Věda v Big Bang Theory: ze Sheldona „stříká“ testosteron

  • 0
Jak je to s podvody, mužností a testosteronem? Tento nejznámější hormon je veřejností vnímán poměrně jednoznačně, ale experimenty ukazují, že je to trochu složitější.

I když se dnes bohužel dějí závažnější věci, máme pro ty, kdo se potřebují trochu uvolnit, další dávku vědy zabalené do humoru. A dnešní díl bude ještě lehce okořeněný hormony, konkrétně nejznámějším mužským hormonem testosteronem.

Kdy se dívat?

Všechny díly, ze kterých pocházejí naše ukázky, budou k vidění na stanici Prima Cool.

Na šestý díl VI. série se můžete v české premiéře podívat 3. června ve 21:20 (české znění). Stejný díl můžete sledovat v anglickém znění s titulky 4. června od 1:05 v noci.

Pokud jste náhodou neviděli ukázku, Amy v ní naznačuje, že Sheldonovi by v ní díky vítězství v klání na dálku s profesorem Hawkingem mohla stoupnout hladina testosteronu na úroveň. A zároveň nepřímo naznačuje, že by to mohlo vést k pro příjemným a Sheldona obvykle nepředstavitelným společným činnostem. 

Má samozřejmě pravdu (biologie je koneckonců její obor). Hormon testosteron je skutečně látka spjatá s "mužskými" pocity jako je vítězství v přímém soupeření.  A je také pravda, že vítězství v přímém soupeření vede u samců řady zvířat, včetně těch lidských, ke zvýšení hladiny testosteronu. U lidí se to týka dokonce nejen samotných zápasících, ale u sportovních klání i jejich soupeřů: fanoušci vítězného týmu mívají po zápase vyšší hladinu testosteronu než příznivci poraženého týmu. Tak co ten testoren je a co s námi vlastně dělá?

Dar býčích žláz

Pátrání po této látce probíhalo už v 19. století. Separovat se ji poprvé přesvědčivě povedlo profesorovi Fredu Kochovi z Chicaga, který si díky spolupráci s jatky dokázal zajistit skvělý materiál, tedy čerstvé býčí žlázy. V roce 1927 pak jeho laboratoř ze zhruba 20 kilogramů rozmělněného "materiálu" separovala přibližně 20 miligramů extraktu. Ten pak podali vykastrovaným samcům zvířat a ti injekcí "zmužněli", tedy alespoň chováním.

Nebuďte jako Penny

Když se v seriálu Teorie velkého třesku mluví o vědě, s námi víte, která bije.

Ve spolupráci s televizi Prima COOL vám přinášíme upoutávky na nejnovější řadu populárního amerického sitcomu The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku). V každé epizodě jsme pro vás vybrali jednu zajímavost z vědy, nebo techniky a rozebrali ji jako skoro jako Sheldon Cooper. Bazinga! Neomylnému géniovi totiž samozřejmě konkurovat nemůžeme.

  • antropický princip
  • homeostaze
  • Higgsův boson
  • dekomprese páteře ve vesmíru
  • holografický princip
  • Sloučenina už tehdy přilákala pozornost farmaceutických firem a díky jejich penězům se nakonec podařilo najít způsob, jak testosteron připravit uměle. Dva z objevitelů, Adolf Butenandt a Chorvat s českými předky Leopold Ružička, za to v roce 1939 dostali Nobelovu cenu. V té době se výzkum rozjížděl naplno a vědci dokázali vyvinout celou řadu uměle vyráběných variant testosteronu.

    Ve stejné době se také ukázalo, že látka pomáhá pokusným zvířatům nejen změnit chování, ale také získat více svalové hmoty a síly. Odtud byl krok k pokusům zneužívat ji ve sportu (i když ne pro všechny sportovce je přínos jasný).

    Míra zneužívání se lišila podle země a módy. V USA, kde testosteron "letěl", látku během přípravy na olympiádu v roce 1968 používala odhadem zhruba třetina všech nominovaných sportovců. V roce 2006 byl za testosteron po svém vítězství na Tour de France diskvalifikován cyklista Floyd Landis.

    Jak odhalit podvodníka?

    Kontrola vzorků není úplně přímočará, protože "normální hladina testosteronu" je trochu iluze. Rozpětí je poměrně velké. U mužů mladších 50 let se uvádí rozptyl objemu v krvi 10 až 40 nanomolů na litr krve (u žen je to 0,7 až 3 nmol/l). Ale najdou se i výjimky, které leží za tímto rozhraním, a tak se samotná zvýšená hladina testosteronu nedá považovat za důkaz podvodu.

    Používá se tak srovnání s jinou příbuznou látkou, epitestosteronem. To je velmi příbuzná látka (liší se jen v orientaci jedné chemické skupiny ve vzorci), kterou naše tělo také vyrábí přirozeně. Je to také hormon, ale nezdá se, že by zvyšoval výkonnost. Obvykle jsou v těle s testosteronem zhruba v poměru 1:1. Najdou se i výjimky, ale ani u těch nejextrémnějších poměr obou látek nepřesáhne zhruba 6:1.

    To je také limit, který může vést k diskvalifikaci sportovců v soutěžích. Samozřejmě, nabízí se možnost, že by si sportovci zvyšovali uměle také hladinu epitestosteronu. Na to se používá jiná analýza, která odhalí poměr různých variant (izotopů) uhlíku v látce.

    Na Zemi se totiž vyskytuje uhlík ve dvou variantách. Jedna z nich je radioaktivní a časem se postupně rozpadá. Jde o uhlík 14, který vzniká v atmosféře srážkami kosmického záření se zemskou atmosférou. Pak se tento zářící uhlík se vzduchem dostává do našich těl, kde se díky naší metabolické aktivitě udržuje jeho hodnota zhruba na stále stejné úrovni.

    Mrtvé předměty si s okolím hmotu nevyměňují, a tak se do nich uhlík 14 nedostane. To je i případ uměle vyrobených hormonů: nevznikají v živém těle, a tak mají jiný poměr uhlíku než hormony vyrobené tělem. Toto byl i případ Landis: měl v těle nejen velké množství testosteronu, ale také příliš mnoho běžného (neaktivního) uhlíku.

    Doping pro Sheldona?

    Když už jsme u dopingu, asi i vás napadla otázka, jestli by se Amy ve svém boji o Sheldonovu sexuální pozornost nemohla pod nějakou záminkou uchýlit k testosteronovému dopingu. Nechejme stranou otázku, jak testosteron podat Sheldonovi do těla (nemusí to být nutně injekce) a věnujme se možnému účinku. S ním je to složitější.

    Obchodníci s pocity

    V poslední době jsou módní "testosteronové terapie". Zatím je to relativně malý obchod, v roce 2011 měl v celosvětovém měřítku obrat dvě miliardy dolarů (zhruba čtyřicet miliard korun), ale prochází obdobím růstu.

    Firmy testosteronové přípravky prodávají v podstatě jako lék proti stárnutí (koneckonců jde o svaly a sex), ale věda za touto "terapií" je pochybná a následky mohou být horší než možné přínosy.

    Jistě, firmy a zdravotníci už skupiny uživatelů sledovali, ale obvykle jen krátkodobě. Největší rizika jsou přitom dlouhodobá, například zvýšená rizika vzniku některých typů rakoviny či poškození jater. 

    Výsledky zkoušek jsou přitom spíše důvodem k opatrnosti. Zatím největší, půlroční experiment s 230 muži z roku 2008 u účastníků neodhalil výrazné zlepšení ani ve svalové síle, ani v kognitivních schopnostech, ani v celkové kvalitě života. Další, ještě větší studie s 800 účastníky, by měla doběhnout v roce 2014.

    Obecně říká, že vyšší hladina testosteronu z nás dělá bojovnější a agresivnější bytosti. Kromě zvýšení libida a síly se může projevit třeba větší ochotou riskovat při finančních transakcích, probouzet mrzoutské stránky naší povahy a konečně i děti, které byly v děloze vystaveny vyšší hladině testorenu, mívají častěji autismus, který je statisticky převážně mužskou chorobou, či jsou ještě ve čtyrech letech např. horší v komunikaci. Hormon tedy může vyvolávat celou řadu dalších "mužných projevů", tvrdí vědecké studie i populárně-vědecké časopisy.

    Vypadá to přesvědčivě, logicky a důvěryhodně, což je však trochu problém. Jak ukázala velmi elegantní studie týmů z Freiburgu a Londýna, naše vnímání totiž hraje ohromnou roli. Vědci podávali testosteron ženám, a pak je požádali, aby si s jinými účastnicemi zahrály ekonomickou hru.

    Ženy, které dostaly skutečný testosteron, se dokázaly s partnerkami dohodnout na vzájemně výhodné spolupráci poměrně hladce, dokonce ještě o něco lépe než běžné ženy. Naproti tomu ženy, které si myslely, že dostaly testosteron, ale ve skutečnosti dostaly jen placebo, se chovaly úplně opačně: byly ve vyjednávání agresivní a neochotně přistupovaly na kompromisy.

    Podobných nejednoznačných výsledků je více. Zmiňme třeba nedávnou studii, podle které lidé s nižší hladinou testosteronu v ekonomických pokusech riskují více než zbytek populace, dokonce kupodivu podobně jako lidé naopak s vysokou hladinou testosteronu.

    Účinek testosteronu tedy můžeme považovat za jasný, ale skutečnost je podstatně složitější. Náš mozek funguje podstatně složitěji a vždy nesmírně záleží na kontextu. Takže můžeme úspěšně pochybovat, jestli by se Sheldon nechal testosteronem strhnout k něčemu nerozvážnému.