Nejvzdálenějším tělesem vyrobeným lidskou rukou je nyní sonda Voyager 1 (teď ve vzdálenosti 102,092 astronomických jednotek, takže rádiový signál od ní k nám trvá 14,15 hodiny). Spolu se svým dvojčetem Voyagerem 2 jsou též vynikajícími meziplanetárními vyslanci, neboť nesou poselství z planety Země – zvuky a obrazy, ukazující různorodost naší planety a její přírody stejně jako lidskou kulturu. Jsou určené pro případný kontakt sond s mimozemskou inteligencí, i když je velmi nepravděpodobné, že by někdy našly adresáta. Ale právě tak jsou symbolem pro nás samé, poselství do vesmíru směřuje k nám samotným.
Zlatá gramofonová deska
Na obou sondách je umístěn měděný pozlacený disk o průměru 305 mm s digitálním záznamem 115 obrázků v analogovém formátu, zvukový záznam 55 pozdravů v různých jazycích světa od Akkadštiny (kterou se hovořilo v Sumeru před šesti tisíci lety), přes angličtinu, češtinu (bez souhlasu strany a vlády se o to postarali nadšenci v OSN), ruštinu až k modernímu čínskému dialektu Wu – a také volání delfínů. Následuje tištěné poselství tehdejšího presidenta J. Cartera a generálního tajemníka OSN K. Waldheima a dále záznam 35 různých přírodních i umělých zvuků (od sloního troubení, přes zvuk písku po start rakety Titan). Na konci je devadesátiminutový koncert - nahrávka 27 hudebních úryvků včetně etnických skladeb (mj. iniciační píseň pygmejských dívek), vážné hudby (Bach, Beethoveen, Stravinskij – ale ouha, žádný český skladatel) i jazzu (L. Armstrong a jeho Melancholické blues). Pod vedením Carla Sagana se na „Zlaté desce“ podílel i F. Drake, J. Lomberg a řada dalších odborníků i umělců. Ostatně, k poslechu a prohlédnutí je obsah na této adrese.
Disk je uložen uvnitř hliníkového pouzdra, na jehož povrchu je vygravírováno schéma, znázorňující původ sondy s pozicí vůči několika pulsarům a návod k použití disku (deska je na rychlost 16 2/3 otáčky za minutu). Součástí pouzdra je též americká vlajka a vzorek radioaktivního 238U (počáteční aktivita 9.6 Bq), umožňující příp. nálezci určení stáří sondy.
První byly Pioneery
V roce 1972 a 1973 startovaly dvě jednodušší sondy Pioneer 10 a 11, které též opouští sluneční soustavu. Jejich vysílače již umlkly, ale obě nesou symbolické poselství pozemšťanů – a zasloužili se o to rovněž C. Sagan a F. Drake. Je to pozlacená hliníková destička 152 x 229 mm, připevněná na nosníku parabolické antény a obsahuje graficky znázorněnou zprávu, kterou nakreslila Linda Salzman Saganová.
Vlevo nahoře je schematicky znázorněn atom vodíku, registrovatelný v oblacích mezihvězdného plynu v rádiovém oboru záření na vlnové délce 21 cm (1420 MHz). Tato vlnová délka přechodu mezi para a orto stavem atomu vodíku (které se liší opačnou rotací spinu) je použita jako základní jednotka délky či vzdálenosti. Plaketa ukazuje též siluetu sondy, umožňující nezávislé dekódování délky. V popředí stojí tvůrci – muž a žena, u níž je binární zápis její průměrné délky číslem osm, tedy 8 x 21 = 168 cm.
Vlevo uprostřed je radiální obrazec – čáry představují směr od Slunce ke středu Galaxie a směry od Slunce ke 14 pulsarům, okótované v binárním kódu. Jediný smysluplný výsledek dává interpretace časová (0,1 až 1 sekunda), která uvádí periody těchto pulsarů v době startu.
Je známo, že perioda všech pulsarů se zvolna prodlužuje. Inteligentní civilizace pochopí, odkud sonda pochází a porovnáním s přímým pozorováním těchto pulsarů zjistí dobu, kdy se Pioneery zhruba vydaly na cestu. V dolní části je znázorněna sluneční soustava se symbolem sondy, odlétající od 3. planety k 5.; vše doprovázeno binárním zápisem vzdáleností planet od Slunce.
Budou tomu mimozemšťané rozumět? Pokud máme mít šanci na úspěch, pak musíme předpokládat, že to budou bytosti všímavé a vidomé, ale také zvídavé; možná, že budou považovat obrázek za umělecké dílo nebo rituální kresbu. Musí být schopni sami komunikovat jinak než např. telepatií, aby odlišili tvary, které mohou nést informaci od tvarů jiných a musí si položit otázku, jaký kódovací systém byl použit...
Plaketa má tloušťku 0,127 cm a na sondě je připevněna k tak, aby byla částečně chráněná před erozí mezihvězdným prachem. O účinku mezihvězdného prostředí nevíme téměř nic, ale při roční erozi v naší sluneční soustavě mizí zhruba 0,1 nanometrů ročně. Úbytek 1 mm nastane v galaktickém prostoru zhruba za dobu, během níž sonda urazí kolem 100 parseků (1 parsek je 3,26 světelného roku) a poselství tak zřejmě přetrvá své tvůrce...
Vlajky, rakety, plakety...
Další sondy na palubě podobná „celopozemská“ poselství už nemají. Na počátcích výzkumu těles sluneční soustavy nesly některé, především ruské sondy výsostné znaky země svého původu vyrobené tak, aby vydržely i dopad a přečkaly dokonalou destrukci svého nosiče. Takové emblémy byly postupně dopraveny na Měsíc, Venuši i Mars....
Američané se obvykle spokojili se svou vlajkou – např. na sondách Viking tak, aby ji bylo na snímcích vidět. Mimo jiné mohla posloužit i pro kalibraci barev... Ovšem na sondě Lunar Prospector došlo k výjimce – uvnitř byla i malá kazeta s trochou popela E. Shoemakera, významného geologa a astronoma, kterému tak z vděčnosti naplnili poslední přání spočinout na Měsíci.
Zajímavý „dopis do budoucnosti“ nesla jedna z prvních geodynamických družic – Lageos 1 z roku 1976, pasivní kulová družice o průměru 0,6 m s jádrem z mosazi. Na jejím povrchu je umístěno 4267 koutových odražečů pro laserovou lokaci, umožňující měřit vzdálenost ke družici s centimetrovou přesností. Přesné sledování dráhy družice ve výšce kolem 6000 km slouží k upřesnění zemského gravitačního pole a jeho změn, tedy pohyb kontinentů, slapové jevy, pohyb zemských pólů a podobně. Uvnitř satelitu jsou umístěny dvě kopie kovových destiček, zobrazující posuny kontinentů a tím i dobu vypuštění družice.
Specifické symboly zanechali na Měsíci Američani při přistáních svých kosmonautů. Vždy byla v místě přistání vztyčena vlajka. Známé jsou plakety Apolla 11 a 17 s texty „přišli jsme v míru...“, zanechané na přistávacích modulech. Kosmonauti z Apolla 15 zanechali na povrchu Měsíce plaketu se jmény kosmonautů, kteří do té doby zahynuli ve službách dobývání vesmíru – z Rusů tam ovšem chybí jméno první lidské oběti touhy po vesmíru S. Bondarenka, v té době ještě oficiálně utajovaného. A zcela originální osobní vzpomínku zanechal E. Cernan, když v prosinci 1972 špičkou boty skafandru vyryl do měsíčního regolitu jméno své dcerky....
Poselství nás samých – o nás
Od oněch dob se situace poněkud změnila. Žádná vznešená poselství, spíše jen záznam jmen pozemšťanů. Trochu tak připomínáme turisty, kteří se snaží zanechat své jméno na zdech starých chrámů. Ovšem, jak se zdá, je to účinná propagace letů do vesmíru jako takových.
První byla zřejmě sonda Cassini, která vzlétla roku 1997 a od léta 2004 obíhá kolem Saturnu. Nese DVD, obsahující 614420 podpisů. Evropské pouzdro Huygens, které nakonec v lednu 2005 úspěšně přistálo na povrchu Titanu původně mělo nést poselství, které připravoval Jon Lomberg, šéf designérů Zlaté desky na Voyagerech.
Zajímavý „Portrét lidstva“ s řadou fotografií včetně snímků astronomických objektů, schopný díky technice záznamu vydržet ještě miliardy let poté, co se Huygens rozpadne, byl nakonec zanechán na Zemi (údajně proto, že byl sponzorován soukromými firmami v čele s Fuji-Xerox). Nakonec na Titanu spočívá CD-ROM s oskenovanými vzkazy asi sta tisíc pozemšťanů a krátkými zvukovými pozdravy, pořízenými rozhlasovými stanicemi z celého světa...
Rovněž sonda Stardust (startovala v únoru 1999, roku 2004 se přiblížila ke kometě Wild 2 a loni v lednu její pouzdro se vzorky kosmického prachu přistálo na Zemi) nese mikročipy. Dva jsou uvnitř návratového pouzdra a dva identické na meziplanetární plošině. Obsahují portréty členů výzkumného a konstrukčního týmu a víc než milion jmen zájemců z celého světa, k nimž byla na památku připojena jména těch amerických vojáků, kteří padli ve válce ve Vietnamu...
Zájemců o to „zvěčnit se“ zápisem do seznamu jmen dopravených do vesmíru, je stále hodně – rovněž kosmické sondy, které přistávají na povrchu Marsu nesou zaplněná cédéčka. Na palubě vozítek Spirit a Opportunity je rovněž disk DVD se jmény více než čtyř milionů osob, které o to požádaly. Trochu odlišného charakteru jsou pamětní plakety, dopravené na povrch Marsu – například na vozidlo Spirit byla v březnu 2003 umístěna plaketa na paměť posádky raketoplánu Columbia.
Ovšem tyto kosmické sondy neměly opustit sluneční soustavu, kdežto New Horizons po průletu kolem Pluta a Kuiperovým pásem ano. Nese však opět jen CD-ROM s asi 430 tisíci jmény lidí, kteří se podepsali prostřednictvím internetu. Škoda nevyužité příležitosti...
 O autorovi:
Ing. Marcel GrünNarodil se 20. listopadu 1946 v Chebu. Vystudoval fakultu strojní ČVUT a pokračoval pedagogikou. Věnuje se zejm. výuce a popularizaci astronomie, kosmonautiky a kosmického výzkumu. Na svém kontě má několik knih a byl oceněn i jako popularizátor vědy; od r. 1999 nese jeho jméno planetka č. 10443. Desítky let působil v různých funkcích v České astronomické společnosti, nyní je mj. členem Rady pro kosmické aktivity při MŠMT, předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií a předsedou dozorčí rady České kosmické kanceláře, u jejíhož zrodu stál. |
