Sandersovo divadlo na půdě ctihodné Harvardovy univerzity se v noci ze čtvrtka na pátek 20. září našeho času opět ovládla vědecká recese. Konalo se tu 24. předávání tzv. Ig Nobelových cen. („Ignoble“ znamená nevážný.) Novinkou bylo, že na ceny dosáhly hned ve dvou kategoriích vědecké týmy s významnou českou účastí.
Každoročně udělovaná Ig Nobelova cena poukazuje na práce, které jsou něčím neuvěřitelné, zvláštní a obvykle přinejmenším jejich název vzbuzuje úsměv. To neznamená, že by šlo o „špatnou vědu“. „Jsou to studie, které člověka nejdříve rozesmějí a pak ho donutí k zamyšlení,“ jak uvádějí pořadatelé soutěže.
Stačí jediný pohled na fotografie ze slavnostního předávání a je jasné, že celý večer má spíše než k nobelovskému galavečeru blíže k cimrmanovskému humoru nebo absurdnímu dramatu Monty Pythonů. Více jak dvouhodinový ceremoniál připomene atmosférou vědecká symposia i školní besídky.
Cena „Ig Nobel Prize“ je spojena s věcnou a finanční odměnou. Nositelé Ig Nobelovy ceny dostanou po 10 bilionech dolarů, bohužel zimbabwských, diplom a Ig Nobelovu cenu samu: jídelní tác s přilepeným talířem a příborem. Zimbabwské dolary se jako měna už de facto nepoužívají, a tak finanční odměna není sice přesně vyčíslitelná, ale rozhodně je malá.
Kulturní vložka v podobě malé opery o pilulkách.
Tématem letošního ročníku bylo „jídlo“, ale z oceněných prací českých vědců byste to asi nepoznali.
Oceněná toxoplazma a umlčená evoluce
Prvním z oceněných českých vědců se stal Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty v Praze. Cenu v oboru „Veřejné zdraví“ získal spolu s kolegy z USA a Indie za snahu odpovědět na otázku: „Je nebezpečné mít kočku?“
Oceněná práce (dostupná na stránce J. Flegra) je jednou z mnoha článků Flegrova týmů, které se zabývají souvislostí mezi nákazou parazitem toxoplazmou a změnami v lidském chování. V tomto konkrétním případě nechali vyplnit psychologické testy necelé dvě stovky žen a zjišťovali, zda existují nějaké osobnostní rozdíly mezi těmi nakaženými a nenakaženými toxoplazmou. Ukázalo se, že nakažené ženy mají v průměru o něco vyšší inteligenci, méně často mají pocit viny nebo výčitky a zřejmě jsou i o něco popudlivější.
Výsledky této konkrétní studie nedokážou jednoznačně určít, zda za rozdíly skutečně může toxoplazma (je třeba možné, že naopak lidé s určitou povahou se nakazí spíše než jiní). Ale tým z Přírodovědecké fakulty postupně sbírá další důkazy, které ukazují, že vliv toxoplazmy na lidské hostitele a jejich chování by mohl být značný a velmi různorodý. Parazit by mohl ovlivňovat tvar našeho obličeje a možná se také může šířit nechráněným sexem.
Jde jen o střípek v mozaice. „Z vědeckého hlediska nejde o zásadní objev,“ řekl Flegr při přebírání ceny: „Manipulace toxoplazmy s hostitelem byla objevena už dříve u jiných druhů savců, například myší a krys.“ Objev by podle něj mohl mít ale i zajímavé praktické dopady, které jsme se ovšem nedozvěděli, protože o nich český vědec nechtěl hovořit. Můžeme se alespoň řídit jeho radou, abychom nejedli půdou kontaminované syrové kočky. (Vážněji míněné rady najdete v našem starším článku.)
Ne, že by český vědec nechtěl využít příležitosti přímo se obrátit na řadu zájemců o vědu. Začal mluvit o své teorii zamrzlé evoluce, kterou představil už před lety ve stejnojmenné knize a kterou považuje za vědecky cennější než své známější práce o toxoplazmóze, jak se nechal opakovaně slyšet.
Profesor Jaroslav Flegr přebírá Ig Nobelovu Cenu v kategorii „Veřejné zdraví“. I výběrem trička naráží na nositele toxoplazmózy, kterou se svým týmem dlouhodobě zkoumá.
Sál pobaveně reagoval na Flegrovu neochotu mluvit o některých méně optimistických důsledcích jeho výzkumu.
Bohužel mu nebylo dopřáno dokončit projev v klidu. Přerušila ho totiž pomocnice pořadatelů, jejímž úkolem je všechny projevy laureátů po překročení časového limitu zastavit opakovaným: „Prosím, přestaňte, já se nudím.“ Jaroslav Flegr si v souboji s vysokým dětským hlasem nevedl lépe než většina jeho kolegů, byť se pokusil dívenku uplatit (či odstrašit?) plyšovým pavoukem. Krátce poděkoval výboru, veřejnosti i toxoplazmě. Český vědec bude mít příležitost o své teorii zamrzlé evoluce mluvit podrobněji během přednášek laureátů ceny, které probíhají pravidelně den pro předávání cen také na půdě Harvardovy univerzity.
Ještě jen zmiňme, že spolunositeli ceny se stali vědci z USA a Indie, kteří ve zdravotnických statistikách popsali překvapivě velkou souvislosti mezi kočičím kousnutím a depresí postiženého (celkem 1,3 milionu pacientů). Práce je dostupná zde.
Zjistili, že u zhruba 40 procent pacientů, které kousla kočka, se také někdy objevila diagnóza deprese. Souvislost může být samozřejmě zcela náhodná, ale autoři ji považují za zajímavý příspěvek do debaty o celkovém vlivu vlastnictví domácích mazlíčků na zdraví (podle řady studií má domácí zvíře pozitivní vliv, ale tento výsledek nepotvrzují všechny beze zbytku).
Češi podruhé
Druhou českou oceněnou prací byl dlouholetý „favorit“ na získání této ceny, tým kolem v Německu působícího českého vědce Hynka Burdy, který zahrnuje především odborníky z ČR. Skupina se věnuje dlouhodobě vnímání magnetického pole u vyšších živočichů.
V roce 2008 přišli s prací o statistické souvislosti mezi postavením pasoucích se krav a orientací magnetického pole Země (práce dostupná odsud). Velmi zjednodušeně řečeno na základě satelitních snímků dospěli k závěru, že pasoucí se skot se ve zvýšené míře staví podél orientace magnetického pole naší planety, tedy směrem k magnetickému severu či jihu.
Hypotézu, že i vyšší živočichové jsou citliví k magnetickému poli Země prověřovali u dalších zvířat, divokých i domestikovaných. Ocenění získali za práci z roku 2013, ve které sledovali postavení psů k magnetickému poli během „úlevy“. (Zřejmě proto, že během této aktivity jsou psi prokazatelně v klidu a orientace jejich těla se určuje poměrně snadno.) Podle výsledků se i psi ve chvíli, kdy je stabilní magnetické pole, orientují ve větší než náhodné míře ve směru k magnetickému severu či jihu.
Český tým si přinesl i názorné pomůcky.
Vnímání magnetického pole u živočichů, takzvaná magnetorecepce, i přes tyto výsledky zůstává nevyjasněnou záležitostí. I v Čechách se našla poměrně velká skupina skeptiků, která se závěry studií nesouhlasí. Vznikla i opakovaná analýza družicových snímků, které využívala Burdova skupina, provedená týmem kolem Jiřího Heřta a Lukáše Jelínka (práce je dostupná odsud).
Mezi týmy se rozpoutala odborná debata, která ale skončila patem: ani jedna ze stran se nenechala odpůrci ve sporu přesvědčit. Vzhledem k tomu, že jde v biologii o spíše okrajové téma, kterému se věnuje jen málo vědců, a sehnat prostředky na jeho důkladné zkoumání je relativně obtížné, může tento spor bez rozřešení doutnat ještě roky.
Pobavení a poučení - i skrze exkrementy
Týmy, které se nemohly dostavit na předávání, alespoň natočily zdravici. Španělský tým představil svůj výzkum bakterií z batolecích výkalů a jejich využití při výrobě párků.
Cena byla původně zamýšlena skutečně spíše jako posměšné ocenění, podobné Bludnému balvanu, který uděluje český klub skeptiků Sysifos. Ale postupem času si osvojila přívětivější úlohu - upozorňuje na na první pohled vtipné až směšné vědecké bádání. Zároveň ale dává odborné i laické veřejnosti příležitost nahlédnout pod pokličku méně známých výzkumů.
Část vybraných studií se třeba zabývá výkaly (jen mezi letošními vítězi jsou dvě). To je pochopitelně komické a může budit znechucení maskované posměchem. Ale zároveň to ukazuje, že vědcům nejsou oblasti živočišné říše tabu jen proto, že si musí na chvíli natáhnout rukavice a zadržet dech.
