Intel: skok na 65 nanometrů umožní vyšší takty až 9 GHz
Intel se nadále i při použití 65 nanometrové technologie drží současných řad Pentium 4, Pentium D a Extreme Edition své osvědčené architektury Netburst. Ta se však v podstatných částech jednotlivých čipů dočká výrazných inovací - některé obvody tak poběží na rychlostech blízkých 10 GHz.
Na konferenci International Solid-State Circuits Conference 2006 (ISSCC) předvedl Intel, že je možné teoreticky dosáhnout výrazně vyšších taktů než jaké dnes umožňují aktuální verze z řad Pentium 4. Logika nových procesorů založených na 65 nanometrech má umožňovat pro nejpodstatnější části čipu výrazný nárůst rychlosti.
V rámci architektury Netburst pracují dvě podstatné jednotky - ALU (Arithmetic Logic Unit) a AGU (Address Generation Unit) - obecně s dvojnásobnou rychlostí oproti zbývajícím částem čipu Pentium 4/D/EE. Právě tyto části by měly v nových procesorech zvládat takt až 9 GHz a tak - při provozním napětí 1,3 Voltu a teplotě 70 stupňů Celsia - dosáhnout frekvenci až 4,5 GHz pro zbylé části čipu, tj. celý procesor. Zatím je však podobné odvozování spíše teoretické, protože otestovány byly zatím pouze jmenované dvě jednotky na vyšší rychlosti, ne celý čip.
Zda a kdy se podobně vysoko taktované procesory objeví na trhu se zatím Intel nepochlubil. Zatím nejrychlejšími současnými procesory jsou modely Pentium 4 661 s 3,6 GHz jádrem v architektuře 65 nanometrů - a s 90 nanometry Pentium 4 672 s 3,8 GHz. Zdá se tedy, že v již takřka pohřbené architektuře Netburst stále ještě tepe život - a to ve velmi vysokém tempu. Současně je však nutno zmínit, že při podobné provozní teplotě bude klást procesor zřejmě značné nároky na chlazení - a ke slovu přijdou i technologie pro úsporu energie v době nečinnosti či nevytíženosti procesoru.
IBM plánuje procesory Power6 s více než 5 GHz
Ačkoliv již neprodává vlastní sestavy, IBM nadále vyrábí velmi výkonné čipy - na výstavě ISSCC si nechalo nahlédnout pod pokličku a poodhalilo budoucnost svých aktuálních a částečně i vývojových procesorových řad. Procesory Power6 tak mají zcela jistě dosáhnout taktu výrazně přes 5 GHz, zatímco Power5+ zatím musí udržet trh na podstatně nižších frekvencích do doby příchodu nového šampióna.
IBM chce dosáhnout vysokých taktů u nové řady výrazně vylepšeným centrálním řízením taktu jednotlivých komponent - pouze díky tomu je možné dosáhnout rychlosti přes 5 GHz, při současném zachování možnosti upravovat rychlost pracovního cyklu během provozu. Každé jádro má mít svou vlastní (osmicestnou asociativní) vyrovnávací paměť o velikosti 64 KB, která se skládá ze čtyř 16KB SRAM jednotek a 2 prediktivních makro částí. Tato část čipu by měla být schopna dosahovat taktu až 5,6 GHz.
Oproti tomu pouze na 4 GHz běžící výpočetní jednotka v plovoucí čárce (FPU) má být vybavena pro maximální rychlost jen jednoúrovňovou pipeline pro zpracování výpočetních operací s jednoduchou přesností (single precision) a sedmiúrovňovou pipeline pro operace s dvojitou přesností - většina výpočtů s touto přesností má končit již na šesté úrovni, sedmá tak má být využívána pouze velmi zřídka.
65 nanometrové procesory Power6 si najdou svou cestu do počítačů až v roce 2007 - jejich potenciální uživatelé tak budou muset vzít za vděk pouze aktuální architekturou Power5+. Ta nyní dosahuje "pouze" 2,2 GHz - a "teprve" koncem roku 2006 by se měla dotknout hranice 3 GHZ. S procesory Power6 tak má přijít velmi výrazný nárůst v taktu - ale přesto mají být nové procesory dle sdělení IBM úspornější než ty ze současné generace. Žel, IBM již nesděluje, jak chce tohoto bezmála inženýrského zázraku dosáhnout.
