Ještě loňský extraligový ročník v trikotu Vervy začal, ale brzy vyslyšel volání Vladivostoku z ruské KHL. Teď se vrací domů.
„Teď už v Rusku nebylo moc místo. Jsem rád, že jsme se dohodli s Litvínovem na upravení smlouvy. Už můžu být doma.“
Z jeho kontraktu vypadla klauzule o uvolnění do KHL. Když ji loni využil, Litvínov to ovlivnilo. „Po jeho odchodu se nám rozsypala přesilová hra, to nás nejvíc tížilo. Snad s Karlem na úspěšné přesilovky navážeme,“ přeje si šéf litvínovského klubu a trenér Jiří Šlégr.
V 31 letech se Kubát pomalu smiřuje, že už to na nějaké velké cestování po světě nebude. S Vervou má smlouvu na sezonu s roční opcí. „Chtěl jsem se ještě někdy ven podívat, ale nedá se nic dělat. Třeba to vyjde. Ale moc tomu nedávám, nejsem nejmladší.“
Zato zkušený ano, v Litvínově má být klíčovým bekem. Což nerad slyší. „Ani si to nechci připouštět. Když na to budu myslet, bůhví, jak to bude. Mám rád spíš pohodu,“ prozradil. „A nevěřím, že to bude o jednom hráči. Je pravda, že jsem odcházel po šesti zápasech s pěti body, docela to fungovalo. Ale krize mohla přijít i se mnou.“
V KHL nastřádal 47 startů, dal čtyři góly, deset jich připravil. „Bodově to nebylo nejhorší. Zdálo se mi, že jsou se mnou spokojení, ale když jsme chtěli jednat o smlouvě, nějak se k tomu neměli. Tak asi spokojení nebyli, nevím.“
Zprvu patřil do přesilovkových formací. „Ke konci se hrálo na osm obránců, různě to točili, už jsem se k tomu nedostával. Ze začátku jsem si myslel, že se mi dařilo, potom mě stáhli, nechápal jsem proč,“ diví se.
Přestupyv hokejové extralize |
Ale zkušenost to prý byla obrovská. „V Litvínově jsem nějakých 10 let, tohle bylo zpestření hokejové kariéry. Život tam by nádherný, město krásné, každý den sluníčko, nikdy sníh ani pořádný mráz,“ líčí Kubát. „Bál jsem se, že když pojedu do Ruska, zmrznu. Třeba na Sibiři je miliarda sněhu a minus 40 stupňů Celsia. U nás bylo nejvíc -15.“
Vyhlášeného flegmatika nic nerozhodilo, ani úroveň KHL. „Hra nebyla o moc jiná, nebylo to extra složité, KHL je jen trochu rychlejší než extraliga. I ruský dril jsem čekal mnohem těžší, jenže jak se hrálo skoro obden, šli jsme jen na půlhodinu na led a zahráli si všichni proti všem. Jen sranda, nic náročného. Což mi i vyhovovalo. Nejhorší bylo cestování, byli jsme devět hodin od Moskvy.“
