Německo, Belgie, Nizozemsko, Itálie a Turecko jsou součástí aliančního programu sdílení taktických jaderných pum Nuclear sharing. V každé jmenované zemi se nalézá odhadem 20 taktických jaderných pum B61. Pumy jsou pod kontrolou amerického letectva a svolení k použití těchto zbraní dává americký prezident.
K doručování jaderných pum Němci využívají úderné letouny Tornado IDS z elitní Taktisches Luftwaffengeschwader 33 (TaktLwG 33, Taktická eskadra letectva 33), sídlící na základně Büchel ve spolkové zemi Porýní-Falc. TaktLwG 33 má k dispozici 46 strojů, kterým však končí životnost již mezi roky 2025 až 2030. Pokud se nepodaří najít náhradu, Německo bude jednoduše z programu vyloučeno.
 |
Německo není v lehké situaci. Z dostupných moderních letounů umí nést jaderné pumy jen „nenáviděný“ F-35A Lightning II (viz dále). Současně německé veřejné mínění (až 66 % Němců) je proti přítomnosti amerických jaderných pum.
Naopak Německo ve svých strategických dokumentech (2016) uvádí: „Dokud bude možné použít jaderné zbraně ve vojenských konfliktech, bude vždy potřeba odstrašení pomocí jaderných zbraní. Strategické jaderné kapacity NATO, a zejména Spojených států, jsou konečnou zárukou bezpečnosti členských států. NATO zůstává jadernou aliancí. Prostřednictvím Nuclear sharing zůstává Německo i nadále nedílnou součástí jaderné politiky a plánování NATO. Současně se Německo zavázalo položit základy světa bez jaderných zbraní. NATO přijala tento cíl jako součást své Strategické koncepce z roku 2010.“
A do třetice proti jaderným zbraním se staví významná část německého politického spektra, zejména němečtí Zelení. Nicméně v koaliční smlouvě se nová německá vláda (SPD, Zelení, FDP) zavázala zůstat součástí programu Nuclear sharing a vyměnit „jaderná“ Tornada IDS.
Video: F-35A odhazuje cvičnou verzi jaderné pumy B61-12
V řadách vládnoucích sociálních demokratů (SPD) a Zelených ovšem existuje silný odpor proti sdílení jaderných zbraní. Nuclear sharing jednoznačně podporují pouze Svobodní (FDP). Diskuse o jaderných zbraní tedy není v Německu rozhodně u konce.
Podle think-tanku Německý Marshallův fond Spojených států GMF (German Marshall Fund of the United States) například němečtí odpůrci jaderných zbraní mohou dosáhnout svého, pokud budou oddalovat nákup nástupce letounů Tornado IDS.
Přitom Luftwaffe de facto porušuje dohodu o Nuclear sharingu již nyní, protože Německo se zavázalo provozovat letadla schopná doručit jaderné pumy. Schopnost přežití současných letounů Tornado IDS na moderním bojišti je přitom silně diskutabilní – takže je otázkou, zda Tornada IDS skutečně jsou schopná jaderné pumy „doručit“.
O tom, zda taktické jaderné pumy opravdu plní svou odstrašující roli (nebo naopak zhoršují bezpečnost Evropy), nebo jde „pouze“ o politický postoj či strategickou signalizaci (což však také hraje ohromnou roli), je na jiný článek. Berme fakt, že Německo hodlá v programu Nuclear sharing setrvat. Tím se ovšem roztáčí sofistikované politické šachy.
F/A-18F Super Hornet australského letectva
Dostupným nosičem taktických jaderných pum je pouze F-35A Lightning II. Berlín však v roce 2019 letouny F-35A odmítl a prohlásil, že k nesení jaderných pum chce nakoupit americké F/A-18E/F Super Hornet. Letouny EA-18G Growler zase měly nahradit Tornada ECR určená pro průzkum a elektronický boj.
Celou flotilu německých tornad (ale i nejstarších Eurofighterů Tranche 1) měla podle tehdejších plánů nahradit kombinace letounů Super Hornet (30 kusů), Growler (15) a Eurofighter (90). Prozatím Berlín tento plán splnil částečně – objednal 38 nových Eurofighterů Tranche 4 (náhrada za všechny Tranche 1). Náhrada 68 letadel Tornado IDS (nejen u TaktLwG 33) a 21 letadel ECR se tedy stále řeší.
Super Hornet však není certifikován k nesení jaderných pum. A není jisté, zda Američané mají zájem tuto certifikaci umožnit / povolit.
F-35A odhazuje cvičnou verzi jaderné pumy B61-12
F-35A s patrnou B61-12 ve zbraňové šachtě
Němci nákup F-35A odmítli (údajně; oficiální důvod odmítnutí nebyl uveden) zejména z politických důvodů a na nátlak německého leteckého průmyslu, podle kterého nákup F-35A ohrozí program evropské stíhačky Eurofighter. Podle Francouzů zase nákup F-35A může ohrozit program francouzsko-německé stíhačky šesté generace FCAS (Future Combat Air System) a tedy schopnost Evropy vyvíjet vlastní špičkové nadzvukové taktické letouny.
Tornado IDS z výzbroje TaktLwG 33
Současně Němci nejsou nyní z programu FCAS příliš „nadšeni“. Reinhard Brand, člen opozičních křesťanských demokratů (CDU) pro americký portál Defense News uvedl, že „[Francouzský] Dassault není připraven přijmout [německý] Airbus jako rovnocenného partnera. [Francouzi] Říkají: ‚Uděláme FCAS, ale pouze podle našich pravidel‘.“ To se pochopitelně Němcům nelíbí.
Další tehdejší obava se týkala kybernetické bezpečnosti – Němci by (opět údajně; nelze ověřit z otevřených zdrojů) neměli kontrolu nad tím, jaká data F-35A odesílá na servery do Spojených států – píše to aspoň polský portál Defence24.
Video: Německé Tornado IDS z TaktLwG 33
Podle německých médií však Berlín opět zvažuje nákup amerických F-35A Lightning II plus vývoj specializované verze Eurofighter ECR pro vedení elektronického boje (zejména pro úkoly SEAD/DEAD). Podle této úvahy tedy kombinace letounů F-35A a Eurofighter ECR může nahradit všechna německá Tornada IDS/ECR.
„Cílem je znovu vyjasnit, zda nákup moderních letounů F-35 může být alternativou a zda lze Eurofighter [ECR] využít druhotně k nahrazení flotily tornad určených pro elektronický voj,“ řekla Lambrechtová v rozhovoru pro německou tiskovou agenturu DPA (Deutsche Press-Agentur). Německá média se snažila zjistit bližší podrobnosti, ale mluvčí ministerstva obrany se odmítl na toto téma vyjádřit.
Tornado IDS z výzbroje TaktLwG 33
F-35A během testů se cvičnou verzí jaderné pumy B61-12, testovací střelnice Tonopah Test Range, letecká základna Nellis
Kromě nákupu F-35A nebo Super Hornetu existuje i jiná možnost, k nesení jaderných pum lze rozšířit schopnosti současných Eurofighterů. Německá média například připomněla vyjádření Lambrechtové z 19. prosince minulého roku, kde ve věci náhrady tornad upřednostnila „evropské řešení“. „Jaderná certifikace“ Super Hornetu nebo Eurofighteru však potrvá tři až pět let. A opět – s certifikací musí souhlasit Američané.
Bude zajímavé sledovat, jak se Německo rozhodne, protože tím zásadně ovlivní své vztahy se Spojenými státy, Francií, ale i s Ruskem nebo Čínou. Rozhodnutí samozřejmě ovlivní evropskou bezpečnost a podobu evropského leteckého průmyslu na další desítky let. Nákup či ne-nákup F-35A tedy nebude takticko-technickým, ale výsostně geopolitickým rozhodnutím Německa.
Zdroj: Defence24, DN, Augen geradeaus!, GMF, WotR
17. září 2021 |
