Podle Tomáše Hlinčíka, který působí v Ústavu pevných a plynných paliv a ochrany ovzduší a je zároveň proděkanem FTOP Vysoké školy chemicko-technologické, není celý proces přeměny zemního plynu na LNG vůbec jednoduchý. Navíc mezi klasickým zemním a zkapalněným plynem je zásadní rozdíl v tom, že zkapalněný plyn je významně upravený.
Těžený zemní plyn totiž obsahuje řadu nečistot. „Než tedy proběhne samotné zkapalnění nebo následné vtlačení do potrubní soustavy, je třeba jej zbavit pevných nečistot, sirných látek, oxidu uhličitého, pokud obsahuje organické sloučeniny rtuti, musí se odstranit i ty, a v případě, že obsahuje větší množství dusíku, provádí se také jeho odstranění,“ vysvětluje Tomáš Hlinčík.
Kvalita LNG je srovnatelná s ruským plynem
Při kryogenní separaci se zároveň získává helium, protože zemní plyn je jedním z jeho zdrojů a helium na planetě dochází, jeho cena roste. „Takto upravený zemní plyn se následně zkapalňuje, což probíhá tak, že se ochladí na teplotu minus 162 stupňů Celsia. Tím se dosáhne to, že jeho objem se sníží až 600krát,“ konstatuje proděkan.
Ten v Rozstřelu podrobně popsal tři základní metody, kterými lze zemní plyn zkapalnit. Následně se zkapalněný plyn přemisťuje do tankerů. „Používají se při tom stáčecí ramena. Potrubím poměrně velkého průměru se zkapalněný plyn přečerpává až 12 hodin do lodí. Ty mají různé kapacity, od nějakých 30 tisíc metrů krychlových až do 267 tisíc metrů krychlových.“
Stejným způsobem, pomocí stáčecích ramen, se následně zkapalněný zemní plyn přečerpává do terminálů, kde se přemění do jeho původní plynné podoby, tedy jeho objem se zpětně zvýší 600krát. Právě takový terminál zajistila vláda v Nizozemsku.
Plyn je následně posílán do přepravní a poté i do distribuční soustavy, tedy do potrubí, které vede k finálnímu spotřebiteli. Podle Tomáše Hlinčíka by měla být kvalita tohoto plynu srovnatelná s kvalitou ruského či norského plynu, na kterou jsme v ČR zvyklí.
To by museli otočit tok plynovodu
Proděkan FTOP však vidí háček v jednom detailu. Podle něj vláda přímo deklarovala, že se do České republiky dostane přímo plyn z nizozemského terminálu, a to je podle něj sporné. „Prostě si nemůžeme představit, že ten plyn vždycky fyzicky přepravíme z bodu A do bodu B.“
Podle něj totiž existuje precedent z minulosti, kdy ČR sice nakupovala tzv. „norský plyn“, ale ve skutečnosti ho nikdy v celém deklarovaném množství neodebírala. „Část norského zemního plynu totiž zůstávala v Německu a my jsme si z té konkrétní trubky vzali víc z toho, co bylo k dispozici, tedy plyn z Ruska. Takže fyzicky teče plyn Evropou vždy k největší nominaci, tedy k největšímu odběru, to znamená do Německa.“
Na druhou stranu vláda sdělila, že se do ČR dostane přímo plyn ze zajištěného terminálu v Nizozemsku. „To si neumím dost dobře představit, jak by to bylo. To by museli otočit tok v plynovodu NEL, což je páteřní evropský plynovod. Myslím si, že to dopadne tak, že si vezmeme víc plynu z potrubí, které jde přes naše území a plyn z Nizozemska zůstane tam.“
Zjednodušeně řečeno, demokratickou Evropu si můžeme představit jako velký zásobník plynu, kam je tato surovina dodávána z různých zdrojů a jednotlivé státy, případně distribuční společnosti, si pro potřebu dané země kupují plyn na burzách a dostanou produkt, který je v konkrétní lokalitě v daný okamžik k mání.
Jak funguje distribuce plynu v EU?
Do tohoto pomyslného „evropského zásobníku“ dosud dodávalo významnou část plynu Rusko. Pokud se evropské státy rozhodnou od ruského plynu odstřihnout, bude na naše území putovat plyn z jiných částí Evropy, ale nemusí to být specificky ten, který vyprodukuje vládou a společností ČEZ zajištěný terminál v Nizozemsku.
„Naše plynárenská soustava byla v minulosti stavěná tak, že byl uvažován pouze transport zemního plynu z Ruska, konkrétně plynovodem Bratrství,“ říká proděkan. „Ten proudil na naše území přes Ukrajinu a Slovensko. Pak se historie otočila tím, že se postavil Nord Stream 1. Ve Viborgu se tlačí plyn na straně Ruské federace, v Německu u Greifswaldu pak plynovod vystupuje z moře a je napojený na Opal, který vede k nám na hraniční předávací stanici Brandov a Hora Svaté Kateřiny, kde vstupuje na území České republiky.“
„Naše republika nebyla připravená na to, že bychom odebírali plyn z LNG terminálů. Nejbližší od nás je v Polsku ve Świnoujście. Ten je napojený na plynovod Jamal,“ uzavírá Tomáš Hlinčík.
Má plyn z LNG terminálů nějaká rizika? Dochází při jeho transportu k nějakým ztrátám? A jsou v budoucnu cesty, které by mohly využití zkapalněného plynu zefektivnit? I na to odpovídal Tomáš Hlinčík z Ústavu pevných a plynných paliv a ochrany ovzduší Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT v Praze v Rozstřelu.
