Daleko zajímavější je první "tryskáč" v Německu

Messerschmitt Me 262 který poprvé vzlétnul v létě r. 1942

a přesto Hitlrerovi válku nevyhrál.

Jeho výroba skončila v Německu v r. 19511 a v Československu Avia (S92) Turbina v r. 1951 Zrovna prohlížím jeho velkou kvalitnní fotografii i s výsostnými znaky.

"první "tryskáč" v Německu" byl Heinkel He 178. Před Me 262 letěl v Německu ještě Heinkel He 280.

http://www.flugzeuginfo.net/acimages/yak24_peterdejong.jpg

Pro porovnání je tu obrázek JAK24 z konce padesátých let.

Porovnávat ale jistě nelze. To jsou opravdu staré generace. Spíše je to zajímavost.

Jakovlev nikdy předtím vrtulníky nedělal, na sověty tam bylo příliž mnoho komplikovaných převodovek, ložisek, neovládali torzní tlumiče kmitů atd.atd.

Podobný pokus v SSSR konstrukční kanceláře Jakovleva - Jak-24 dopadl dost neslavně. Jeho doslova utopickou verzi s turbínami Jak-24P prodávala u nás jako kit východoněmecká firmA VEB PLASTICARD.

https://ruslet.webnode.cz/technika/ruska-technika/vrtulniky/jakovlev-a-s-/jak-24-horse-/

12 rokov som pracoval v UK. A často blízko mesta Aldershot- Odiham. Tam mali tieto vrtulníky základňu a tiež odvelové stredisko vojakov do Afganistanu. Prelietali mi nad hlavou. Vždy som sa rád na ne pozrel.

Vrtulník vskutku užitečný a i trochu hezký. Kdysi,asi tak 20 let zpátky, jsem četl v L+K rozhovor s pilotem, mechanikem a prostým vojákem kteří jej potkali ve Vietnamu. Vzpomínám si že pilot si stěžoval na špatný výhled, špatnou stoupavost a velmi špatné manévrování v blízkosti všeho vyššího. Jinak jej hodnotil pozitivně. Mechanik byl spokojen s přístupem k motorům. Voják jej hodnotil špatně protože často nepřiletěl, nebo je nemohl nabrat kvůli velikosti a také v něm byli snadný cíl. Pak tam bylo psáno, a to mi utkvělo v paměti že časté nehody byly že ta letu upadl list rotoru a vrtulník havaroval. A také že mu říkali "Shithook". Ale to bylo tehdy. Dnes je to už podle článku a fotek jiný stroj.

Díky za článek

Všechny modely letadel "na západě" jsou dnes neustále průběžně modernizovány každým výrobcem na základě velmi vypracovaného sběru dat z jejich provozu, opravárenských "shopů", námitek posádek, pečlivým vyhodnocováním nehod atp.atp. Děje se tak systémem převedení této činnosti - speciální servisńí organizaci, která "prodává" každý nápad formou zlepšovacího projektu výrobci. Tím pádem je u něj zabráněno vzniku "konfliktu zájmů" a výsledkem je neustálé zvyšování spolehlivosti, životnosti a provozní nenáročnosti.