Neděle 5. února 2023, svátek má Dobromila
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. února 2023 Dobromila

Jak přišli dinosauři ke svému pojmenování a proč to trvalo tak dlouho

Když byl v únoru roku 1824 formálně popsán první druhohorní „neptačí“ dinosaurus, jímž se stal jurský teropod megalosaurus, jméno „dinosauři“ ještě neexistovalo. Nezměnilo se to ani s pozdějším popisem dalších druhů.

V době stanovení jména Dinosauria byla představa o těchto druhohorních plazech velmi nepřesná. Takto si iguanodona (vlevo) a megalosaura (vpravo), tedy dva ze tří rodů dinosaurů, pro něž bylo jméno původně stanoveno, představoval francouzský výtvarník Édouard Riou ještě v roce 1863. | foto: Édouard Riou; Wikipedia (volné dílo)

Až roku 1842 bylo skutečně oficiálně ustanoveno vědecké jméno Dinosauria, a to britským přírodovědcem Richardem Owenem. Historie této události je velice zajímavá a navíc od ní letos uplynulo rovných 180 let.

Fosilie dinosaurů byly na mnoha místech světa známé lidem již v dávných předvědeckých dobách, jejich rozeznání vědou se nicméně datuje až do prvních tří desetiletí 19. století, kdy objevy zkamenělin na území Velké Británie a později i v kontinentální Evropě prokázaly existenci do té doby zcela neznámých plazích vládců naší pravěké planety. V této době ještě nebyly známé kompletně dochované kostry dinosaurů a ohledně jejich vzezření, ekologie, anatomie nebo fyziologie panovala značná nejistota.

Owen si povšiml podobností ve stavbě končetin a křížových obratlů tří prvních popsaných dinosaurů, dravého megalosaura a dvou býložravců, iguanodona a hyleosaura. Ačkoliv byli tito živočichové vzhledově i z hlediska ekologie značně odlišní, Owen správně poznal, že se jedná o zástupce jediné vývojové skupiny druhohorních plazů. Kromě společného znaku v podobě velkých rozměrů, které však o vzájemné příbuznosti mnoho nevypovídají, jej upoutala stavba pánevního pletence, který byl charakteristický srostlými křížovými obratli a vytvářel pevnou pánev, dobře uzpůsobenou pro obratlovce žijící aktivně na souši.

Stavba kostry končetin zkušenému anatomovi Owenovi prozrazovala, že to byli efektivně se pohybující tvorové, s nohama podsunutýma pod tělem, dobře podpírajícíma jejich značnou tělesnou hmotnost. Jinými slovy, již v této době britský badatel pochopil, že dinosauři měli stavbu těla podobnější dnešním velkým savcům než recentním plazům (kteří mají nohy často vybočené do stran).

Owen dokonce spekuloval o tom, že dinosauři mohli mít dokonale vyvinuté čtyřkomorové srdce a vyspělý oběhový systém, podobný tomu, který nacházíme u teplokrevných obratlovců. Tyto pravdivé, ale v první polovině 19. století ještě zcela šokující hypotézy pak na dalších 130 let zapadly a vrátili se k nim až badatelé v průběhu tzv. Dinosauří renesance.

Owen také chápal, že trojice plazů, které pojmenoval jako dinosaury, představovala pravděpodobně jen malou část kdysi rozsáhlé megafauny, obývající Zemi a vládnoucí jejím souším, na kterou byli ostatně výborně anatomicky adaptováni. Představoval si, že dinosauři byli tvorové podobní dnešním „tlustokožcům“, kteří se dokázali rychle pohybovat a dominovali díky svým silným končetinám, kvalitnímu chrupu a důmyslné fyziologii tehdejšímu „světu vejcorodých a studenokrevných nižších forem“.

Dinosauři měli vyvrátit evoluci

Owen však neměl pravdu ve všem – domníval se například, že všichni dinosauři byli čtvernožci, a to včetně ve skutečnosti bipedního megalosaura. Zajímavý je také aspekt, který podrobně popsal americký paleontolog Stephen J. Gould ve své eseji, česky publikované například v knize Lživé kameny z Marrákeše (Mladá fronta, 2011, str. 178–194). Podle ní Owen dinosaury využil jako silný argument proti evolucionistickému pojetí vývoje života na Zemi, jehož byl velkým odpůrcem.

V této době ještě nebyla publikována zásadní práce Charlese Darwina O původu druhů, k tomu došlo až v roce 1859, přesto však již o celá desetiletí dříve sváděl evolucionismus (či myšlenka tzv. transmutace) s kreacionistickým pojetím vleklou a vyhrocenou válku. Owen využil dinosaury jako argument proti transmutaci, když světu představil dinosaury jako vyspělejší formy plazů, než jsou ty recentní.

Transmutacionismus totiž postuloval vývoj k neustálému zlepšování či alespoň přímý vývoj vedoucí od jedné formy k další. Pokud však dinosauři byli anatomicky vyspělejšími plazy, než jsou dnešní krokodýli a ještěři, pak mohli být sotva jejich přímými předky. Zato individuální „akty stvoření“ v každém geologickém období zvlášť by s tímto faktem v rozporu nebyly.

Strašliví ještěři

Owen pak ve jméně dinosaurů (přeloženo z řečtiny doslova „hroziví či strašliví plazi/ještěři“) zdůraznil jejich „strašlivou velkolepost“, nikoliv strašlivost v negativním smyslu. Dinosauři byli v jeho představě obrovští a majestátní, proto budí vjem jakési děsivé bázně. Jméno Dinosauria tedy bylo označením úspěšných pravěkých vládců pevnin naší planety, nikoliv taxonomickým odsudkem jakýchsi strašlivých a pitoreskních karikatur, jak toto jméno mnozí autoři v minulosti chybně interpretovali.

V tomto směru se tedy Owen určitě nemýlil, i když o skutečném významu, rozmanitosti a vývojové historii dinosaurů nemohl mít ještě sebemenší tušení. Ve své účelové interpretaci dinosaurů se však samozřejmě mýlil, tito veleúspěšní archosauři nebyli předky dnešních plazů, nýbrž dnešních ptáků, jak ještě za Owenova života koncem 60. let 19. století správně tvrdil a dokládal přírodovědec Thomas Henry Huxley. Jeho prozíravý názor pak rovněž na celé další století zapadl.

Zde nám však jde o jinou kontroverzi, která souvisí s letopočtem spojeným s pojmenováním dinosaurů. Často totiž bývá uváděno, že termín Dinosauria vznikl v roce 1841, zatímco jinde je zmíněn rok 1842. Jak už bylo v textu uvedeno, správně je pouze onen pozdější termín, což doložil již v 90. letech minulého století britský historik vědy Hugh Torrens.

Richard Owen byl podle jeho zjištění pověřen vypracováním podrobné zprávy o britských zkamenělinách pravěkých plazů, přičemž první díl této své zprávy publikoval v roce 1839. Druhý, pro dinosaury zásadní díl, pak ústně prezentoval v létě roku 1841 na 11. výročním zasedání asociace ve městě Plymouth. Oficiálně však termín Dinosauria publikoval až v dubnu roku 1842. Ve své „Zprávě o britských fosilních plazech, část II.“ uvádí na straně 103, že: „Kombinace těchto znaků…, jež se všechny ukazují u tvorů, kteří, jak se předpokládá, svou velikostí dalece překonávali největší ze současných plazů, bude považováno za dostatečný základ pro ustanovení samostatného kmene či pod-řádu ještěrovitých plazů, pro který bych navrhoval jméno Dinosauria.“

Dříve se přitom mnozí historikové vědy domnívali, že Owen použil jméno Dinosauria již během své přednášky z července roku 1841, takže odborný název této úspěšné skupiny obratlovců podle nich vznikl již v tomto roce. V roce 1991 byly dokonce na několika místech ve Velké Británii pořádány oslavy „150. výročí vzniku jména dinosaurus“. Badatel Hugh Torrens však pečlivým rozborem dobových dokumentů doložil, že v řeči z roku 1841 Owen zatím dinosaury zahrnul pouze všeobecně do společné skupiny jakýchsi „obřích ještěrovitých plazů“ a nebyl ještě rozhodnutý, zda pro ně má skutečně zvolit vlastní, zcela samostatnou skupinu.

Jako jediný vědec své doby však byl dostatečně erudovaný, aby rozpoznal příbuznost tří značně odlišných druhohorních plazů a nakonec je označil společným jménem. K tomu však v roce 1841 nedošlo. Žádné z londýnských novin o dinosaurech až do dubna roku 1842 nereferují, přitom v této době přinášejí extrémně podrobné informace z různých odvětví vědy. Podle Torrense je pravděpodobné, že Owen jméno Dinosauria vymyslel až krátce před přípravou své zprávy pro tisk, oficiálním datem „vzniku“ dinosaurů je tedy nepochybně až duben 1842.

Nejasnosti v tomto směru nicméně přineslo chybné datování prvního menšího nákladu zprávy, která je ještě označena předchozím rokem 1841. Dodnes není jisté, zda šlo o omyl, spojený s datem zasedání společnosti v dřívějším roce nebo zda se nemohlo jednat o záměrné antidatování kvůli možným sporům o prvenství v pojmenování této skupiny. Případně se pak mohlo jednat i o pouhý omyl, to je však nejméně pravděpodobná varianta. Každopádně i dnes se stále setkáváme s tvrzením, že název Dinosauria vznikl roku 1841, ačkoliv podle platných pravidel biologické nomenklatury by se mělo jednat až o rok následující.

Dinosauři jsou tu tedy s námi s tímto jménem již celých 18 desetiletí. Kdyby jen Owen tušil, že jeho „velkolepě strašliví plazi“ vůbec nevyhynuli a v počtu více než 10 tisíc druhů přežívají většinou v podobě malých opeřených forem, které jinak označujeme jako ptáky.

Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.

Autor:
  • Nejčtenější

Kometa, která se po 50 tisících letech vrací k Zemi, je vidět pouhým okem

Kometa s názvem C/2022 E3, či ZTF, se tento týden na své cestě Sluneční soustavou dostane k Zemi nejblíže. Pro...

A TOTO VÍTE? K čemu je ten tlustý válec na hlavních moderních tanků

Seriál I na tanku lze identifikovat věci, které mohou u někoho vzbudit otazníky. Například tlustší válec na hlavni kanonu....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

ANALÝZA: Západní tanky mají ničení těch ruských v rodném listě

Ukrajinská armáda získá díky západní pomoci moderní tanky a obrněné transportéry standardů NATO. Zatímco na bojišti...

A TOTO VÍTE? Proč mají letadlové lodě ostrov vpravo

Seriál Nad letovou palubu letadlové lodě ční takzvaný ostrov, na němž se ukrývá mimo jiné velitelská věž, navigační můstek a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Postavte se k tomu čelem. Letadla nikdy neomrzí

Úkolem následujícího kvízu je poznat typ letadla na fotografii z čelního pohledu. I když kvíz řada čtenářů magazínu...

Průlom sedmnáct let od vraždy. Kmotra Mrázka zastřelil vrah ze Slovenska

Premium Mrzlo. Ze dveří zámečku na pražské Lhotce vyšel kmotr podsvětí František Mrázek. Nájemný vrah ležící sto metrů daleko u...

Láska je evoluční finta, zamilovanost porucha emocí, říká psycholog Klimeš

Premium Láska je mocná emoce a bezesporu ta nejhezčí. A má hodně podob, které člověka nutí dělat různé věci. Mozkové okruhy...

Ruská lež je ohromná zbraň. Proč je Putin stále oblíbený, líčí reportér Karas

Premium Býval nejdéle sloužícím zahraničním zpravodajem České televize. V Polsku, v Rusku i na Ukrajině strávil Miroslav Karas...

Příběh chatrče z dinosauřích kostí, která se stala paleontologickou legendou

Některé příběhy z dějin paleontologie připomínají spíše výňatky ze scénářů hollywoodských snímků. Patří sem i objev...

Krok ke spáse? Vědcům se zdařila jaderná fúze se ziskem energie, píše tisk

Americkým vědcům se poprvé podařilo provést jadernou fúzi, při které se uvolnilo více energie, než kolik bylo do reakce...

Obrovský potenciál i riziko nanotechnologií. Mají nečekané vlastnosti, říká vědkyně

Premium Nejen roušky, ale i opalovací krém, autolak nebo třeba oblečení. Nanotechnologie jsou všude kolem nás. „Materiály se v...

Bouře v zrnku pepře. Jaderná fúze velmi pokročila, ale k elektrárně je daleko

Exkluzivně V pondělí 5. prosince nastal v americké národní laboratoři LLNL okamžik, který okamžitě vzbudil pozornost nejen...

Prosázel a propil 7 milionů korun. Prodal jsem i Českého lva, říká Vondráček

Televizní reportér, novinář a režisér David Vondráček (59) prohrál za celý svůj život v hazardu sedm milionů korun....

Žena vypadá jako holčička, lidé zaměňují jejího manžela za tatínka

Třicetiletá Carolyn Fulltzová z USA už je trojnásobnou maminkou, ale stále vypadá jako malá holka. Její o tři roky...

Zemřela zpěvačka Naďa Urbánková. Proslavila se hity Závidím či Drahý můj

Ve věku 83 let zemřela v pátek zpěvačka a herečka Naďa Urbánková, držitelka pěti Zlatých slavíků, interpretka hitů...

Františka Ringo Čecha odvezli do nemocnice. Podle syna měl mrtvici

František Ringo Čech (79) byl v neděli večer podle zdrojů CNN Prima NEWS převezen do pražské Nemocnice Na Homolce....

Každý má nějakou erotickou slabůstku či fetiš. Které patří mezi nejčastější?

Mít v sexuálních hrátkách nějakou více či méně podivnou „úchylku“, která nám dělá dobře, rozhodně není hřích. Je to...