Multivesmír, původ velkého třesku, temná hmota, černé díry... Kdybyste mohl rozluštit jedinou záhadu ve vesmíru, jakou byste si vybral?
Jestli jsme ve vesmíru sami a kolik je tu případně civilizací. To je jednoznačné. I z besed a veřejných přednášek můžu potvrdit, že tohle zajímá nejvíc i ostatní. Co se týče mimozemských civilizací, předesílám, že nemusí jít o zelené mužíčky s tykadélky nebo třema očima. Pokud se s nimi někdy setkáme, patrně půjde o nějakou formu přenosu energie. Oni naše tělo možná ani nepotřebují a ani se nám nezhmotní.
I my už dnes dokážeme na kratší vzdálenosti myšlení přenášet ve formě mozkového vlnění, naše počítače dokážou takové elektromagnetické vlny číst (BCI – Brain Computer Interface – umožňuje mozku řídit pomocí signálů například robotickou ruku, pozn. red.). Každopádně pátrání po odpovědích na otázku existence jiné civilizace pokračuje. Například izraelsko-ruský podnikatel a fyzik Jurij Milner roku 2015 věnoval výzkumu mimozemských civilizací 100 milionů dolarů na dalších deset let. A při zahájení nového programu mimochodem pronesl pozoruhodnou větu, kterou bych rád na adresu skeptiků připomněl: „Pokud nabereme sklenici vody z oceánu a nenajdeme v ní rybu, ještě to neznamená, že v oceánu ryby neplavou.“ Já bych k ní jen podotkl, že my sice tu vodu do sklenic už nabíráme, ale stále jen u kraje.
Mezinárodní vesmírná stanice je už fakticky rozdělená na ruský a mezinárodní segment. Existuje tam v podstatě poklop, jímž se americký modul Unity dá oddělit od ruského modulu Zaria.
