Další analytici a výzkumníci se snaží přesvědčit představitele světových hudebních labelů, že za klesající prodej kompaktních disků si mohou jen a pouze sami. Jejich marná snaha se ale rovná bušení na bránu opuštěného hradu. RIAA pokračuje v hromadných žalobách a stejnou praxi zavádí také Evropa.
Vědecky podložený průzkum
Pod studií, uveřejněnou sotva před pár dny, jsou podepsány dvě slovutné instituce: Univerzita Severní Karoliny a samotný Harvard. Vědci v roce 2002 po dlouhých sedmnáct týdnů monitorovali přenosy souborů ve dvou OpenNap serverech, potomcích Napsteru, a porovnávali je s vývojem prodeje fyzických nosičů.
Protože podobných průzkumů již v minulosti proběhlo několik, výsledky asi nikoho nepřekvapí: "Výkyvy prodeje CD v závislosti na sdílení hudby v P2P sítích se prakticky rovnají statistické nule," stojí ve vědeckém materiálu. Ten dále uvádí, že ani sdílení ve velké míře nemůže trh nijak znatelně ovlivnit, neboť většina uživatelů P2P jsou lidé, kteří by si album nekoupili ani v případě, že jej nemohli stáhnout z internetu.
Univerzitní profesoři Felix Oberholzer a Koleman Strumpf při experimentu zaznamenali 1,75 milionu downloadů a ve své práci se kromě ekonomického aspektu také zajímali o chování uživatelů. Takový průměrný stahovač se na server během 17 týdnů přihlásil dvakrát a zkopíroval si kolem 17 skladeb. Pravda našly se i výjimky. Absolutním rekordmanem byl uživatel s 71 přístupy a více než pěti tisíci stáhnutými skladbami.
Profesoři porovnali downloady s prodejem pěti set alb různých hudebních žánrů a zjistili, že i při nejpesimističtějším výhledu připadá na jedno neprodané CD pět tisíc stažených souborů. Podle autorů tak ani současné masové kopírování prostřednictvím internetu nemohlo způsobit tak drastický propad trhu v posledních letech. Ba naopak, záznamy opět ukazují, že stahování skladeb z P2P může prodej nejzajímavějších titulů spíše podpořit.
Jedni jej vítají, druhé nezajímá
Univerzitní průzkum by mohl opět rozvířit debaty kolem možného prospěchu, který by mohl hudební průmysl z provozu P2P sítí vytěžit. Nikki Hemming, prezidentka společnosti Sharman Networks, jej přivítala zejména pro to, že se jako jediný opírá o oficiální data ze skutečných sdílených serverů, a není založen jen na vyplňování dotazníku. Vědecká práce by podle ní měla labely konečně přimět zasednout s provozovateli P2P k jednomu stolu a jednat o sítích jako distribučním kanálu pro jejich produkci.
Americká copyrightová organizace RIAA okamžitě označila výsledky průzkumu za nedůvěryhodné. "Naše vlastní průzkumy ukazují, že sdílení má na prodej CD jasně negativní dopad. Kdo hodně stahuje, méně kupuje," tlumočila stanovisko tisková mluvčí Amy Weiss. O dalších důvodech vývoje trhu s hudebními nosiči se odmítá bavit, přitom hudba prokazatelně vyklízí pozice filmům na DVD a videohrám, jejichž prodej již několik let neustále stoupá.
Žalob přibývá
Labely a P2P sítě pohromadě asi ještě dlouho jen tak nenajdeme - patrně jen před soudem. RIAA nemá na sdílení souborů nejmenší zájem, raději než hledat alternativní cestu bude dál žalovat stovky uživatelů. Další vlna žalob zasáhla více než pět stovek Američanů, mezi nimiž je 89 studentů z 20 univerzit. Právě ti jsou podle prezidenta RIAA Cary Shermana ze všech pirátů nejaktivnější.
"Máme tu skvělou nabídku oficiálních internetových služeb, kde si fanoušci mohou stáhnout kvalitní hudbu. Žaloby jsou nejúčinnějším nástrojem, jímž chceme poučit uživatele P2P sítí o nutnosti dodržování zákona, chránit práva držitelů copyrightu a nasměrovat hudební přiznivce k legálnímu stahování," prohlásil Sherman.
Mraky se stahují také mimo území USA. Soudy v Dánsku, Německu, Itálii a Kanadě obdrželi celkem 247 žalob místních poboček Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI) proti jednotlivcům, neoprávněně nabízejícím ke stažení materiál chráněný autorským právem. Obžaloba tvrdí, že obvinění mají na svých počítačích několik set nebo tisíc skladeb. IFPI tak odstartovala první vlnu hromadných žalob na evropském kontinentě.
