„Ohromně si vážím téhle šance, obzvlášť proti mateřskému klubu. Užil jsem si to, děkuju kouči za šanci. Jsem vděčný za každou minutu v zápase,“ pokračoval.
Klokani sice s jedním z adeptů těsně 1:2 prohráli, ale jejich číslo tři z gólmanské hierarchie rozhodně nezklamalo.
Pro Soukupa je navíc svým způsobem zázrak, že se může ukázat na trávníku na nejvyšší úrovni. Když neprorazil ve Slavii, obouchával se na Žižkově a v Radotíně, jenže pak jeho kariéru zastavila zranění.
Na dlouhou dobu vypadl kvůli potížím se svalem, které vyústily až v operaci kyčle. Představy o velkém fotbale upozadil, uvědomil si, že s na něj nemůže upínat. Vrátil se sice přes Zbuzany a Zápy, ale také si našel práci ajťáka a té se v nejmenované IT firmě drží dodnes.
„Prošel jsem si těžkým zraněním, nevěřil jsem, že se vrátím, proto jsem si zaměstnání ponechal. Je to náročné skloubit, ale jinak to nejde. Jsem rád za každý den, co můžu strávit s klukama na hřišti, jsem rád, že vůbec držím, ten comeback nebyl vůbec jednoduchý. Teď se zase budu dávat do kupy,“ přiznal.
Slavia - Bohemians 2:1, góly Ševčíka a Chytila, hosté v závěru jen korigovali |
„Odchytal dobrý zápas,“ pochválil Soukupa trenér Jaroslav Veselý. Nasadit jej musel vynuceně už před týdnem, když v závěru z vítězného duelu s Jabloncem (2:0) odkulhal Roman Valeš, a vzhledem k pozvolnému odmazávání Michala Reichla ze seznamu zraněných na něj ukázal i nyní.
Nepříliš známý čahoun se mu ostatně osvědčil už loni v květnu, když při velké premiéře uchvátil v Plzni (2:0) a nasměroval Bohemku do pohárové Evropy.
„Za tenhle zápas jsme mu to trošku dlužili,“ uznal kouč. „A navíc slávisti se ho docela báli, říkali nám, hlavně u nás nestavte Soukupa.“
Kromě toho, že se ukázal na západě Čech a dosud v lize (byť, ano ve 103 minutách) neinkasoval, totiž Soukup ve Slavii působil dlouhé roky. Coby její odchovanec to dotáhl až do juniorky a pro červeno-bílé barvy se nadchl natolik, že chodíval fandit do kotle.
„Jo, to je pravda a nic, co bych nemohl říct. Vyrostl jsem tady, chodil jsem i za bránu,“ líčil.
Shodou okolností se pak právě pod hlučnou severní tribunou pohyboval hned od prvních minut. A jestli za jeho zády stáli i někdejší soukmenovci, rozhodně jej coby rivala z Bohemians nešetřili. „Znám tam pár lidí, ale v takovém počtu bylo těžké najít správného člověka,“ usmál se.
Slávističtí fandové na něj často pískali, vytáčelo je, jak Soukup nespěchá s rozehrávkou, za což ostatně ještě v závěru poločasu viděl žlutou kartu.
V tu chvíli ještě věřil, že si prodlouží minutáž bez obdržené branky. „Šel jsem do zápasu s tím, že tady neinkasuju,“ poznamenal. Z bouřlivé atmosféry velkého zápasu si nic nedělal, po čtvrt hodině se chytil vyběhnutím proti Jurečkovi a později vytáhl ránu Zimy. Působil jistě.
Až ve druhé půli se marně natahoval po gólové ráně Ševčíka. „Trefil to pěkně, asi nejlíp, jak mohl,“ smutnil Soukup. S druhou trefou Chytila nic nezmohl, ani to nešlo. „Nedá se nic dělat, doufám, že příště budu mít větší štěstí,“ uzavřel.
