kassám
Izz ad-Dín al-Kassám. Otec moderního džihádistického hnutí, jeho jméno nese ozbrojená větev Hamásu.
Mezi možné zdroje financí Hamásu může patřit i systém tak zvaných vakf. Jsou to islámské náboženské nadace. Budovy, pozemky a další statky dají vlastníci do správy muslimské obce, která pak využívá příjmy k charitativním, dobročinným či náboženským účelům. Jde o přes tisíc let starou tradici, kdy ten, kdo majetek daruje, se ho zpravidla navždy zříká, správa přechází často na prominentní muslimské občany.
Správcem palestinských vakf byl v minulosti Izz ad-Dín al-Kassám, muslimský kazatel a militantní vůdce bojů proti britským a židovským kolonistům a osadníkům. Roku 1935 byl obklíčen a zastřelen britskými vojáky. Stal se inspirací pro radikální islamisty a teroristické hnutí Hamás.
Pojmenovalo po něm své vojenské křídlo Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma založené roku 1992 a rakety Kassám, jimiž je ostřelován Izrael. „Otec džihádistů a šáhidů“ je jednou z prvních významných obětí boje za nezávislost Palestiny.
