Válka v Pacifiku se vyvinula v souboje amerických a japonských svazů letadlových lodí. Větší dolet a větší nosnost palubních letadel dávaly velitelům operačních uskupení možnost udeřit dřív a zničit protivníka předtím, než vyšle vlastní letecké síly. Tuto taktickou převahu měla Američanům zajistit nová generace palubních letadel.
Všechny letouny jsou vyvíjené na základě aktuálních požadavků. Některé prototypy požadované parametry splní, ale situace se mezitím vyvine tak, že k zahájení sériové výroby nedojde. To byl případ řady letadel na konci éry pístových motorů. Většina skončila jako slepá vývojová větev. Ale jsou výjimky. Jednou z nich je Douglas Skypirate, který našel pokračovatele v podobě A-1 Skyraider, úspěšně používaném ještě ve Vietnamu.
Nové lodě, nová výzbroj
Když Japonsko a Itálie odmítly v roce 1936 omezení daná Washingtonskou konferencí, necítily se limity vázané ani Spojené státy. Výsledkem byl mimo jiné návrh nové početné třídy letadlových lodí Essex s výtlakem 34 tisíc tun. S celkem 24 dokončenými jednotkami, z nichž některé sloužily až do sedmdesátých let, to byla nejpočetnější třída amerických letadlových lodí.
Bojové zkušenosti z nasazení britských letadlových lodí s pancéřovanými palubami v Atlantiku, vlastní zkušenosti s nasazením starších letadlových lodí a poznatky ze stavby lodí třídy Essex Američané zúročili při stavbě těžkých letadlových lodí třídy Midway s plným výtlakem 60 tisíc tun. Mimochodem tak velkých, že nedokázaly proplout Panamským průplavem. Práce na koncepci nové třídy letadlových lodí začaly počátkem čtyřicátých let. První měla kýl založený v říjnu 1943. Do služby byla zařazena až v září 1945.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
