Nejlepší plazma Panasonic z roku 2013 versus nejlepší OLED Panasonic roku 2018

Nejlepší plazma Panasonic z roku 2013 versus nejlepší OLED Panasonic roku 2018 | foto: Panasonic, Technet.cz

Legenda o nejlepší televizi končí. Porovnali jsme plazmu a OLED

  • 195
Mnozí majitelé nedají na své plazmové televizory dopustit a v souvislosti s přechodem na DVB-T2 si často stěžují, že novou plazmu již neseženou a jiné technologie nestojí za moc. Ale platí to stále? Postavili jsme tehdejší špičkovou plazmu Panasonic proti nejvyššímu OLEDu stejného výrobce a máme odpověď.

Slyšeli jsme to mnohokrát, a to jak na našich expozicích, tak ve zprávách od čtenářů: plazmy jsou obrazově nejlepší, nic je zatím nedokáže plně nahradit, škoda, že se již nevyrábějí, nevím, co si koupím, až moje plazma odejde.

Plazmové televizory opravdu ve své době kralovaly: kdo chtěl nejlepší obraz, koupil si plazmu. Obyčejné LCD televizory se jim nemohly rovnat, zejména v podání černé barvy, věrnosti barev a pohybové ostrosti obrazu. Jenže se nepodařilo technologii adaptovat na přicházející 4K rozlišení, oproti LCD televizorům měly větší spotřebu elektrické energie, a tak v roce 2013 Panasonic oznámil plán ukončit výrobu a v roce 2014 sjel z výrobních linek poslední kus.

To, že byla nějaká technologie na špičce v roce 2013, neznamená, že by byla na špičce i v roce 2018. Má ještě vůbec cenu si po plazmových televizorech stýskat?

Postavili jsme proti sobě tehdejší vlajkovou loď společnosti Panasonic, nejvýznamnějšího výrobce plazmových televizorů (zejména poté, co v roce 2010 převzala patenty a technologie na výrobu špičkových plazem Kuro společnosti Pioneer), plazmový televizor TX-P50VT60E, proti loňské vlajkové lodi stejného výrobce, OLED televizoru TX-65EZ1000E.

Nový starý televizor

Zásadní úskalí celého našeho pokusu je nabíledni - i ty úplně nejmladší plazmy mají za sebou nejméně čtyři roky provozu, které se přece jen na výsledné kvalitě obrazu podepíšou. Srovnávat přístroj přinejlepším v polovině životnosti s novým neopotřebovaným modelem by nebylo fér. 

S tímto oříškem nám nakonec pomohli technici plzeňské továrny Panasonic. Ti nám ze svého skladu zapůjčili neopotřebovaný nejvyšší model z poslední vyráběné řady. Šlo o takzvaný „reference sample“ vyrobený v japonské továrně, který přišel do Plzně jako ověřovací vzorek, se kterým byly zde vyrobené přístroje stejné řady na začátku výroby srovnávány. Televizor tak sloužil jen několik týdnů a od té doby odpočíval v krabici ve skladu.

Televizory při testu. Nalevo 50" plazma, napravo 65" OLED.

Plazmový televizor ve stavu nového kusu jsme tak vybalili z anonymní kartonové krabice a na rozdíl od OLEDu jej nepřipojili k internetu - ne, že by to nešlo, ale nechtěli jsme u testovacího kusu riskovat aktualizaci nevhodnou verzí softwaru. Zdrojem obrazu tak byl především vestavěný multimediální přehrávač z USB pamětí a UHD Blu-ray přehrávač Panasonic DMP-UB900E, případně OTT služba O2TV z O2TV boxu. Ze stejných zdrojů jsme při srovnávání zásobili i OLED televizor.

Plazma je výborná, dokud nezapnete OLED

Nechceme aby text vyzněl jako hanopis na plazmové televizory, ještě si pamatujeme na naše nadšení při testování některých nových modelů, zejména s připojeným Blu-ray přehrávačem s obrazem v tehdy udivujícím rozlišení 1080p. Tehdy to byla naprostá špička.

A po zapnutí plazmy nejsme zklamáni ani dnes. Obraz je výborně ostrý, homogenní, s a příjemnými barvami, výborným kontrastem a celkem bezproblémovou pohybovou ostrostí.

Při běžném sledování nám ale vadilo především dnes již skoro zapomenuté „kmitání“ jasu obrazu, ve světlých scénách částečně viditelném při přímém pohledu, výrazněji patrném periferně. Plazmové buňky se totiž výbojem excitují jen na malý okamžik a při vysokém jasovém výkonu je patrné jejich pohasínání do dalšího zážehu.

Problém ale nastane, jakmile spustíte OLED. Obraz je zcela stabilní, prostý jakéhokoli kmitání bez ohledu na zobrazený obsah. Nejen na testovacích obrazcích jsou jasně okamžitě patrné bohatší a sytější barvy OLEDu, barvy reprodukované plazmovou obrazovkou najednou působí trochu unyle.

Narážíme i u jasu, plazmové obrazovky nabízely maximální jasový výkon zhruba 400 cd/m², OLED proti tomu dokáže „zářit“ jasem až 1000 cd/m², což je poznat nejen u HDR materiálu, ale i běžného obrazu. I když, jak naměřili kolegové z ČVUT, při běžném nastavení a klasickém SDR signálu se k výše uvedeným hodnotám ani nepřiblížíme. 

Vysoký dynamický rozsah HDR, stejně jako ultravysoké rozlišení 4K, jsme v tomto případě neřešili, tam není o čem přemýšlet - obraz 4K HDR je s kvalitním zdrojem obrazu dramaticky lepší než Full HD SDR, bez ohledu na zobrazovací technologii.

OLED má ale ostrostí a kresbou navrch i při sledování HD a FullHD obrazu. Díky výkonným obrazovým procesorům a pokročilým upscalováním obrazu dokáže dopočítat obraz tak, že na 4K zobrazovači nabídne jemnost kresby a detailů, kterou na Full HD obrazovce neuvidíte.

Legendární černou kazí horší gradace šedé

Nejčastěji skloňovanou devizou plazmových obrazovek je kvalita černé barvy. Zatímco plazmová buňka se při zobrazení černé vypne a nevyzařuje žádné světlo, u jediné tehdejší konkurence, LCD panelů, světlo z podsvětlení i nadále více či méně prosvěcuje černě zacloněný pixel, a černá barva tak je zpravidla spíše šedá.

OLED zobrazovač umí to samé co plazma - daný pixel vypne a ten nezáří. I tak je mezi podáním černé na plazmě a OLEDu velký rozdíl.

OLED panel je totiž ve vypnutém stavu černý, zatímco plazmový panel spíše šedivý, kvůli čemuž se od něj odráží světlo - v běžně osvětlené místnosti tedy plazmový panel není černý ani vypojený ze zásuvky, takže kvalita černé je na OLEDu lepší. To je patrné zejména u velkých tmavých ploch, v jasnějších kontrastních scénách si toho příliš nevšimnete.

Při nočním sledování je výborná i černá plazmy, protože se od panelu tolik neodráží okolní světlo. Problém je, že plazma příliš neumí „téměř černou“, což byl problém i u prvních generací OLEDu, ale u EZ1000 (a novějších) již byl minimalizován. Plazma kreslí tmavé barvy tak, že bliká pixely světlejší barvou (kterou umí), což na dálku lidské oko jako tmavou barvu zprůměruje. Gradaci nejen šedé v oblasti „skoro černé“ má ale lepší OLED.

Oba televizory mají velmi slušnou pohybovou ostrost, v horizontálním směru takřka srovnatelnou, v příčném (kyvadlo) ale vede OLED - patrně pokročilejším zpracováním obrazu.

Měření

Jak si obrazovky vedou v řeči čísel? To pro nás změřili Jan Bednář a Karel Fliegel z katedry radioelektroniky, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Využili k tomu profesionální spektroradiometr Photo Research PR-740 s příslušenstvím (objektiv MS-75, neutrální šedý filtr ND-740-1 a nástavec pro přímé měření/přísavku LA-740). Vybavení zapůjčil spolupracující Kabinet obrazové techniky, Katerdra kamery FAMU, které děkujeme.

Velmi zvědaví jsme byli na kontrast, tedy rozdíl mezi reprodukovanou černou a bílou barvou. Měřen byl jak statický (měřeno na černobílé šachovnici), tak dynamický (měřeno na dvou obrazech - plná bílá a plná černá plocha) kontrast. Platí, že čím větší je poměr jasu bílé ku jasu černé barvy, tím lépe.

plazmaOLED
Statický kontrast155:11 815:1
Dynamický kontrast4 213:11 715 625:1

Naměřený rozdíl je vysoký a v obou případech jednoznačně ve prospěch OLEDu. 

Při běžném sledování filmu je důležitější informace o statickém kontrastu, který vyjadřuje například to, jak kontrastně televizor dokáže vykreslit bílé reflektory auta jedoucí noční krajinou. Dynamický kontrast ukazuje, jak velký rozdíl bude například mezi záběrem blesku bouřky, jehož záběr vyplní celou obrazovku, a černou nocí mezi blesky.

S kontrastem samozřejmě souvisí i jas. Ten byl měřen na šachovnici s 55 procenty bílé barvy (9 obdélníků - 5 bílých a 4 černé). 

plazma OLED
průměrná bílá33,5 cd/m²102,7 cd/m²
průměrná černá0,216 cd/m²0,057 cd/m²

Zde je nutné říci, že šlo o hodnoty s „out-of-the-box“ nastavením (po resetu televizoru do továrního nastavení) a vypnutými senzory okolního osvětlení. U OLEDu bylo samozřejmě vypnuté HDR, to by hodnota „ulétla“ mnohem výš, ale srovnání by nemělo smysl (každý televizor by pak jel podle jiné normy).

Je zajímavé se podívat, jak se hodnota jasu mění s plochou bílé barvy na obrazovce. Údaje udávané výrobci jsou zpravidla udávány při pětiprocentním pokrytí bílou barvou. S rostoucí plochou bílé však jasový výkon klesá. 

Jasový výkon plazmové obrazovky v závislosti na velikosti plochy zobrazené bílé...
Jasový výkon OLED obrazovky v závislosti na velikosti plochy zobrazené bílé...

Ze snímků je patrné, že OLED (pravý graf) mnohem lépe drží jasový výkon a až do 90procentního pokrytí nedochází k dramatickému snížení jasu. Plazma (levý graf) naopak ztrácí jasový výkon poměrně rychle.

I v této disciplíně tedy OLED jasně vedl. 

Další důležitou složkou obrazu jsou barvy. Zajímalo nás, jak široký barevný prostor dokážou obrazovky vykreslit. V následujících grafech (RGB trojúhlenících) je reprodukční schopnost porovnána s definovanými prostory Rec.709 (standard pro HDTV, Blu-ray ...) a Rec.2020 (standard pro UltraHD TV). Opět připomínáme, že oba televizory byly v SDR režimu - plazma jiný neumí a u OLEDu byl HDR režim vypnut.

Barevný prostor plazmového televizoru

Barevný prostor televizoru OLED

Zde si k našemu překvapení lépe vedla plazma. Dokáže zobrazit 131,5 procent barevného spektra Rec.709 a 69,6 procent Rec.2020. OLED zobrazil 125,2 procent barevného spektra Rec.709 a 66,2 procenta Rec.2020. Subjektivně lepší barvy reprodukované OLEDem jsou tak nejspíše výsledkem zejména mnohem lepšího jasu a kontrastu.

Spíše pro zajímavost jsme změřili i rozložení barevného spektra reprodukovaného světla televizorů.

Rozložení barevného světelného spektra reprodukovaného plazmovou obrazovkou. Je...
Rozložení barevného světelného spektra reprodukovaného OLED obrazovkou. Je...

Spektrální charakteristiky světelného vyzařování obrazovky. Vlevo plazma, napravo OLED.

Při porovnání obou spekter je hezky vidět, jak použitý OLED panel (z produkce LG) pracuje se čtvrtým, bílým subpixelem, který plazma nemá. Zatímco u plazmy je bílá barva tvořena směsí základních barev RGB a její vyzařování tak kopíruje záření těchto barev, u tohoto OLEDu bílou emitují samostatné bílé diody, pixel má tedy strukturu WRGB. Bílá má i funkci „šetření“ modrého subpixelu pro prodloužení jeho životnosti.

Spotřeba

Spotřeba byla a je často diskutovaným tématem. Přiznám se, že tomu úplně nerozumím. Pokud dám desítky nebo stovky tisíc za televizor, zajímá mě kvalita obrazu, možná zvuku, určitě funkční výbava a další parametry, ale ne zda za shlédnutí filmu zaplatím 3, 6, nebo 9 korun za elektřinu. Nicméně vyšší (a dříve vysoká) spotřeba elektřiny byla považována za nevýhodu plazmové technologie.

Jak je na tom ve srovnání s OLEDem? Na obou jsme pustili stejný celovečerní 90minutový film z blu-ray disku, v nejvyšší dostupné kvalitě - na plazmě tedy 1080p verzi, na OLEDu pak 4K s HDR. OLED tak byl trochu v nevýhodě, protože HDR využívá mnohem vyšší jasové výkony než SDR. Nemluvě o tom, že obrazovka našeho OLEDU je o 30 procent větší, než u plazmy.

I tak měla plazma větší apetit. Na přehrání filmu spotřebovala 572 Wh energie, OLED pak jen 328 Wh, nová technologie je tak v reálném provozu o 43 procent úspornější, navzdory většímu obrazu i vyššímu jasu. Přepočítáno na peníze, při běžné domácí sazbě 5 Kč na 1 kWh nás promítnutí na plazmě přišlo na 2 koruny a 83 haléřů, na OLEDu 1 korunu a 64 haléřů.

Vyšší energetické nároky plazmy a s tím spojená větší produkce ztrátového tepla mají ještě jeden vedlejší efekt - plazma je aktivně chlazená ventilátory, a v tichu tak trochu hučí. Modernější nástupce je zcela tichý.

Závěr

Někdy je názor tvořen směsicí historického optimismu a setrvačnosti a odmítání jiných zobrazovacích technologií, než je plazmová, je jednou z nich. Máte-li plazmový televizor a jste s jeho obrazem spokojeni, je vše v pořádku a užívejte si jej. Ale nedělejte si starosti s tím, že jednoho dne fungovat přestane. Jeho nástupci jej kvalitativně předčí.

OLED televizor TX-65EZ1000E je dnes v nabídce za 89 990 Kč (při uvedení na trh ale stál 139 990 Kč), plazma TX-P50VT60E přišla v roce 2013 na zhruba 70 000 Kč. Musíme si ale vzpomenout, kolik stály plazmy v prvních letech prodeje. OLED svou fází snižování ceny teprve prochází.


Test - recenze