Čtvrtek 26. května 2022, svátek má Filip
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 26. května 2022 Filip

První supersonik československého letectva MiG-19 se vyráběl i v Aeru

Nadzvukové stíhačky MiG-19 dostala ČSLA v roce 1958. Ve své době tyto stroje vynikaly stoupavostí. Než bys řekl švec, byly nad oblaky. Relativně rychle byly ovšem vyřazeny i z výzbroje našeho letectva, v podstatě to byl přechodový typ na cestě k dvoumachovému letounu MiG-21.

Prvním nadzvukovým letounem východní provenience, který vstoupil do operační služby, se stal stíhací MiG-19. Začátek operačního nasazení MiGu-19 je datován k březnu 1955. Výroba v Sovětském svazu běžela do roku 1960, a to v několika verzích a v celkovém počtu přibližně dva tisíce exemplářů. To se s předchozími MiGy-15 a MiGy-17 a následnými MiGy-21 nedá vůbec srovnat. Právě nové dvoumachové jedenadvacítce musela devatenáctka vyklidit prostor.

V této souvislosti je třeba zmínit, že u nás byly MiGy-19 vyřazeny z výzbroje dávno před MiGy-15, které zde svou kariéru završily v roli tzv. stíhací-bitevní. Odtud pramenilo i typové označení příslušných verzí MiG-15 SB, resp. MiG-15bis SB. Tyto „bitevníkové“ verze samozřejmě nepocházely přímo z výroby, ale vznikaly mnohem později přestavbou ze stíhacích.

V souboji výrobních objemů uvedených typů samozřejmě nepomůže MiGu-19 ani přibližně stovka licenčně vyrobených v Československu. A dokonce ani čínská mutace Šenjang J-6, u které se udává objem výroby až čtyři a půl tisíce kusů.

Třemi hlavními verzemi devatenáctky byly MiG-19S, MiG-19P a MiG-19PM, všechny tři se objevily i ve výzbroji tehdejší Československé lidové armády (ČSLA).

Zmínit musíme i původní, ještě nevyzrálou základní verzi pod prostým nerozlišujícím označením MiG-19. Ta se od následujících verzí lišila vodorovnou ocasní plochu (VOP) s klasickým pevným stabilizátorem a decentním výškovým kormidlem. Takové řešení ovšem při rychlostech kolem jednoho machu a vyšších snižovalo účinnost výškovky snižovalo. Proto se potom začala používat VOP plovoucí.

A opět zde máme návaznost v typovém označení, první sériová verze devatenáctky s plovoucí VOP byla právě MiG-19S, kde písmeno „S“ znamená „stabilizátor“ (rusky стабилизатор a МиГ-19С. Zkrátka hlavní změna spočívala v plovoucí VOP, které se také říká plovoucí stabilizátor (цельноповоротный стабилизатор).

Vzniklo i několik speciálních verzí MiGu-19, včetně experimentálních. Jmenujme například MiG SM-30 připravovaný pro nasazení z mobilních ramp, kdy měl pomocí odhazovatelného raketového motoru na tuhá paliva startovat v podstatě „z místa“.

Proti americkým špionážním letounům měly vzlétat migy z mobilních ramp

Zajímavé také je, že devatenáctka neměla cvičnou dvoumístnou verzi, tzv. spárku. Přechod z MiGů-15 a 17 na MiG-19 se díky jeho příjemné pilotáži předpokládal bezproblémový, bez nutnosti zaškolovat piloty na spárce nového typu. Dvoumístný MiG-15UTI existoval ve velkých počtech, dvoumístná sedmnáctka se nevyráběla, ale to skutečně nebylo potřeba. U MiGu-19 se potom v reálu sice trochu ukázalo, že by dvoumístná cvičná verze tak marná nebyla vzhledem k mnohem vyšší přistávací rychlosti právě oproti předchozím migům, ale nakonec se to zvládlo bez ní. Je ovšem také pravda, že dvoumístné cvičné verze vyráběli Číňané u svých mutací MiGu-19 i staršího MiGu-17. 

Tři hlavní verze MiGu-19

MiG-19S byl denní frontový stíhací letoun. Jeho výzbroj tvořily tři 30mm kanony NR-30, dva umístěné v kořenech křídla a jeden ve spodní partii trupu (pod pilotní kabinou, na pravé straně). Pro trupový kanon bylo k dispozici 55 nábojů, křídelní kanony měly po 73 nábojích v pásech vtipně vedených podél náběžné hrany. Kvůli úsťovým brzdám vypadaly tyto kanony až nezvykle mohutně. Letoun mohl nést na dvojici hlavních závěsníků buď dvě přídavné nádrže, nebo dvě pumy ráže 50 až 250 kg, případně dva raketové bloky ORO-57K pro osm neřízených 57mm střel. Pro další dva raketové bloky sloužily speciální jednoduše odnímatelné závěsníky.

MiG-19S, muzejní exponát ve Kbelích

MiG-19P byl tzv. přepadový stíhač (перехватчик/pěrechvatčik) schopný operovat za ztížených povětrnostních podmínek a v noci. Útok na cíl za snížené viditelnosti umožňoval střelecký radiolokátor Izumrud-1 (později se montoval Izumrud-2), výzbroj tvořila dvojice 23mm (později 30mm kanonů) v kořenech křídla. Podkřídelní závěsníky ve stylu MiGu-19S zůstaly k dispozici.

MiG-19PM byl další verzí přepadového stíhače vycházející z MiGu-19P. MiG-19PM dostal výzbroj v podobě řízených střel vzduch-vzduch, přičemž kanony zcela zmizely (jednak byla taková móda, ale hlavně bylo potřeba ušetřit hmotnost). Letoun zpravidla nosil čtyři radarem naváděné rakety krátkého dosahu RS-2 (dosah 2 až 6 kilometrů) na speciálních „předsunutých“ závěsnících instalovaných před šachtami hlavního podvozku. Standardní vnější (tj. blíže koncům křídla) závěsníky pro přídavné nádrže samozřejmě letounu zůstaly, na rozdíl od předchozích verzí se na ně však u MiGu-19PM nezavěšovala výzbroj proti pozemním cílům. Zajímavé však je, že s raketami vzduch-vzduch RS-2 probíhaly i cvičné střelby právě proti pozemním cílům.

MiG-19PM, muzejní exponát ve Kbelích

Z uvedených verzí nabízel příjemnější polétání „čistý“ MiG-19S. Přepadové MiGy-19P a MiGy-19PM měly kvůli instalaci střeleckého radaru markantně prodlouženou příď, což trochu omezovalo výhled, utrpěla však i obratnost a letové výkony.

MiG-19 poháněly dva proudové motory typu RD-9B umístěné vedle sebe v trupu. Motor RD-9B poskytoval maximální tah bez forsáže 25,50 kN, s forsáží to bylo 31,87 kN. Maximální rychlost MiGu-19S se udává 1 452 km/h a stoupavost 115 m/s, v malých výškách a bez podvěsů potom měla stoupavost dosahovat hodnot až kolem 200 m/s. Piloti dokázali při startech „vystřelit“ vzhůru, kdy při rozjezdu z dráhy dlouhé 2 500 metrů dosáhli nad jejím prahem výšky kolem 2 000 metrů.

MiG-19 v Československu

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byla standardní stíhačkou ve výzbroji československé armády tuzemsky „degradovaná“ Messerschmittova stodevítka, která se v letech 1947 až 1951 vyráběla pod označením Avia S-199. Pokud nebudeme počítat hrstku Jaků-23 pochybné bojové hodnoty, tak výrazný kvalitativní posun ve výbavě našich stíhacích pluků započal rokem 1951 s příchodem MiGů-15. Desítky jsme jich zakoupili v Sovětském svazu, stovky jich naší armádě dodala licenční výroba tuzemská. Pokud počítáme i spárku MiG-15UTI, tak licenční výroba v Aeru dala téměř tři a půl tisíce patnáctek, přičemž většina byla určena pro export.

Avia S-199

MiG-15

Vývoj letectví šel však závratným tempem stále kupředu. Již v polovině padesátých let se objevily na pořadu dne letouny nadzvukové. Proto se u nás nakonec ani nezačala řešit původně uvažovaná licenční výroba MiGů-17, pouze 34 kusů se v letech 1955 a 1956 pořídilo přímo v Sovětském svazu, z toho bylo 32 strojů v přepadové verzi MiG-17PF (právě taková verze byla potřeba, než přijdou přepadové MiGy-19P).

Už v roce 1953 začala Československá armáda kout plány ve věci pořízení nadzvukových stíhaček do své výzbroje. Hovořilo se o klasické stíhačce, která podle tehdejší metodiky dostala předběžné označení S-105, a také o vysoce výkonném stroji S-200 (s dostupem 30 km a s rychlostí stoupání do 20 km za 2 minuty) s raketovým motorem. Myšlenka na ten druhý byla pro zjevnou nerealizovatelnost brzy opuštěna.

Jak ulovit patnáctku. Američané nabídli sto tisíc dolarů a marně čekali

U stroje S-105 se laborovalo s možností jeho vývoje v tuzemsku, ale i to bylo vyhodnoceno jako příliš složité. Nezbývalo, než si pořídit nadzvukové stíhačky sovětské konstrukce, tedy tehdy nové první sovětské nadzvukové letouny typové řady MiG-19. Než jsme je potom získali, přestalo se naše specifické označování vojenských letadel používat, přesto se ještě ze setrvačnosti u MiGů-19 v československé armádě můžeme s označením S-105 setkat.

Československo nakonec získalo celkem 183 devatenáctek v tomto složení: 117 MiGů-19S, 26 MiGů-19P a 40 MiGů-19PM. Z toho licenční výroba v Aeru dala 104 MiGů-19S . A jen dodejme, že licenční výroba tohoto typu v Aeru v žádném případě nepočítala s exportem.

MiG-19S

Smlouva na dodávky a licenční výrobu byla podepsána v létě 1956. Kvůli nesrovnalostem v předaných výkresech se však příprava sériové výroby trochu protáhla (resp. na nějakou dobu došlo k pozastavení této přípravy). Nesrovnalosti pramenily ze změn přicházejících v průběhu výroby a také z nejednotnosti jejich zavádění ve dvou sovětských výrobních závodech působících jako finální dodavatelé těchto letounů.

V lednu 1958 obdržela ČSLA dvanáct MiGů-19S a mezi koncem ledna a začátkem dubna 1958 všech 26 MiGů-19P. Šlo o letouny dodané ze Sovětského svazu. Do Kbel byly dopravené letecky, rozebrané v bednách, na podzim roku předchozího. Jejich kompletace proběhla v leteckých opravnách Kbely.

Licenční výroba MiGů-19S v Aeru běžela v letech 1958 až 1961. Vzorový kus, o kterém již padla zmínka, byl po zkompletování zalétán 6. února 1958. Ještě toho samého měsíce, 24. února, následoval první exemplář třináctikusové nulté série, tj. první exemplář z uvedených 104 licenčních. Nultá série byly také stroje dodané do Aera předchozího roku per partes v různém stavu „rozsypu“ ze Sovětského svazu, na nich si měl podnik postupně osvojit výrobu daného typu. Potom už následovala čistá licenční výroba v pěti sériích (1 ks pro lámací zkoušky + 5 ks, 20 ks, 20 ks, 30 ks a 15 ks). Poslední kus byl zalétán 29. listopadu 1961.

A nakonec zde máme stroje „raketové“ MiG-19PM. Jejich dodávky ze Sovětského svazu v celkovém počtu čtyřiceti kusů probíhaly od listopadu 1959 do února 1961. Vlastně jsme dostali i poslední vyrobené, Sověti ukončili jejich výrobu ke konci roku 1960.

MiG-19S

V ČSLA sloužily devatenáctky u osmi stíhacích leteckých pluků (slp), tj. u většiny našich tehdejších stíhacích pluků. Šlo o 1. slp v Českých Budějovicích, 3. slp v Brně, 4. slp v Pardubicích, 5. slp v Plzni, 7. slp v Piešťanech, 8. slp v Ostravě, 9. slp v Bechyni a 11. slp v Žatci.

U všech jmenovaných útvarů byly jak verze MiG-19S, tak se tam objevily i verze MiG-19PM. Stroje první přepadové verze, tedy kanonové MiGy-19P byly „pouze“ u 1. slp, 4. slp a 11. slp.

Jako první získaly devatenáctky 1. slp a 11. slp., které patřily mezi stěžejní v rámci PVOS (protivzdušná obrana státu). Je potom logické, že právě u nich nalézáme MiG-19P. Stejně tak je logické, že jako první o devatenáctky přišly, když je tam nahradily výkonnější MiGy-21. Oba uvedené pluky disponovaly MiGy-19 v letech 1958 až 1965.

Patrikovci - akrobatická čtyřka na letounech MiG-19S

Akrobatická skupina majora Jána Patríka

Díky svým letovým vlastnostem a přebytku výkonu byla stíhačka MiG-19S jako dělaná pro akrobatická vystoupení. Solitérní předvádění je sice také pěkné, ale největší slávy si na těchto letounech vydobyla akrobatická čtyřka majora Jána Patríka.

Skupina vznikla v roce 1963 jako odpověď na výzvu adresovanou leteckým plukům, aby podaly návrhy na vystoupení na velkém leteckém dni na Sliači plánovaném k oslavám 20. výročí SNP na 29. srpna 1964.

Zleva kpt. Vladimír Wohlráb, kpt. Ladislav Borek, mjr. Václav Čuba a mjr. Ján Patrík

První letka 9. stíhacího leteckého pluku v Bechyni

Patrík byl velitelem 1. letky 9. slp. A právě ze své letky si do proudové akrobatické čtyřky vybral nejlepší piloty: kpt. Vladimíra Wohlrába, kpt. Ladislava Borka, mjr. Václava Čubu. Na zmíněném leteckém dni předvedli takové vystoupení, že tuhla krev v žilách nejen běžným divákům, ale podobně na tom byli i členové sovětské delegace. Paní Chruščovová měla podle jednoho slovenského novináře, který náhodou seděl poblíž, pronést po vystoupení Patrikovců slova: „Jak je to možné, jsou to sovětská letadla a sovětští piloti takhle létat nedokážou?“

Patrikovci potom vystupovali na dalších leteckých dnech a přehlídkách, kde budili zaslouženou pozornost. V roce 1967 přesedlali na typ MiG-21F-13 a sláva by pokračovala dál, kdyby 21. srpna 1968 nepřišla okupační vojska. Za následné normalizace byl v roce 1970 pro své politické názory Patrík z armády vyhozen, stejně dopadl i jeho kolega Borek.

80 let od atentátu na Heydricha

27. 5. 1942 provedli českoslovenští parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora na území Čech a Moravy Reinharda Heydricha.

  • Nejčtenější

Češi posílají na pomoc Ukrajině „ďáblův kočár“

Po pondělním zasedání Kontaktní skupiny pro Ukrajinu zazněla na tiskové konferenci několikrát informace, kterou...

V Charkově se skrývá tajemný supertank, příliš drahý pro sériovou výrobu

Válka na Ukrajině vstupuje do nové fáze. Rusové se po Kyjevu stahují i z okolí Charkova a chystají se zřejmě soustředit...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ukrajinci dostali západní superhoufnice M777. Do akce šla i Bohdana

Ať už si dělostřelectvo v dávných dobách vysloužilo titul královny či krále bojiště, ukazuje se i v jednadvacátém...

České tanky pro Ukrajinu bojují u Mykolajivu. Máme fotky z fronty

Exkluzivně Česká republika před několika týdny začala na východ posílat ruční zbraně a munici a později i dělostřelectvo, tanky a...

Dohoda s Německem: na stole jsou Leopardy, Pumy a raketomety MLRS

Válka na Ukrajině významně rozhýbala nejen nákupy nových zbraní, ale paradoxně také jejich výměny v rámci evropského...

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

  • Další z rubriky

Jak se zrodilo Totaleinsatz, nucené pracovní nasazení pro třetí říši

Pátého května 1942 vstoupilo v účinnost vládní nařízení číslo 154/1942 Sb. Přestože jde o právní normu přijatou...

Dohoda s Německem: na stole jsou Leopardy, Pumy a raketomety MLRS

Válka na Ukrajině významně rozhýbala nejen nákupy nových zbraní, ale paradoxně také jejich výměny v rámci evropského...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Návrh na společnou armádu Slováci před lety odmítli. Co dnes?

Exkluzivně Jedním z nejznámějších vysokých vojenských činitelů posledních třiceti let je armádní generál ve výslužbě ing. Jiří...

Zbraně povstalců. V květnu 1945 použili i tanky a letadlo

O co víc měli pražští povstalci v roce 1945 odhodlání, o to méně měli zbraní. A především takových zbraní, kterými by...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Muž s penisem na předloktí. Pěstoval si ho šest let pro transplantaci

Je to vlastně příběh protkaný smutkem, groteskní fyzickou modifikací, ale se šťastným koncem. A též s mnoha otázkami....

Část dětí dostane 5 000 Kč automaticky, zbytek bude žádat elektronicky

Rodiče, kteří na své potomky pobírají příspěvek na dítě, dostanou státní pětitisícovou pomoc automaticky. Ostatní budou...

Češi posílají na pomoc Ukrajině „ďáblův kočár“

Po pondělním zasedání Kontaktní skupiny pro Ukrajinu zazněla na tiskové konferenci několikrát informace, kterou...

V Charkově se skrývá tajemný supertank, příliš drahý pro sériovou výrobu

Válka na Ukrajině vstupuje do nové fáze. Rusové se po Kyjevu stahují i z okolí Charkova a chystají se zřejmě soustředit...

Ukrajinci dostali západní superhoufnice M777. Do akce šla i Bohdana

Ať už si dělostřelectvo v dávných dobách vysloužilo titul královny či krále bojiště, ukazuje se i v jednadvacátém...