Jinak si gólman hradeckého Mountfieldu nevšiml ničeho zvláštního, čím by se jeho od léta nový spoluhráč Koukal připravoval na herní činnost, kterou na olympiádě v Koreji českému týmu už dvakrát výrazně pomohl.
„Šikovné ruce i na nájezdy ale pochopitelně má,“ dodává Pavelka, jenž jim společně se svými kolegy z hradeckého týmu od léta čelí na společných trénincích zdaleka nejvíc.
Koukal, jediný zástupce Mountfieldu v českém mužstvu, se výrazně podepsal pod postup českého národního týmu do semifinále olympijského turnaje. Vedle samotné hry právě proměněním nájezdů na konci dvou nerozhodných zápasů.
Proti Kanadě v základní skupině dal gól jako jeden ze dvou českých hráčů, v semifinále s USA pak dokonce jako jediný. V obou případech se český tým radoval z výhry.
„Možná se až tak nečekalo, že bude nájezdy jezdit, protože v českém týmu je hodně šikovných hráčů. Každopádně ale oba provedl krásně,“ vypravuje hradecký brankář. „První mu vyšel, proto dostal důvěru i teď ve čtvrtfinále proti Američanům, a pokud se ještě někdy pojedou, bude u nich zas.“
Podle Pavelky je pro Koukala i charakteristické, že každý z obou úspěšných nájezdů byl jiný. Proti Kanadě zvolil Koukal kličku do bekhendu se střelou nahoru, proti USA naopak do forhendu se střelou po ledě mezi nohy brankáře.
„Druhou variantu má asi nejraději, ale jinak má tak tři čtyři zakončení, které dobře umí. A těžko se u něj čte, jaké z nich zvolí,“ vypozoroval za poslední měsíce hradecký gólman z častých tréninkových soubojů.
Jejich četnost Pavelkovi pomáhá k tomu, že on Koukalův úmysl přece jen přečte: „Brankáři, kteří ho neznají, to s ním mají těžší, což ale platí obecně. Co si vzpomínám, tak když na mě jel poprvé, dal mi gól taky.“
Vedle Koukalových nájezdových úspěchů Pavelku těší, že český tým na olympijských hrách ještě neprohrál a postupem do semifinále už má jisté zápasy o medaile: „Jsem rád, že to týmu šlape, a doufám, že si Petr pohodu přiveze i domů. Budeme to na konci sezony potřebovat.“
