Než se ve druhé polovině 20. století rozšířila letecká doprava, nezbylo hlavám států nic jiného, než cestovat vlakem. Jezdil tak německý císař, rakouský císař, svůj vagon měl třeba i prezident Masaryk. Teprve diktátoři si z vlaků udělali luxusní pevnosti.
Nacistický Führersonderzug
Německý diktátor Adolf Hitler používal svůj obrněný vlak už před druhou světovou válkou, po 1. 9. 1939 z něj udělal pojízdný hlavní stan. Führersonderzug (vůdcův zvláštní vlak) se původně jmenoval Amerika, od ledna 1943 Brandenburg. Podobných zvláštních vlaků však existovala v nacistickém Německu celá řada.
 |
Hitlerův vlak poháněly dvě silné parní lokomotivy řady 01.10, později BR 52, hned za nimi a pak na úplném konci vlaky byly dva vagony s 20mm rychlopalnými protiletadlovými kanony. Kromě osobního Hitlerova vozu byl dále v soupravě velitelský vůz s komunikačním centrem, několik vozů pro hosty, vagon pro speciální jednotku SS, dva jídelní a dva zavazadlové vozy, lázeňský vagon a vůz pro šéfa říšské tiskové služby.
Vlak dosahoval rychlosti až 120 km/h. Aby odpadlo zdržení kvůli zbrojení vodou a uhlím, každých 200 kilometrů čekaly na Führersonderzug nové lokomotivy.
Zajímavé je, že vagony nebyly pancéřované, přesto však byly na svou dobu velmi těžké, každý měl hmotnost zhruba 60 tun. Třeba Hitlerův vagon měl speciální mramorovou vanu, která stála na speciálním železobetonovém soklu.
První muž nacistického Německa měl ve svém vlaku absolutní pohodlí a hlavně soukromí. Každou stranu vagonu chránili dva muži z vůdcovy osobní stáže, následoval salonek s velkým stolem a pohovkami z javorového dřeva, Hitlerova ložnice s jednoduchým lůžkem, mramorová koupelna, 3 kupé pro hosty a sprchový kout.
Svoje 52. narozeniny slavil Hitler přímo u svého zvláštního vlaku poblíž rakouského Mönichkirchenu.
Cestovat s Hitlerem vlakem Amerika bylo považováno za čest. Führersonderzug pochopitelně nefiguroval v žádných jízdních řádech a jeho pohyb byl vždy pečlivě tajen.
Hitlerův vlak byl v Berlíně neustále v pohotovosti na někdejším anhaltském nádraží. V červnu 1941, na začátku německého útoku na Sovětský svaz byl celý vlak ukrytý v betonovém bunkru ve východním Polsku v obci Stępina.
Na konci druhé světové války byl osobní Hitlerův vagon zničen, aby se nedostal do rukou spojenců. Luxusní vagony začaly používat Američani a Britové pro dopravu významných hostů ve svých okupačních zónách. V padesátých letech většinu vagonů získala západoněmecká vláda. Kuriózní je, že spolkový kancléř Konrád Adenauer v těchto vagonech dojel v roce 1955 na návštěvu Moskvy.
Další snímek z oslavy Hitlerových 52. narozenin se zvláštním vlakem v pozadí
Putinův Vlak přízrak
Ruský diktátor Vladimir Putin si začal svůj svůj vlak stavět už na počátku 21. století a jeho stavba stále není ukončena. Do dnešní dnů měl podle odhadů stát přes miliardu rublů, v přepočtu kolem 77 milionů dolarů. Podobnost s Hitlerovým vlakem je až zarážející.
Putinův vlak se maskuje za obyčejnou soupravu společnosti Grand Servis Expres. Snadno se však dá odhalit díky speciálním anténám na střeše některých vagonů.
Putinův vlak obvykle táhnou dvě dieselové lokomotivy, třetí je na konci vlaku. Dieselové proto, kdyby v síti Ruských železnic vypadlo napájení trakčního vedení. Že by obavy ze sabotáže?
Vlak se skládá minimálně z 11 vagonů. V prvním je konferenční místnost, v dalších najdeme posilovnu, masážní a kosmetický salon a turecké lázně. Dva vagony slouží pro prezidentův doprovod a jeden jako restaurační vůz. Nejméně čtyři vozy slouží výhradně Putinovi, z nichž jeden je jídelní. Na konci vlaku je pak řazený vagon pro společenské akce.
Součástí jednoho vagonu je posilovna, kosmetický a masážní salon a turecké lázně.
Vozy jsou samozřejmě pancéřované. Stěny a okna jsou odolné minimálně proti střele z AK-47 nebo odstřelovací pušky Dragunov, všechno však nasvědčuje tomu, že balistická ochrana bude daleko silnější. Dokazuje to třeba i váha jednoho vagonu, přes 100 tun. To je dvakrát více než u vozů pro obyčejné cestující.
Podle investigativních novinářů z Dossier Centra, které je napojeno na Michaila Chodorkovského, používá Putin pro svůj vlak několik soukromých nádraží. Jedno podědil ještě po Stalinovi v centru Moskvy u Jaroslavského nádraží, další je však nově postavené na několikakilometrové vlečce u prezidentovy rezidence (a domu jeho milenky Aliny Kabajevové) u města Valdaj asi dvě hodiny jízdy severně od metropole. Na leteckých snímcích je vidět heliport těsně vedle peronu. Putin prý těch posledních pár kilometrů odmítá jezdit autem.
VIP stanice stojí v Moskvě na okraji Jaroslavkého nádraží.
Pohyb Putinova vlaku se nedá vystopovat, ruští šotouši mu přezdívají Vlak přízrak. Podle nich se nejčastěji pohybuje na trase Moskva – Valdaj, Moskva – Petrohrad nebo Moskva – Soči. Poznat se dá především podle speciálních antén na střeše několika vagonů. Dosahuje rychlosti 160 kilometrů za hodinu, a když je na kolejích, má absolutní přednost.
Putinův vlak se maskuje za obyčejnou soupravu společnosti Grand Servis Expres. Snadno se však dá odhalit díky speciálním anténám na střeše některých vagonů.
Kim jako chudý příbuzný
Když vyrazí vlakem na cesty severokorejský diktátor Kim Čong-un, mají média několik dní o čem psát. Vypadá to, že na humbuku kolem těchto výjezdů si komunistická propaganda náležitě smlsne. Ale podívejme se na Kimův vlak.
Obrněný vlak severokorejského vůdce Kim Čong-ila míří do Ruska. (21. srpna 2011)
Dá se říci, že je to historická souprava, vagony totiž Kim Ir-senovi věnoval v padesátých letech 20. století sám Stalin. Vagony jsou sice pancéřované, věk je na nich ovšem znát, severokorejská souprava může jet rychlostí jen 60 kilometrů za hodinu. To však nebránilo dědečkovi současného diktátora cestovat se svým vlakem až do Evropy. Třeba do Československa dorazil hned dvakrát, naposledy v roce 1984. Z toho vyplývá, že vagony musí být uzpůsobeny pro výměnu podvozků ze širokého rozchodu (1520 mm) na normální (1435 mm).
Záběr z železničního vagonu, kterým 4. června 1984 cestovala z Děčína do Prahy korejská stranická a státní delegace vedená generálním tajemníkem ÚV Korejské strany práce a prezidentem KLDR Kim Ir-senem. Vlevo od Kim Ir-sena Vasil Biľak, naproti ministr zahraničních věcí Bohuslav Chňoupek. Obložení vagonu je ještě tmavé, křesla jsou původní.
Oproti Putinovi se Kimové nikdy svým vlakem netajili, snímky a záběry však existují jen z jednoho vagonu, kde severokorejští diktátoři vítali své hosty. Interiér se za desítky let proměnil, třeba barva obložení byla při návštěvě československých komunistických pohlavárů tmavá, za Kim-Čong-ila zesvětlela, a zůstala tak dodnes.
Vyměnilo se i posezení pro hosty, dřevěná křesílka vystřídaly kožené pohovky. Kim Čong-il seděl ve žlutých, jeho syn však vyměnil potahy za fialové. Na stěně v čele vagonu přibyla LCD obrazovka a na psacím stole pak notebook.
Zatímco Kim Čong-il sedával ve žlutých křeslech, jeho syn Kim Čong-un je nechal přečalounit.
Také Kimův vlak má, alespoň na severokorejských kolejích, absolutní přednost. V této totalitní zemi to jde ovšem tak daleko, že v okamžiku, kdy se má pojízdná pevnost dát do pohybu, z příslušné tratě se musí uklidit všechny ostatní civilní vlaky.
Lidé, kteří mohli, ať už s Kim Ir-senem nebo Kim Čong-ilem, zvláštním vlakem jet, mluvili o tom, že v soupravě byl pokaždé dostatek kvalitního jídla a pití. Ruský úředník Konstantin Pulikovskij tvrdil, že v roce 2001, tedy v době, kdy byl v Severní Koreji hladomor a umírali tisíce lidí, bylo v Kimově vlaku možné si objednat cokoli z korejské, ruské, čínské, japonské a francouzské kuchyně. Samozřejmě včetně francouzských vín.
Dá se předpokládat, že obrana Kimova „Sonderzugu“ bude sofistikovanější než v padesátých letech. Snímek z roku 2011 ukazuje jeden vagon s posuvnou střechou. Můžeme jen spekulovat, jestli se v prostoru pod ní ukrývají radary, protiletadlová obrana nebo jen manuální klimatizace na severokorejský způsob.
Kimův vlak v železniční stanici v ruském Ulan-Ude v srpnu 2011. Jeden z vagonů má posuvnou střechu.
